Platí-li, že nic není jen černé, nebo bílé, pak Indie hýří barvami. A tak je třeba Indii brát. To platí v plném rozsahu i o indickém hospodářství. Setkáme se s nejmodernějšími technologiemi, ale někdy i s úrovní jak před průmyslovou revolucí. Tento fakt jen umocňuje možnosti českých podniků na zdejším trhu.
Foto: Profimedia.cz
Indická ekonomika je stále ekonomikou rozvojové země, přičemž většina kritérií to dosvědčuje: Roční příjem na jednoho obyvatele je velmi nízký – jen 1 200 dolarů. Nerovnoměrné je rozdělení vytvořeného produktu ve společnosti. Stále je v Indii velká úroveň chudoby nebo vysoký podíl zemědělské produkce, která ještě nedávno převyšovala výrobu průmyslovou.
Indie se to však snaží změnit. Hlavně díky rostoucí populaci, demokratickému systému, vlivem rostoucí spotřeby převážně střední třídy, díky vládnímu a hlavně podnikatelskému úsilí. K tomu se dostane jen cestou výrazného rozvoje, který bude zabezpečen i otevřeností indické ekonomiky. A právě díky tomu se Indie stává cílem nejen globálních firem. Šanci na úspěch mají i čeští exportéři, zvláště když zvuk českého průmyslu stále zaznívá ve všech indických podnikatelských i vládních kruzích.
V roce 1991 Indie odvrátila bankrot
Indická ekonomika zaznamenala výrazný zlom v roce 1991. Téměř nastávající bankrot země donutil politickou reprezentaci k zásadním reformám. Ty se odehrály na poli zákonů, finančního sektoru, vstupu investic, liberalizace podnikaní a obchodu a v konečném výčtu i ve zjednodušení celé řady procedur, které doposud tlumily či zcela brzdily ekonomický rozvoj.
Ekonomové zaznamenávají v hospodářském vývoji nové etapy země dva rozhodující aspekty: růst produkce a strukturální změny hospodářství. Tyto změny jsou však v některých sektorech stále pomalé, a brzdí tak rozvoj celé ekonomiky.
Nejvýraznější změna proběhla ve vztahu zemědělské a průmyslové produkce. Zemědělství se na HDP podílí již jen asi 15 procenty oproti 32 procentům v období před reformami. Podíl průmyslové produkce dosáhl v posledních letech úrovně téměř 30 procent HDP. Naopak Indii trápí pomalé přesuny pracovních sil ze zemědělského sektoru (70 procent v roce 1991, nyní 52 procent) do sféry průmyslu a služeb. Slibný posun ekonomiky se projevil i v rozvoji bankovnictví a finančních služeb, který zabezpečuje přístup k potřebným úvěrům jak obyvatelům, tak i firmám.
Hodně uhlí, málo vody
Životně důležitou roli hrají pro rozvíjející se zemi surovinové zdroje. I když Indie zaujímá jen 2,5 procenta zemské plochy, žije na jejím území téměř 16 procent světové populace. Podle údajů z loňského sčítání obyvatelstva pak 1,21 miliardy Indů má jen čtyři procenta ze světových zdrojů sladké vody. Navíc chod země (nejenom zemědělství) je neustále závislý na vydatnosti a časovém rozložení monzunových dešťů. Mnohé zdroje vod jsou silně znečistěné nebo velmi těžko dostupné. Některé svazové státy již přistoupily na politiku úspor nebo ochrany vod.
Velmi podstatnou roli má těžební průmysl, který zásobuje průmysl především uhlím, železnou rudou a cementem. Zásoby uhlí v Indii patří k největším na světě a postačí zemi na staletí, přesto Indie dováží skoro třetinu své produkce v důsledku zaostávání domácí těžby. Investice zaměřené na zvýšení těžby jsou jednou z priorit centrální vlády, protože uhlí je základním zdrojem pro výrobu elektrické energie, které se nedostává ani pro průmysl ani pro domácnosti.
Indické pobřeží je bohaté na plyn. V poslední době byly objeveny nové zdroje plynu i ropy, přesto země zatím dováží až 70 procent ropy. Vybudovala a nadále rychlým tempem buduje nové rafinérie s využitím nejmodernějších technologií. Na druhé straně se setkáte s provozy, které doslova pamatují počátky petrochemie.
Největší jaderná elektrárna světa
Indie si je vědoma skutečnosti, že její rozvoj závisí na růstu produkce elektřiny. Nestačí jen budovat výrobní kapacity, ale země protkává své rozsáhlé území i rozvodnou sítí. K udržení rozvoje je zapotřebí udržet růst výroby elektrické energie o pět procent ročně. Ztráty v distribuční síti jsou však jedny z nejvyšších na světě a vyvolávají tudíž potřebu modernizace. Vláda přijala v roce 2003 zákon upravující výrobu a distribuci elektrické energie. Počítá se s převládající výrobou elektrické energie spalováním uhlí – až 800 milionů tun ročně. Doplnit to má také rostoucí výroba vodní a jaderné energie. V současné době Indie buduje největší světovou jadernou elektrárnu a několik dalších menších.
Nekonvenční zdroje energie využívají především vhodných klimatických a geografických podmínek země. Snížení nákladů při výstavbě těchto zdrojů způsobily doslova boom solárních technologií. Indie ve snaze uspokojit své energetické potřeby nezapomíná ani na větrnou energii a využití biomasy. Na tomto poli se pak setkávají domácí i zahraniční investoři využívajíce podpory státu.
Noční můrou Indie je určitě úroveň dopravy. Dopravní infrastruktura spotřebovává velké zdroje, ale stav silniční dopravy je tristní, s následkem nízké efektivity přepravy i mnohonásobně nižší bezpečnosti přepravy, než je například evropský standard. Délka železniční sítě sice patří k největším na světě, ale efektivita přepravy silně zaostává. Modernizace je proto nezbytná, především v oblasti dopravní techniky.
Obyvatele už nerozdělují kasty, ale bohatství a chudoba
Návštěvníka Indie na prvním místě udiví množství lidí. Společnost se však již nedělí na kasty, ale došlo k výraznému ekonomickému vyprofilování společenských skupin. Pokud by měla Indie být opravdu černobílá, pak by to bylo rozdělením na bohaté a chudé. Bohatství kapitálové elity národa je pohádkové, pro exportéra je však cílovou skupinou dynamicky rostoucí střední příjmová vrstva. Ta žene domácí spotřebu, ta vytváří poptávku po stále větším množství stále kvalitnějšího zboží. Statistické údaje nebo odhady různých zdrojů hovoří o počtu 150 až 300 milionů Indů spadajících do střední vrstvy. Ta navíc tíhne k západnímu způsobu života a poptává nejmodernější zboží z celého světa. To pak nakupuje v maloobchodě, který se již stává trhem mnohých zahraničních společností. Nové rozhodnutí vlády v brzké době umožní i přímé zahraniční investice právě v maloobchodě a vstup nadnárodních obchodních řetězců.
Střední příjmová skupina je i hnacím momentem poptávky po kvalitní zdravotnické péči, která tak může být cílem zajímavých investic. Zahraniční firmy mají šanci především v soukromém sektoru, který spravuje téměř tři čtvrtiny nemocničních kapacit. Ve zdravotnictví fungují pravidla tržního systému v plné míře, rostoucí poptávka po kvalitní péči vyvolává růst poptávky po zdravotnickém zařízení a materiálu. Uspět mohou opravdu jen špičkoví hráči. Trh požaduje jen výjimečnou kvalitu, protože ostatní postačí zajistit neuvěřitelně velké množství místních výrobců. Celá plejáda světových výrobců přemisťuje nebo zahajuje svoji výrobu i výzkum právě v Indii. Země se stává i cílem zdravotní turistiky pro občany takřka celého světa.
Prognostici předpovídají Indii udržení růstu jejího hospodářství kolem osmi procent i v dalších 20 letech. Nejde přitom o naplnění statistik, ale Indie chce (a dělá pro to velmi mnoho) být globální ekonomikou. Proto se zájem státu a hlavně soukromého kapitálu orientuje na využití moderních technologií, bez nichž je budoucnost nepředstavitelná. Indie v tomto trendu učinila velký skok. Poptávka po účasti na společném vývoji a výzkumu je snad i klišé doslova každého jednání místních firem se zahraničními subjekty.
Logickým vyústěním rostoucí výroby je i snaha indických podniků vstupovat na zahraniční trhy. V poslední době se Indii daří investovat především v USA, Evropě a značných úspěchů vedle Číny dosáhl indický kapitál v Africe.
Češi mají šance hlavně se stroji či dopravní technikou
V průběhu uskutečňování reforem, a tím vyvolané restrukturalizace hospodářství, došlo i k posunům ve skladbě importu. Třicet procent veškerého importu zajišťují dodávky ropy a ropných produktů. V objemu dovozu následují výrobní prostředky, především obráběcí stroje a dopravní a těžební technika s podílem 15 procent, přední místo žebříčku pak doplňuje dovoz neželezných kovů, na které země není příliš bohatá. Tyto údaje jen dokreslují možnosti českého průmyslu na zdejším trhu: vývoz obráběcích strojů, dopravní i těžební techniky.
Přes všechny uvedené údaje o růstu má Indie tři velké limity, které zásadně ohrožují její udržitelný rozvoj: Indie se musí vyrovnat s poptávkou po energii, musí zcela zmodernizovat školský systém, který nestačí produkovat kvalifikovanou pracovní sílu, a snížit úroveň korupce. Především vstup českých firem do těžebního průmyslu, energetiky, strojírenství, zdravotní péče a jistě brzy i do maloobchodu může pomoci diverzifikovat jejich zájmy na globálním trhu.
Po skutečné stagnaci v období nezávislosti získané v roce 1947 a období socialistické cesty je dnešní rozvoj Indie dříve nepředstavitelný a vede tuto zemi ke členství v klubu budoucích trhů. Indie si je toho vědoma a usilovně pracuje na své pozici v žebříčku světové ekonomiky.
Dnešní Indie (ta, která je cílem českého exportéra, ne turisty) je moderní, sebevědomá ekonomika, která si dala velké cíle. K jejich naplnění potřebuje intenzivní mezinárodní obchodní styk. České firmy u toho nesmějí chybět. Bez kvalitní přípravy a znalosti prostředí je však pravděpodobnost úspěchu velmi malá.
Autor působí jako vedoucí kanceláře CzechTrade v Mumbaji.