Co má společného stát Oklahoma na americkém Středozápadě s novoanglickým Vermontem? Na první pohled ne mnoho. Okla humma znamená červení lidé (v jazyce indiánského kmene Čoktů), „les verts monts“ jsou francouzsky zelené hory. V prvně zmiňované lokalitě vzkvétal Ku-klux-klan, v druhé abolicionismus. Vermontští jsou hrdí na to, že svedou řídit své volvo s manuální převodovkou, kdežto v Oklahomě se jezdí v pick-upech, samozřejmě výhradně s automatem. Jedni volí republikány, druzí demokraty. Do perly Nové Anglie se sjíždějí lidé z celých Států, aby sledovali podzimní hru barev, zatímco do Oklahomy dobrovolně nejezdí nikdo - ledaže by tam vydělal peníze. A to jde čím dál hůř.
Tento problém obě tolik odlišné lokality spojuje: ačkoli geograficky zůstávají, kde být mají, demograficky pomalu mizejí. Tamní průměrný roční příjem (v obou případech okolo 55 tisíc dolarů na hlavu) sice v rámci USA patří k těm vyšším, ale statistika klame. Ubývají jim obyvatelé a na pomyslné dveře už klepe přízrak neslavné budoucnosti.
Včerejší ekonomická lákadla nefungují: oklahomská ropa je přespříliš nejistá a vermontský cestovní ruch ztratil na atraktivitě. Bohaté, technologicky zaměřené aglomerace v sousedních státech, Texasu a New Yorku, odsávají jejich schopné, především mladé lidi. Počet obyvatel druhého největšího oklahomského města, téměř čtyřsettisícové Tulsy, od roku 2000 víceméně přestal růst a loni teprve podruhé v dějinách poklesl. Podobně je na tom i Vermont, jehož populace ve zhruba témže období stagnuje okolo 620 tisícovek, které navíc stárnou dvojnásob rychleji než průměr Spojených států (jak píše tamní list Burlington Free Press).
Přijďte. Za deset tisíc
Podle hesla, že víc lidí znamená geometricky víc prosperity (a naopak), se Tulsa i Vermont snaží trendu čelit. Úřady v obou lokalitách k tomu zvolily dosud nevyzkoušený postup. Vermontský guvernér Phil Scott loni na jaře schválil program, jenž nabízí lidem 10 tisíc dolarů za to, že se do Vermontu přestěhují.
Pokud jste právě začali přepočítávat kurs dolaru a koumat, jestli by se přesun do Vermontu nevyplatil i z Česka (jako se přihodilo autorovi těchto řádek), zadržte.
Zaprvé, počet placených imigrantů je omezen. Původní plán počítal se stovkou příchozích v prvním roce a se dvaceti každý další rok. Druhá, skromnější verze již mluví jen o dvaceti lidech od prvního roku.
Jak si koupit miminko. Česká města lákají na příspěvek na novorozence
Zadruhé, podmínky jsou poměrně přísné. Především si s sebou musíte přinést zaměstnání, a to ne ledajaké. Musíte na plný úvazek pracovat pro firmu, která sídlí mimo Vermont, a musí to být práce z domova (či „sdíleného pracovního prostoru“) přes internet. Sami musíte na území Vermontu bydlet nejpozději od 1. ledna letošního roku. To je nesmírně výhodné, protože právě na Nový rok teprve začal program přijímat přihlášky.
Zatřetí, podpora jde jako obvykle do rukou tomu, kdo prokáže, že ji nepotřebuje: vyplácí se zpětně na základě faktur. Peníze máte utratit výhradně za stěhování, připojení k internetu, případný pronájem pracovního místa a pracovní vybavení (jako je třeba software, který nejspíš už máte, když jej potřebujete k práci). Za první rok dostanete celkem maximálně 5000 babek. Pak budete přezkoumáni a budete-li shledáni vhodnými, program vám podporu prodlouží na další rok. „Očekáváme, že budeme mít narváno,“ nechal se přesto slyšet guvernér Scott. A dost možná má pravdu - 1. ledna si přihlášku stáhlo na 800 lidí.
O nějakých 2500 kilometrů jihozápadněji, v oklahomské Tulse, je to jako přes kopírák, jen konkrétní podmínky jsou o něco mírnější. Deset tisíc dostanete (ačkoli také zpětně) na jeden rok namísto dvou plus můžete využít úlevy na činži.
Na přestěhování do Tulsy máte šest měsíců od kladného vyřízení žádost. A váš zaměstnavatel musí sídlit pouze za hranicemi okresu, nikoli celého státu. Program počítá s pětadvaceti takovými digitálními přistěhovalci ročně.
Pobídky a poučky
Nápad, jenž láká alespoň dočasné rezidenty do Tulsy a Vermontu, je součástí nového trendu. Dosud bylo zvykem, že se politici snaží k sobě vábit velké zaměstnavatele. Vzniknou-li pracovní místa, lidé za nimi přijdou sami, zní úvaha, jíž jsme byli svědky při nedávné soutěži o výsadu poskytnout domov ústředí Amazonu.
Naneštěstí vychází najevo, že peníze vynaložené na podporu velkých zaměstnavatelů se zhusta míjejí účinkem. Smutný primát drží stát Louisiana, jenž od roku 2010 poskytl takovou podporu čtyřem ropným firmám v celkové výši přes 4,2 miliardy dolarů. Výsledkem bylo 383 nově vytvořených pracovních míst. Jedenáct milionů dolarů na vytvoření jednoho místa nezní jako famózní úspěch.
Ostravaci vitani: Plzeňský kraj lanaří pracovní sílu
I proto se dnešní pobídky zabývají spíš samotnými obyvateli. „Není to pitomost,“ řekl serveru Quartz Stephan Weiler, šéf Ústavu pro regionální hospodářský rozvoj při Colorado State University. „Když máte lidi pohromadě, vytváří to reálnou hodnotu, protože lidé jsou pohromadě produktivnější.“
Ani poučka o prosperitě rostoucí s přibývajícím počtem obyvatel však není neomylná. V Las Vegas bydlelo v roce 2017 o 58 procent lidí více než v roce 2000, ale jejich reálné příjmy za tu dobu stouply o pouhé procento (celoamerický průměr přitom obnáší téměř dvacetiprocentní nárůst). Ve floridském Lakelandu, jenž funguje jen s nepatrnou nadsázkou jako luxusní domov důchodců, přibylo za prvních sedmnáct let 21. století 41 procent obyvatel - ale jejich příjmy po odečtení inflace dokonce o jedno procento poklesly. Tamní silně exponovaný sektor služeb zkrátka nabízí mizerně placenou práci. Odtud zjevně pramení snaha přilákat do Vermontu a Tulsy lidi pracující digitálně z domova, u nichž se předpokládá, že budou placeni podstatně lépe.
Zadarmo - ale s háčkem
Buď jak buď, nápady s ústředním motivem snah o ekonomické oživení odstrčených lokalit či obyvatel se množí (viz mapa). Ty ze zbytku světa nejsou obvykle popsány tak podrobně jako ty americké, ale za zmínku jistě stojí. Je libo dům či parcelu za jediné euro nebo celou vesnici zadarmo? Zachtělo se vám stát se Eskymákem nebo osídlit území, na němž si vylámali zuby carové i Stalin? Máte zájem bydlet v některém z domů, o nichž místní tvrdí, že nosí smůlu? Bydlet na ostrově, na nějž uprchli vzbouřenci z lodi Bounty? Nebo dokonce získat poslední suchý kus zeměkoule, na který si neklade nárok žádný existující stát?
To všechno jde, a navíc to jde zadarmo nebo za hubičku. Žádné město se nechce bez boje stát městem duchů. Ale také je pravda, že ta láce má vždycky nějaký dobrý důvod. Stačí se podívat do mapy.
• 1. Vermont, USA
- dotace ve výši až deset tisíc dolarů, 25 dotovaných pracovních míst
• 2. Tulsa (Oklahoma, USA)
- dotace ve výši deset tisíc dolarů; 20 dotovaných pracovních míst
• 3. Kansas, USA
- nejméně 77 obcí nabízí zdarma stavební parcely, na nichž obvykle musí žadatel postavit dům
• 4. Beatrice (Nebraska, USA)
- stavební parcely zdarma jsou přidělovány pod podmínkou přihlášení k trvalému pobytu
• 5. Muskegon (Michigan, USA)
- kdo chce získat pozemek v opuštěném průmyslovém parku, musí v něm otevřít pracovní místa
• 6. Marne (Iowa, USA)
- k mání jsou pozemky na stavbu rodinných domů, musíte předložit projekt a do půl roku začít stavět
• 7. New Richland (Minnesota, USA)
- zhruba tisícimetrové pozemky jsou zdarma, pokud na nich do roka postavíte dům
• 8. Buffalo (New York, USA)
- město prodává stavební parcely za dolar; nový majitel musí opravit dům a bydlet v něm musí nejméně tři roky
• 9. New Haven (Connecticut, USA)
- nabízí uchazečům o bydlení až deset tisíc dolarů podpory a až 30 tisíc dolarů půjčky při zařizování energetických úspor
• 10. Saint-Louis-de-Blandford (Quebec, Kanada)
- žadatel musí postavit dům v hodnotě alespoň 125 tisíc kanadských dolarů
• 11. Manitoba, Kanada
- stavební parcela stojí deset dolarů; musíte ale v krátké době zahájit stavbu rodinného domu
• 12. Crown Lands (Yukon, Kanada)
- pozemek je zdarma; musíte však mít kanadský pas a žít v Yukonu alespoň rok před podáním žádosti
• 13. A Barca (Galicie, Španělsko)
- A Barca nedaleko portugalských hranic je k mání celá zdarma - pro zájemce, jenž předloží plán na zachování všech jejích budov z 15. století v původním stavu
• 14. Roubaix (Dolní Normandie, Francie)
- zchudlé předměstí Lille prodává zchátralé domy za jediné euro
• 15. Sicílie, Itálie
- polorozpadlé domy stojí jedno euro; podmínkou je renovace (nejméně 20 až 25 tisíc eur) v provedení místních řemeslníků
• 16. Sardinie, Itálie
- domy se prodávají za podobných podmínek jako na Sicílii
• 17. Rapottenstein (Dolní Rakousko, Rakousko)
- parcely o výměře 800 až 900 metrů jste mohli získat, pokud jste na nich postavili do tří let dům a slíbili, že do deseti let přivedete na svět potomky
• 18. Dálný východ, Rusko
- máte-li ruský pas, můžete dostat zhruba 2,5 hektaru tamní zemědělské půdy zdarma (jste-li firma s odvážnými plány, meze se prakticky nekladou) - cizinci se mohou programu zúčastnit, ale vlastnit půdu mohou až po pěti letech rezidence
• 19. Vologda, Vologdská oblast, Rusko
- za stejných podmínek jako Dálný východ rozdává Vologdská oblast 468 tisíc hektarů zemědělské půdy
• 20. „Bílý slon“, Buenos Aires, Argentina
- prezident Mauricio Macri letos nařídil zbourat slum u obří budovy plánované meganemocnice v Buenos Aires, přezdívané Bílý slon; půdu chce Macri věnovat jeho obyvatelům
• 21. Japonsko
- v zemi je zhruba osm milionů opuštěných rodinných domů, jejich cena se pohybuje od pěti do sta dolarů; prefektura ostrova Hokkaidó, jehož západní břeh trpí vysídlením nejvíce, zvažuje poskytování bezúročných půjček novým majitelům, kteří staré domy zbourají a postaví nové
• 22. Pitcairn
- britský ostrůvek v Tichém oceánu se proslavil jako útočiště vzbouřenců z lodi Bounty, jejich potomci na ostrově bydlí dodnes, ovšem je jich jen asi 50, stavební parcelu dostanete zdarma, ale stavební materiál musíte dovézt z Nového Zélandu lodí, která připlouvá jednou z čtvrt roku
• 23. Turkmenistán
- ašchabadská vláda v roce 2014 oznámila, že rozdá na 36 tisíc hektarů půdy sezdaným párům za účelem rezidenční výstavby
• 24. Bír Tavíl (Egypt/Súdán)
- máte-li dost kuráže, můžete jít zabrat pouštní území Bír Tavíl, vklíněné mezi Egypt a Súdán; smůla je, že už to udělalo hodně lidí před vámi
Dále čtěte: