Elektrárna na sebe upozornila třemi nehodami v měsíci
Únik radioaktivního plynu a aerosolu se štěpnými produkty z elektrárny Paks vyvolal v Maďarsku diskusi o bezpečnosti využívání jaderné energetiky. Přestože obyvatelstvo nebylo přímo ohroženo a jen pět zaměstnanců dostalo dávku od jednoho do tří procent přípustného ročního limitu, důvěra v jadernou energetiku byla otřesena. Ekologické organizace požadují nezávislé posouzení bezpečnosti jaderného zdroje v Paksu a protestují proti plánovanému prodloužení jeho životnosti o dalších deset let. (První blok byl uveden do provozu již v roce 1983). Bohatí Maďaři reagují po svém a stavějí si soukromé bunkry. Ředitelka firmy S. P. Office Klára Szirákiová tvrdí, že zájem o soukromé kryty v Maďarsku je po jaderných nehodách až třikrát větší než po newyorském 11. září - 150 objednávek měsíčně. Rakušané objevili, že poblíž jejich hranic není jen nevyzkoušený Temelín, ale také k jadernému důchodu směřující Paks, který po letech klidu na sebe upozornil hned třemi na sobě nezávislými nehodami v jediném měsíci. V sedmistupňovém hodnocení nebezpečnosti si ta nejvážnější (10. dubna 2003) vysloužila varující třetí příčku.
Když selže myčka.
Nejprve nehoda sama a posléze údaje o jejích příčinách byly v Maďarsku utajovány a teprve po měsíci od události začaly na veřejnost pronikat studie, co se v Paksu vlastně stalo. A tak se konečně objevují dokumenty, podepsané řediteli, kteří už mezi tím řediteli přestali být. Bezpečností ředitel provozu Gábor Vamos sám odstoupil, na další šéfy elektrárny si došlápla tříčlenná vyšetřovací komise ministerstva energetiky.
Maďarský jaderný průšvih má ovšem mezinárodní pozadí. Nejvážnější porucha totiž propukla na zařízení francouzsko-německé firmy Framatome ANP, jejíž zaměstnanci byli při tom. Framatome pro Paks vyrobil myčku tyčí paliva. Po její inovaci ze sedmi na třicet čištěných kusů najednou se to stalo. Při šesté náplni se v myčce cosi začalo dít. Měřící přístroje oznamovaly vysoké koncentrace radioaktivního kryptonu 85. A to nejen v kontejneru myčky, ale v celé reaktorové hale. A z ní plyny a aerosoly se štěpnými látkami pronikly i do větracího komínu. Směnový inženýr nařídil okamžitou evakuaci pracovníků.
Svolaný krizový štáb rozhodl otevřít mycí kontejner, aby se zjistil stav tyčí a byly vyřazeny ty, které prosakují. Jenže při odstraňování víka prasklo jedno z jeřábových lan. Když se po několika dnech podařilo zkroucené víko odstranit, byly palivové tyče mnohem hůře poškozeny, než kdokoli očekával. Palivové tablety (pelety) z některých tyčí vyklouzly na dno kontejneru. Nikdo dosud nepřišel na to, co s tím dál.
Konfrontace.
Až po tento popis se shoduje hlášení odvolaného ředitele Gábora Vamose s nezávislými studiemi, vzniklými neoficiálně například v maďarské nevládní organizaci Energia club. Utajování údajů se státním orgánům a managementu elektrárny krutě nevyplatilo. Nezávislí odborníci neoficiálně zjistili svědectví také o průvodních jevech, které se oficiální zpráva snaží obejít. Na příklad to, že se z mycího kontejneru při zmíněné várce ozval menší výbuch.
Čemu to přičíst? Palivové tyče z nevyjasněných provozních důvodů zůstaly v systému šest hodin, přestože tam měly být maximálně hodinu a půl. Nezávislí odborníci soudí, že se mohly přehřát a při tom se na zirkonových povlacích tyčí mohl hydrolýzou uvolnil vodík, který pak mohl vybouchnout. To by vysvětlilo i destrukci tyčí.
Ta by ovšem mohla nastat i při tepelném šoku způsobeném náhlým přivedením chladicí vody. A nebo taky tyče mohly být zkorodované předem, a proto neměly být podrobeny působení žíravin v myčce. Utajení se neosvědčilo - každá z neoficiálních hypotéz předjímá, že v elektrárně není něco v pořádku.
Kdo zaplatí?
Nic nepomohl diagram teplot, které v ředitelově zprávě údajně nepřesáhly 42 stupňů Celsia. Další výzkum totiž prokázal a technický ředitel Framatomu Ralf Güldner přiznal, že technici jeho firmy udělali projektovou chybu a systém se opravdu přehřál. Ředitel elektrárny István Kocsis požaduje po Framatomu kompenzaci, avšak k té se Güldner nehlásí, dokud nebudou dokončena další vyšetřování. Všude jinde se myčka užívá na čištění strukturních částí reaktoru, jen v Paksu se z neznámých příčin čistí palivové tyče. Proto jen v této elektrárně myčka funguje mimo primární okruh reaktoru - a za to se Framatome odpovědný necítí.
Viníci jsou přinejmenším dva. Ada Amonová z Energia clubu ví i o třetím - Maďarské agentuře pro atomovou bezpečnost. „Agentura nezařadila novou technologii do vyšší bezpečnostní třídy. Kdyby tak učinila, muselo by zařízení pro použití mimo reaktor mít licenci,“ tvrdí Amonová. Nedělá si naděje na spravedlivé vyšetření: „Instituce a osoby, které šetření vedou, nemají velký zájem na tom být objektivní - mohou nést odpovědnost za používání rizikové technologie a také za některá špatná rozhodnutí.“
Není to nakažlivé.
„Tuto technologii v Česku nepoužíváme,“ ubezpečuje mluvčí Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Pavel Pittermann. Rozptyluje také obavy, že by se volně uložené pelety mohly při nešikovném zacházení shluknout do nadkritického množství, které by spustilo jadernou reakci. Přísné propočty neumožní mít na jednom místě tolik paliva, aby se množství přiblížilo této hranici. Ale ani tak nelze nehodu přehlížet: za jediný den z jediného reaktoru unikla do prostředí například více než polovina celoročního limitu radioaktivního jodu 131 pro celou elektrárnu.
