Dům splněných přání

Nízkonákladová stavba v Sušici je šetrná jen pro někoho

První český nízkoenergetický bytový dům se v tříletém užívání opravdu osvědčil. Kupříkladu spotřeba tepla byla za celý rok dokonce výrazně menší, než předepisuje požadavek pro nízkoenergetické domy. Ve sledovaném roce 2004 protopili obyvatelé zdejších devíti bytů celkem 133 gigajoulů, což při přepočtu na podlahovou plochu bytů činí 42 kilowatthodin na metr čtvereční. Stanovená hranice přitom byla 50 kilowatthodin. „Nikdy bych s bytem v běžném panelovém domě neměnila,“ prohlašuje Eva Mašková, jedna z obyvatelek domu. Za vytápění třípokojového bytu o rozloze 65 metrů čtverečních prý platí její rodina jen 5500 korun za rok. Pro srovnání: roční náklady za vytápění průměrného šedesátimetrového bytu v Česku, připojeného na dálkový teplovod, se dokážou vyšplhat až k 18 000 korun. Ani s přehříváním místností v letošních vedrech nebyly podle Maškové větší problémy, a to i přestože požadavek nízkonákladovosti nedovolil zařadit do větrání obvyklý zemní tunel na vyrovnávání teploty přiváděného vzduchu. Natož chladicí jednotku. Dům se chová nízkoenergeticky, přestože jeho realizátoři nesměli překročit místní průměr nákladů na bytovou výstavbu. Ten je zhruba jeden a půl milionu korun na jeden byt. Odvážné předpoklady, na něž upozornil týdeník EURO těsně před nastěhováním prvních nájemníků (EURO 7/2003), se tak naplnily. Existují nicméně i potíže: někteří nájemníci se totiž dosud nenaučili „chovat nízkoenergeticky“.

**Bydlet podle návodu.**

„Byt by měl mít jako každý jiný výrobek dobře srozumitelný návod k použití. Lidé často neumějí využít přednosti nízkoenergetického domu jenom proto, že neumějí bydlet,“ tvrdí Pavel Kárník z obecně prospěšné společnosti SEVEn, který je autorem zprávy o ročním sledování nízkoenergetického domu v Sušici. Spokojenost obyvatel s domem mohla být mnohem vyšší, kdyby si lidé věděli rady zejména s ovládáním takzvané rekuperace, tedy zpětného získávání tepla. Kvůli ní je v každém bytě velmi důmyslná vzduchotechnická jednotka, která umožňuje účinné větrání, a přitom odebírá teplo odcházejícímu vydýchanému vzduchu a s poměrně vysokou účinností ho předává přicházejícímu vzduchu čerstvému. Mnozí obyvatelé sušického domu si s tím zřejmě nevědí rady, jak jinak si vysvětlit velké rozdíly v energetické spotřebě jednotlivých bytů.
Projevilo se to i na vzorku tří bytů, jejichž majitelé souhlasili s průběžným měřením. Pohled na výsledky (viz tabulka) zarazí propastnými rozdíly. Zejména velkou spotřebou tepla v jednom z bytů v prvním podlaží. Je skoro dvojnásobná než ve stejně velkém bytě o patro výš a pětinásobná vůči třetímu sledovanému bytu v horním podlaží. Svoji roli jistě sehrály rozdíly v denním režimu domácností, který je zákonitě jiný u tehdy bezdětných manželů z třetího patra a u rodiny s čerstvým přírůstkem v prvním podlaží, kde matka s dítětem opouštějí byt jen nakrátko. Další vliv lze spatřovat v poruše tepelné izolace mezi přízemním bytem a otevřenou garáží v suterénu. Přesto ale nejsou všechny tyto skutečnosti s to úplně osvětlit tak velký rozdíl ve spotřebě tepla. Příčinu lze nejspíš hledat v klasickém větrání otevřenými okny, které významně snižuje efekt rekuperace. A je dvojnásob nevýhodné při placení účtu za vytápění.
Rekuperační jednotka umí sama přitápět a lépe rozděluje teplo než otočení kohoutem na radiátoru. Přitom zdroj tepla je v obou případech stejný, takže nehraje roli jeho cena, ale lepší hospodaření s ním. Všech devět bytů je vytápěno ze společného plynového kotle a každý byt má rekuperaci. Rozdíly ve spotřebě jdou tedy především na vrub rozdílného způsobu užívání.

**Dobré sudičky.**

Sladit požadavky na nízké náklady výstavby domu s jeho nízkoenergetickým využíváním by nebylo napoprvé možné bez rozsáhlé odborné průpravy. Kvůli projektu sušického domu se do Česka sjížděli odborníci z Dánska, Švédska, Německa i Rakouska. Projekční tým zase naopak vyjížděl na exkurze k pokročilejším sousedům. Odborníka zbývajícího se rozpočtem stavby vystřídal specialista na ceny. Bylo třeba hledat nejlevnější materiály splňující co nejtvrdší energetické požadavky. Skloubení nízkých nákladů a nízké spotřeby energie zprvu vyhlíželo až utopicky. S pomocí expertů však dostávalo čím dál reálnější obrys.
Nad projektem i nad výstavbou domu bděl řídící výbor, ustavený společností SEVEn. Ta se totiž zodpovídala rozvojovému fondu OSN, který poskytl na projektové práce, konzultace a projekční změny podporu. Podle šéfa SEVEn Jaroslava Marouška se v případě Sušice jednalo o několik set tisíc korun. Bez této finanční pomoci by se pilotní projekt nikdy nepodařilo rozjet. Natož za podmínky dodržení v místě obvyklých průměrných nákladů jednoho a půl milionu na byt. Takovou výhodu pozdější projekty pochopitelně mít nebudou. Zato se jim přímo nabízejí sušické zkušenosti s první stavbou.
Jejich součástí je i to, jak se změněnému způsobu bydlení přizpůsobují nájemníci. Byli na to předem připravováni. Komu se zvláštní režim nezamlouval, mohl si zažádat o byt v běžné výstavbě. Ostatně nájemníci mohli do určité míry ovlivnit i projekt - odmítli například skleníčky v suterénu budovy, které měly zateplit první podlaží a zároveň nabídnout každému možnost drobného pěstování zeleniny či květin. Navzdory předběžné osvětě si však mnozí z nich dosud neosvojili účelnou regulaci spotřeby tepla, kterou jim dům nabízí. Patrně ale nešlo o cílenou ignoranci, aspoň vzhledem k ochotě, s jakou se podvolili dotazníkovému průzkumu společnosti SEVEn. Poučit je tedy musí až vlastní zbytečně vysoké náklady při placení účtů. Přípravě nájemníků bude muset každý další investor nízkoenergetických domů věnovat mnohem důkladnější pozornost. Význam nucené cirkulace vzduchu v dobře izolovaném bytě totiž podcenili i ti nejvstřícnější z obyvatel. Platí za to plísní na stěnách i na stropě a vlhnutím nábytku. Dobře fungující rekuperace totiž zabezpečí stálou teplotu stropů i stěn v souladu s teplotou vnitřní atmosféry. V obytné části bytu by se tak nemělo nalézt chladnější místo, kde by mohly kondenzovat páry a vytvářet se nežádoucí efekty. Vydýchaný vzduch se z bytu odvádí v koupelně a na toaletě, čímž jsou pod stálou kontrolou i nejvydatnější zdroje vlhkosti. Jestliže i při dobře fungující rekuperaci se projevuje vlhko, pak je na vině nejspíš střecha v horním podlaží, či špatná izolace podlahy v podlaží spodním.

**Daň za nízké náklady.**

Velice svázaný rozpočet jednoho a půl milionu na byt nedovolil instalovat v sušickém domě solární kolektory, které jsou nejobvyklejším způsobem ohřevu teplé užitkové vody v nízkoenergetických domech. Návrh pominul i možnost rozvodu plynu po bytech, byť má dům plynovou přípojku ke kotli, a tak je vyloučeno i užití karmy v koupelně a plynového sporáku v kuchyni. Voda se tak ohřívá na dvou místech, v bojleru v koupelně a v desetilitrovém ohřívači nad dřezem, který často nestačí spotřebě. „Škoda že peníze, které ušetříme na vytápění, vzápětí zaplatíme za příliš vysoký odběr elektřiny,“ postěžovala si Málková. Poplatky za spotřebovanou elektřinu v jejich bytě jsou dvojnásobkem ceny zaplacené za otop, tedy jedenáct až dvanáct tisíc ročně. „Celková suma plateb se tak od běžných bytů příliš neliší,“ dodává s lítostí.
U nízkoenergetických staveb by se zřejmě vyplatilo počítat s vyššími investičními náklady, které se pak rychle zaplatí šetřením na všech druzích využívaných energií.

**Planá výzva.**

„Stavba sice vyvolala velký zájem, ale ani jedinou zakázku,“ upozorňuje její tvůrce, architekt Pavel Vaněček z liberecké konstrukční kanceláře Union.arch. Vysvětluje si to tím, že cena energií je ještě příliš malá. Při objednávce nových domů dávají lidé přednost jiným faktorům, než je její spotřeba. „Nikdo se nezajímá o to, jaké budou provozní náklady stavby za 25 let. Každého zajímá jen velikost investice, a to i u státních zakázek. Když jdou lidé kupovat auto, většinou vědí, co od něho potřebují. Když chtějí stavět dům, velmi často se rozhodují podle nějakých směšných kritérií,“ uvádí Vaněček a upozorňuje, že nízkoenergetický dům „šetří energii už tím, jak je navržen - špatný projekt nezachrání žádné dodatečné mašinky“. Ani architekt, ani investor si přitom většinou nepřipouštějí, že stavějí objekt na sto let. „Lituji jejich potomky. Ceny energií porostou a bude to neštěstí, až jejich děti nebudou mít prostředky na provoz domu,“ varuje Vaněček. Jak tedy dál? V Sušici už je vybrána parcela pro druhý nízkoenergetický dům. Objednávka na tuto stavbu ale zatím nepřichází a nepřichází.