EURO light
(úvod)
Kdo neviděl pyramidy, nezná Egypt, a kdo neviděl osmý div světa, pro toho je Říše středu ztracená. Terakotová armáda je osmým divem světa. Prohlásil před dvaceti lety tehdejší francouzský prezident Jacques Chirac. Replika armády, mnohonásobně skromnější než skutečné archeologické nálezy, je do 28. října k vidění v pražské Lucerně. Fotoreportér týdeníku EURO Hynek Glos fotografoval repliku i originál.
(text)
„Hora Li-šan oplývá na severním svahu zlatem a na jižním svahu nefritem. A První císař, zlákán věhlasem tohoto místa, vybral je pro stavbu své hrobky,“ popisuje Komentář ke Knize o řekách z 6. století. Zmiňované místo se nachází na severu Číny, poblíž města Si-an v provincii Šen-si. O přibližně šestatřicetiletém budování (246–210 př. n. l.) císařova záhrobního sídla se dochovalo několik zpráv ve starověkých čínských spisech. Zřejmě nejpřesnější popis přináší S’-ma Čchien v Zápiscích historika. A to v kapitole věnované životopisu prvního císaře Čchin Š’-chuang-tiho. „Když První císař usedl na trůn, započal s pracemi na Li-šanu. Po sjednocení země Jámu pro pohřební komoru vyhloubili přímo do skály. Její stěny byly před uložením rakve vyloženy bronzem. Hrob pak byl vyplněn vzácnými předměty a drahocennými klenoty z různých paláců, věží a sálů.“
Až donedávna nic nenasvědčovalo tomu, že by na úpatí Li-šanu existovaly nějaké velkolepé stavby. Pouze hliněná mohyla, vysoká sedmdesát metrů, byla jistým příslibem. Teprve v sedmdesátých letech minulého století jistý Che Wan-čchun vyprávěl, že když mu bylo asi deset let, jeho otec při kopání studny narazil na terakotovou postavu válečníka v životní velikosti. Podobnou zkušenost potvrzovali i další vesničané z okolí. Teprve v roce 1974 objevili archeologové posmrtné město prvního čínského císaře, zaujímající plochu více než 25 tisíc metrů čtverečních. Kolem císařovy mohyly leželo vnitřní a vnější město. Šlo o ideální císařskou metropoli. Vnitřní část představuje vládcovo „zakázané město“, vnější část jeho periferii. V podzemních klenutých chodbách stáli vojáci, koně a válečné vozy. První císař chtěl být po své smrti obklopen terakotovou replikou skutečné armády. Doposud bylo objeveno na 7500 hliněných figur.
Nálezy terakotové armády slouží jako pramen informací o tehdejší vojenské strategii a taktice ve staré Číně nebo o uspořádání čchinské formace a vůbec o úrovni vojenského řemesla. Všechny dosavadní objevy vypovídají o tom, že císař dal vytvořit kopii vojska, věrně zobrazující výzbroj, výstroj i sestavy a činnosti armády. Vojáci jsou zpodobněni se všemi charakteristickými rysy tváře, s detaily na uniformách včetně pokrývek hlavy nebo obuvi. Čchinští vojáci se výstrojí mezi sebou lišili podle druhu služby, kterou vykonávali, a hodnosti, kterou zastávali. Největší rozdíly jsou patrné mezi mužstvem a důstojnickým sborem. Liší se zejména typ brnění, pokrývka hlavy i způsob účesu. Elitu čchinské armády tvořila jízda. Koně byli vždy vybíráni místními pověřenci z nejlepšího chovu. Sledována byla jejich rychlost a vytrvalost.
Čchinští vojáci měli k dispozici skvělou výzbroj, jak ostatně dokládají nálezy zbraní, které byly do podzemních objektů uloženy dokonce v originálním provedení. Dosud archeologové našli více než deset tisíc zbraní nebo jejich kovových pozůstatků – luky, samostříly, nožové sekyry, meče, šavle.
První císař Čchinů si přál, aby všechno v jeho záhrobním sídle vypadalo jako živé a skutečné. Proto se vypálených plastik museli ujmout malíři, aby jednotné šedozelené nebo šedomodré barvy pokryli barevnou polychromií, odpovídající fyzickému zjevu, oděvům, výstroji a výzbroji živých lidí a koní. Užívali minerální barviva smíšená se zvláštním pojivem. Barevný nátěr však podlehl zkáze. Terakotová armáda nebyla vyráběna masově z forem, ale každá figurína byla modelována individuálně. Ani dva obličeje čchinských vojáků si nejsou podobné. Hlavy, těla a paže byly vyráběny zvlášť a pak spojovány pásky jílu. Těla jsou dutá a byla modelována z válečků jílu a následně připojena k plným nohám. Hotové figuríny byly vypalovány za vysoké teploty. Koně byly vyráběny podobným způsobem. Velké kulaté zátky na bocích vyplňují otvory sloužící jako ventily při vypalování. Každý kůň byl vybaven bronzovou uzdou.
V roce 2002 se podařilo Ralphu Grünebergerovi a Burkardu Pfrenzingerovi uskutečnit svou společnou vizi – totiž přenést dojmy a pocity z jednoho z největších archeologických objevů dvacátého století do Evropy. Ve starověkých pecích podle původních postupů nechali oba iniciátoři výstavy zhotovit 180 postav terakotových vojáků v původní velikosti, včetně pěchoty, generálů, nižších důstojníků, lučištníků a koní. Dalších tisíc vojáků v bojové formaci bylo vyhotoveno v měřítku 1 ku 10.
Po dvou letech byly sochy, díky perfektní a ne zrovna jednoduché logistice, přepraveny osm tisíc kilometrů z Číny do Evropy. Stovky dřevěných beden obsahovaly jednotlivé sochy hliněných válečníků a koní, zbraně a kousky mostů. V Evropě měla výstava premiéru v roce 2002 ve Frankfurtu, odtud se stěhovala přes Mnichov, Mannheim, Bonn, Düsseldorf, Hamburg, Berlín, Norimberk a Stuttgart do Bad Kissingenu. Poté se armáda přesunula do Vídně a 13. května zakotvila v Praze.
