Blog Bank Underground nabídl unikátní vhled do podpalubí britské centrální banky. Třeba se dočkáme i Fed Subway nebo ECB U-Bahn
Ekonomové Alberto Alesina a Larry Summers otiskli v roce 1993 vlivnou práci, která dokládala, že nezávislost centrálních bank drží na uzdě inflaci, bez negativních důsledků pro hospodářskou výkonnost. Od té doby daly svým centrálním bankám nezávislost země po celém světě. Žádná kurz neotočila a každý náznak, že by si vlády mohly znovu prosadit politickou moc nad úrokovými sazbami, jak se nedávno přihodilo v Indii, se střetává s pozdvižením na finančních trzích a pobouřením mezi ekonomy.
Popravdě však existuje mnoho stupňů nezávislosti a ne všechny formálně nezávislé centrální banky fungují stejně. Některé měnové orgány, například Evropská centrální banka (ECB), si samy stanovují svůj cíl. Jiné, třeba britská Bank of England (BoE), mají plnou nezávislost při výběru nástrojů, tedy řízení krátkodobých úrokových sazeb, ale musejí usilovat o plnění inflačního cíle stanoveného vládou.
Rozdíly existují i v tom, jakou mají centrální banky organizační strukturu k plnění svých cílů. Na Novém Zélandu rozhoduje samostatně guvernér banky. V americkém Federálním rezervním systému rozhoduje Federální výbor pro volný trh (FOMC), jehož členové – sedm guvernérů a pět prezidentů regionálních rezervních bank Fedu – požívají různé míry nezávislosti.
ECB nezveřejňuje záznamy o hlasování a na schůzkách Generální rady usiluje o konsenzus. Naproti tomu Výbor BoE pro měnovou politiku (MPC) má devět členů, z nichž čtyři jsou jmenováni zvnějšku banky, a všechny hlasy se jednotlivě zaznamenávají; nikomu není dovoleno ukrýt se za názor kolektivního orgánu. Fed neuchovává záznamy o hlasování, ale zapisují se „disentní“ stanoviska vůči zásadním rozhodnutím (v dobách, kdy býval předsedou Alan Greenspan, o nich téměř nebylo slyšet, ale od té doby jsou běžnější).
SKUPINOVÁ NEZÁVISLOST
Odlišnosti existují také ve vztahu mezi tvůrci politik a jejich štábem, což také ovlivňuje nezávislost centrální banky. Ve Fedu zaměstnanci předkládají FOMC své ekonomické prognózy bez přispění tvůrců politik, kteří stanovují úrokovou sazbu. V BoE za oficiální prognózy, zveřejňované v inflačních výkazech, zodpovídá MPC. To je užitečné k ovlivňování očekávání, protože škála různých názorů z centrální banky může být pro soukromý sektor matoucí; přináší to ovšem riziko institucionálního skupinového myšlení.
Stádní myšlení může být obzvlášť nebezpečné, pokud centrální banka provádí také dohled nad bankami, jak předvedla globální finanční krize roku 2008. Všechny banky, které v roce 2006 zveřejnily zprávu o finanční stabilitě (tj. většina), dospěly k závěru, že bankovní soustava jejich země je v dobré kondici: dobře kapitalizovaná a obdařená odolnou řídicí strukturou a pevným řízením rizik.
Zdá se nepravděpodobné, že ani jednoho analytika centrální banky tehdejší mohutný růst úvěrů a dluhové páky aspoň trochu nezneklidňoval. Ekonomové v Bance pro mezinárodní platby – organizaci centrálních bank – poukazovali na rizika velice věcně. Přesto se z malé armády ekonomů centrálních bank neozval ani jediný disentní hlas. Centrální banky jsou sice nezávislé ve vztahu k vládám svých zemí, ale interně bylo velice těžké odchýlit se od nastolené linie.
Je samozřejmě zapotřebí nastavit jistou rovnováhu mezi tuhou institucionální disciplínou a prostorem pro rozkvět sta intelektuálních poupat. Centrální banka není univerzitní katedra ekonomie, kde je rozmanitost téměř bezvýhradně zdrojem síly. Vnější pozorovatelé jsou nuceni číst politická poselství mezi řádky každé publikace, což bance nemusí vždy pomáhat k dosahování jejích cílů.
BANKOVNÍ DISIDENTI
Zjevně ovšem existuje prostor pro rozmanitější uvažování. Je proto povzbudivé, že BoE experimentuje s platformou, která umožňuje vyslechnout širší paletu názorů: blogem nazvaným Bank Underground (což je odkaz na stanici metra pod centrálou banky), jenž zveřejňuje příspěvky mladších členů personálu, kteří zpochybňují – nebo podporují – převažující politiku.
Během několika týdnů už se Bank Underground prosadil jako plodný pramen provokativních myšlenek. Jeden příspěvek v půli srpna poukázal na slabiny modelů vnitřního kapitálu bank, které jsou jádrem režimu kapitálových požadavků Basel 3. Autor, zaměstnanec BoE jménem Tobias Neumann, prohlásil, že začlenění dalších dat do modelů by mohlo vést k tomu, že nasají šum a mylně ho vyhodnotí jako významný signál. Proto mohou generovat zavádějící informace.
Jiný příspěvek z července otevřeně zpochybnil „oficiální“ názor BoE, že jak se ekonomika zotavuje, lze očekávat, že nefinanční společnosti přestanou sedět na hotových penězích a vrhnou se na investice. Autorky, Katie Farrant a Magda Rutkowska, naznačují, že chování podniků se v důsledku finanční krize mohlo změnit, jelikož těžkosti s přístupem k bankovnímu financování je vedly k trvalému zvýšení hotovostních nárazníků. Pokud je to pravda, má to významné důsledky pro finanční soustavu, zejména pro banky.
Bank Underground už za svůj krátký život prokázal svou cenu. Možná že se nakonec dočkáme vzniku konkurenčního blogu Fed Subway, byť s vyhlídkami na blog ECB U-Bahn to v dohledné době růžově nevidím. Prozatím mám v plánu strávit víc času v britské podzemce.
Tak nějak je tam líp vidět.
O autorovi| HOWARD DAVIES, nastupující předseda představenstva Royal Bank of Scotland, první předseda britského Úřadu pro finanční služby (1997–2003) a ředitel London School of Economics (2003–2011), zástupce guvernéra britské centrální banky a generální ředitel Konfederace britského průmyslu
