Je naprosto naivní se domnívat, že v případě plošného zákazu hazardu tento problém vymizí a budeme mít šťastnou společnost
Českou republiku obchází strašidlo nekontrolovaného, přebujelého hazardu. To, co se kdysi v prostředí legislativního vakua v této oblasti umožnilo, se v současné době stalo jedním z nosných témat, kterým lze snadno získat politické body nebo alespoň ukázat, že dokážeme rychle „řešit“ problémy, kterým se dlouho nikdo nevěnoval nebo byly zdánlivě neřešitelné.
Regulace tzv. neřestí, do kterých mimo jiné patří problematika drog, prostituce, hazardu, kouření atd., je zajímavá zejména z hlediska ekonomického. A mám za to, že právě z tohoto pohledu by mělo být na daný problém nahlíženo. Na první pohled se totiž zdá, že jde pouze o morální problém, ale základním prvkem argumentace jsou právě ekonomické důsledky, resp. náklady spojené s „provozováním“ neřestí. Jakákoli ekonomická aktivita má vždy svoje výnosy a náklady, resp. provozování jakékoli aktivity, s kterou jsou spojené výnosy (nejen peněžní), s sebou přináší nenulové transakční a jiné náklady. A touto optikou je třeba rovněž nahlížet na regulaci těchto aktivit.
Regulace ekonomických aktivit je v ekonomii zpravidla spojena s problémem externalit, kdy vybraný ekonomický subjekt nebo činnost „přenáší“ náklady na jiný subjekt, aniž by tyto náklady byly zohledněné v ceně výsledného produktu nebo služby (v případě tzv. negativních externalit). Pokud trh mylně informuje o ceně, logicky dochází často k situaci, kdy určitého produktu nebo služby je produkováno více, než by bylo žádáno. Obecně lze říci, že hazard můžeme zařadit do této kategorie, ale nutno dodat, že stejně tak mnohé jiné ekonomické aktivity, u kterých bychom snad ani nenašli odvahu zařadit je mezi tzv. neřesti.
Co je hazard
V čem spočívá problém hazardu, resp. jaké negativní externality vyvolává provozování hazardu a proč má nějaký relevantní smysl zasahovat do této oblasti a nějakým způsobem ji regulovat, v krajním případě zakázat? Je hazard skutečně tak nebezpečný pro společnost, způsobuje takové náklady, které převažují nad výnosy (pokud budeme uvažovat zejména výnosy z daní a přínos do státního nebo veřejných rozpočtů)? Prvním a základním problémem je vymezení hazardu. Jakou ekonomickou aktivitu lze označit za hazard? Je rozdíl mezi tím, pokud „bezmyšlenkovitě“ házím mince do výherního automatu nebo si jen vsadím na výherní čísla v loterii? Je hazardem sázení na koníčky nebo na výsledek fotbalového utkání? Hlavním argumentem křižáckého tažení proti hazardu jsou zejména jeho negativní důsledky v podobě závislosti a s ní spojené dopady. Jak ale rozlišit, kde je závislost nebezpečná? A to nikoli pro jednotlivce, protože tím popíráme lidskou přirozenost a omezujeme individualitu jednotlivce, ale kdy má dopady v podobě nákladů na celou společnost, např. v podobě výdajů na léčení ze závislosti nebo kriminálních jevů, které by mohly být s touto činností spojeny.
Pokud dokážeme rozřešit výše uvedený rébus a roztřídit jednotlivé typy hazardu na méně a více škodlivé, musíme vyřešit druhý problém. Hazard je přirozená lidská činnost, nikoli důsledek vývoje lidstva. Sklon k hazardování je dán lidem od narození. Tendence přísně regulovat nebo případně plošně zakázat tuto ekonomickou činnost proto nutně vede k zaručenému neúspěchu. Pokud bychom zvažovali alternativu plošného zákazu, troufám si tvrdit, že důsledky tohoto konání by znamenaly pro společnost vysoké dodatečné náklady, které by značně přesáhly užitek z takového postupu.
Obecně se hazard stejně jako jiné neřesti vyznačuje nízkou elasticitou poptávky, tj. nepružností subjektů reagovat na růst ceny daného statku, v tomto případě na jeho nedostupnost.
Plošné omezení hazardu nutně nemůže vést k jeho značnému omezení už z povahy jeho ekonomického vymezení. Neochota subjektů eliminovat svoje hazardní „touhy“ může vést pouze k substituci na takové druhy hazardu, které budou dostupné – legální nebo ilegální cestou. Skutečně si zákonodárci přejí přesun hazardního podnikání do sféry podzemní ekonomiky, do černých heren a internetového sázení, kde jakákoli kontrola, regulace a přínosy v podobě výnosů z daní jsou v dnešním technickém světě odsouzeny k neúspěchu?
hazardNÍ ChoVÁNÍ
Jakákoli diskuse, která se bude vést ve věci regulace hazardu, musí mít striktně ekonomickou podstatu. Musíme se zodpovědně ptát, co chceme omezit, jakého stavu chceme docílit, ale hlavně musíme zvažovat všechny náklady této činnosti. Je naprosto naivní se domnívat, že v případě extrémní podoby regulace, resp. plošného zákazu, tento problém vymizí a budeme mít šťastnou společnost bez „hazardního chování“.
Historie jasně a zřetelně ukazuje, že tendence regulovat jakoukoli ekonomickou aktivitu či lidskou činnost s sebou přináší mnohdy naprosto fatální nezamýšlené důsledky.
Prohibice alkoholu v USA ve 20. letech je nejznámějším příkladem, který v plné nahotě ukázal, kam takové jednání vede: k naprosté ztrátě kontroly a k jevům, na které by tato země ve své moderní historii nejraději zapomněla. Dosáhnout regulací nebo plošným zákazem přesun těchto činností do nelegálních aktivit bude znamenat horší situaci, než je současný stav. Pokud chceme regulovat, zvažujme všechny aspekty a pamatujme na to, že ekonomie zná odpovědi. Kdo naslouchá platnému ekonomickému uvažování, určitě pro společnost udělá daleko více, než když bude jen moralizovat a ostrakizovat v zájmu zalíbení se a získání laciných politických bodů.
Skutečně si zákonodárci přejí přesun hazardního podnikání do sféry podzemní ekonomiky, do černých heren a internetového sázení, kde jakákoli kontrola, regulace a přínosy v podobě výnosů z daní jsou odsouzeny k neúspěchu?
O autorovi| PAVEL NESET • ekonom, prorektor Vysoké ikoly obchodní v Praze
