Reforma nadále zůstává jen ve fázi slibů
Je tomu rok, co se skupina ředitelů penzijních fondů snažila ministra financí Bohuslava Sobotku a poslance přesvědčit, aby udělali alespoň dílčí změny v systému dobrovolného penzijního připojištění. V Parlamentu neuspěli o několik hlasů. Je tomu rok, co na ministerstvo financí nastoupil náměstek Tomáš Prouza a zahájil své tažení za regulací některých segmentů finančního trhu. Zatím stále diskutuje. Je tomu rovněž rok, co svou činnost zahájila takzvaná Bezděkova komise, která měla za úkol propočítat představy politických stran o důchodové reformě. Spočítala a odešla. V době, kdy přibližující se parlamentní volby a premiér Jiří Paroubek rozhýbávají mediální scénu, se výsledky práce komise a náměstka konečně sbíhají s aktivitou penzijních fondů. Pokud bychom žili v ideálním světě, vznikl by jeden zákon definující penzijní reformu. Ideálu jsme se však ani nepřiblížili. Návrhy jsou dva, ani jeden nepřipomíná pokus o penzijní reformu.
Unikátní shoda.
Nejprve jedna neuvěřitelná zpráva: Vedení parlamentních stran se v takzvané postbezděkovské komisi dohodla, že předsedové ODS, ČSSD, KDU-ČSL, US-DEU a KSČM v říjnu společně podepíší deklaraci o souhlasu s připravovaným důchodovým zákonem. Doufejme, že poslanci budou poslouchat a nezachovají se jako při poslední prezidentské volbě. Pohled na tabuli, na které svítí pro 200 hlasů, proti 0 musí stát za to. Zákon o důchodech, který by vláda měla ještě v říjnu projednat, však není pokusem o zásadní reformu důchodového systému. Je pouze parametrickou změnou. Měl by prodloužit věk pro odchod do důchodu na 65 let pro muže i ženy, vytvořit rezervní fond, který by akumuloval jak současné přebytky systému, tak případné příjmy z privatizace. Návrh zákona rovněž počítá s větší podporou dobrovolného připojištění, definuje takzvanou dočasnou penzi, uvažuje se také o podpoře anuitního vyplácení penzijního připojištění.
Paralelně s aktivitou politiků vyvíjí činnost také ministerstvo financí. Představu o tom, co je potřeba v důchodovém systému změnit, včlenilo do pozměňovacího návrhu k zákonu o dani z příjmu. Ten nyní čeká na projednání v Parlamentu, a pokud projde, bude kvůli němu nutné změnit dalších pět zákonů. Jak se stává dobrým zvykem, prim v návrhu hrají opatření, která by měla zjednodušit život běžnému spotřebiteli na úkor utlačujícího kapitalisty. Ministerstvo hodlá například dát zaměstnancům firem právo na výběr penzijního fondu či pojišťovny, do kterých zaměstnavatel přispívá. Není jasné, zda u zaměstnanců existuje poptávka po separátním výběru penzijního fondu, je však zřejmé, kdo na tom vydělá. Budou to firmy, které pro penzijní fondy získávají klienty. Již v současné době vedení fondů s nelibostí sleduje, jak rostou náklady na získání nových zákazníků. Odměna dealerským sítím se většinou vypočítává jako určité procento z jedné měsíční splátky nového klienta. Dobře informovaný zdroj týdeníku EURO sdělil, že v nedávné době uzavřel jeden z největších tuzemských penzijních fondů smlouvu, na jejímž základě dealerská síť získá více než 700 procent měsíční splátky za každého získaného zákazníka. Takový poplatek je pro fond již na pomezí rentability, možná dokonce za ním.
Asociace penzijních fondů ve svém stanovisku, které má týdeník EURO k dispozici, píše: „Řešení navržené v tomto zákoně zdánlivě usiluje o větší ochranu jednotlivých klientů-zaměstnanců. Ve svém důsledku nepovede k zamýšlenému cíli. Jednak nastane zvýšení administrativní zátěže zaměstnavatelů, což může poškodit jejich ochotu se do systému zapojit. Pouze se otevře prostor působení multilevelových struktur a v konečném důsledku předložená úprava povede ke zvýšení akvizičních nákladů penzijních fondů, a tedy ke snížení čistých výnosů klientů systému.“
Pojišťovny také.
Pokud si pojišťovny zachovávaly naději, že se regulační aktivity náměstka Tomáše Prouzy zastaví u bank a penzijních fondů, neboť se do voleb nic jiného nestihne, zmýlily se. Pokud doufaly, že s nimi ministerstvo povede diskusi podobně jako s bankami, zmýlily se podruhé. Součástí důchodové novely je totiž i změna zákona o pojistné smlouvě, který začal platil v lednu letošního roku. Nový návrh v mnoha oblastech staví pojišťovny do role investičních fondů a stanovuje jim podobnou informační povinnost. „Spotřebitel je již nyní kvůli zákonu o pojistné smlouvě zahlcen množstvím informací, které jsou pro něj nové, a umí je zpracovat jen s obtížemi (pokud vůbec),“ uvádí v dopisu adresovaném ministerstvu Česká asociace pojišťoven. Došlo však i na tolik oblíbené poplatky. „Navrhuje se uložit pojišťovně, že nesmí účtovat na účet pojišťovny žádné přirážky a srážky, které si účtuje fond kolektivního investování, do kterého investuje a který s ní tvoří koncern,“ uvádí se v návrhu zákona. Tuzemští ředitelé nadnárodních společností působících v České republice, namátkou Credit Suisse či ING, budou mít, pokud zákon projde, velký problém. Budou muset složitě vysvětloval svým nadřízeným, že nesmí fondům ze skupiny dislokovaným například v Lucembursku a tvořícím naprosto oddělenou entitu platit žádné poplatky. Otázkou zůstává, zda toto opatření švýcarští či nizozemští manažeři vůbec pochopí.
