Z Čepra se načerno vyváželo zboží, tvrdí bývalý obchodní ředitel firmy
Koncem loňského roku se státní společnost Čepro dostala do existenčních potíží. Firmy napojené na společnost Bena tehdy po Čepru požadovaly proplacení údajných miliardových pohledávek. Počátkem loňského listopadu dokonce přišel do Čepra zabavit firemní majetek exekutor. Neuspěl, předběhla jej policie, která v centrále společnosti zabavovala dokumenty a vyslýchala zaměstnance. „Je to útok na samu existenci firmy, za kterým stojí kriminální živly,“ reagovalo vedení Čepra. Za jednoho z možných strůjců ataku na státní společnost označili i někdejšího obchodního ředitele Čepra Martina Pechana, který pro firmu pracoval v letech v letech 1999-2002. Pechan figuruje i v dalším sporu s Čeprem. V minulosti vlastnil společnost Tukový průmysl, s. r. o., pro který s přestávkami pracoval do roku 2004 i jako právník. Tukový průmysl využíval pro své obchodní transakce zásobníky Čepra. Nyní na Čepru vymáhá soudní cestou 2,5 miliardy korun. Pechana vyšetřuje policie také v souvislosti s třímiliardovým celním únikem v kauze Bena. Není však sám, společně s ním čelí obvinění například i podnikatel Milan Vomela a jednatel Venturon Investment Leopold Klimus.
Pechan však tvrdí: „Za mého působení problémy vyšly pouze najevo. Vznikly po zániku federace, někdy v roce 1993. Čepru v té době nikdo neřekl, že se rozdělila republika, to byl ten zásadní problém.“
EURO: Vedení firmy snad o rozdělení státu vědělo? PECHAN: Po rozpadu federace se ze Slovenska stala cizina a z Čepra dopravce zboží ze zahraničí. Společnost takovou změnu neakceptovala a i ke komoditám ze Slovenska se chovala, jako by stále byly domácí provenience.
EURO: Zboží dovezené ze Slovenska se nezdaňovalo? PECHAN: Ne, Čepro se tvářilo, a tváří dodnes, že ani jako přepravce zahraničního zboží neodpovídá za nic. Přitom ze zákona odpovídá. Říkal jsem, že se k této záležitosti nelze chovat tak, jako by se Čepra vůbec netýkala. Problémy spojené s dovozem zboží ze zahraničí měl v podstatě každý. Spousta dopravců je dokonce trestně stíhána. Poukazoval jsem na to, že se Čepro nemůže vyvinit ze své zákonné odpovědnosti jen tím, že řekne: O ničem nevíme.
EURO: Problémy firmy tedy způsobila špatná evidence? PECHAN: Obecně řečeno ano, protože žádná pořádná evidence nebyla.
EURO: To znamená? PECHAN: V Čepru se vedlo několik na sobě nezávislých evidencí, neexistovala centrální databáze. Jedno oddělení například evidovalo, že firma XY skladuje u Čepra daný objem zboží. Další oddělení zase nezávisle na tom evidovalo, že nějaké zboží je uloženo tam a tam. Evidence nebyly provázané, nikdo neřešil, že jde o naftu a benzin, s daněmi nebo bez daní. Vzhledem k tomu, že Čepro bylo dopravcem bezdaňového zboží, tak ho - když nic jiného - mělo alespoň řádně evidovat. Firma měla možnost již v tehdejší databázi oddělit v evidenci zboží tuzemské a zahraniční. Z pro mě naprosto nepochopitelného důvodu se tak nikdy nestalo.
EURO: Takže někdo z vedení firmy nechtěl evidenci, která by odkryla jeho podnikatelské aktivity? PECHAN: Měl jsem signály, že není zájem, aby v Čepru evidence fungovala tak, jak by fungovat měla.
EURO: Jaké signály? PECHAN: Že není zájem, aby byl v Čepru pořádek, spousta věcí, které se tam děly, by se po zavedení této evidence už dít nemohla. Takové informace sahaly ještě do předchozího vedení, to znamená za pana Friedricha, Štaňka a podobně. Snažil jsem se udělat pořádek, nemohu tvrdit, že mi někdo aktivně bránil, ale veškeré moje výstupy, pouze naplňující standardy evidencí na konci dvacátého století, zůstávaly bez jakéhokoli povšimnutí.
EURO: Na co jste v Čepru přišel? PECHAN: Na to, že firma neoprávněně zasahuje do státních hmotných rezerv. Sice v omezeném objemu, ale zcela volně. Mimo běžnou obměnu.
EURO: Mohou chybět v zásobnících Čepra benzin nebo nafta? PECHAN: Fyzicky je to možné, nikdy na to ale nelze přijít, protože na druhou stranu Česká rafinérská i Slovnaft produktovodem dodávají do Čepra více zboží, než deklarují. Tím se eliminuje nedostatek hmoty, který vznikne poté, co ji někdo rozebere. Prostě stačilo zboží vzít a pak jen čekat, až zase trubkou přiteče.
EURO: Objem nafty a benzinu přece podléhal evidenci, na tuto ztrátu se po čase stejně muselo přijít… PECHAN: Tohle byla jedna z věcí, nad kterou mi zůstával rozum stát. Nebyl problém přesně změřit, kolik zboží do Čepra přišlo. Například vlakem, stačilo soupravu zvážit při příjezdu a odjezdu. Rozdíl ve váze odpovídal zboží, které do Čepra přišlo. Většinou byl objem hmoty uskladněný v Čepru jiný, než se poté psalo v dokumentaci. Ptal jsem se už tenkrát, jak je tohle možné. Lidi pracující ve skladech jste donutili nést za zboží hmotnou odpovědnost, a nyní je nutíte k tomu, aby podepisovali jiné objemy, než skutečně do Čepra přišly. Říkali mi, že je to dlouhá praxe, kterou kvůli mně nezmění. Saldu rozdílu se v Čepru říkalo černý Petr. Ten pak po firmě koloval mezi jednotlivými pracovníky. Trubkou se dodávalo do zásobníků Čepra více benzinu a nafty, cisternami někdy méně, někdy více. Vždy se ale jelo jen dle papíru, aby seděla evidence.
EURO: A ve skladech zůstávalo více benzinu a nafty, které pak někdo mohl načerno prodat? PECHAN: Ano.
EURO: To se dělo i v době, kdy jste byl obchodním ředitelem? PECHAN: Tehdy se prý vyváželo načerno.
EURO: Jako obchodní ředitel jste o tom ale musel vědět. PECHAN: Jak bych o tom mohl vědět?
EURO: Když tyhle operace popisujete… PECHAN: Vše jsem zjistil až později. Někdy v průběhu vyšetřování, po roce 2002.
EURO: Kolik hmoty se mohlo na černo prodat? PECHAN: To nezjistíte. Už jsem říkal, evidence jela jenom dle dokumentů a neodpovídala skutečnému stavu.
EURO: Firmám, které dodávaly více pohonných hmot, nevadilo, že tak ztrácejí hodně peněz? PECHAN: Vždyť na nic nepřišly. Někdo namísto tří čtvrtin nádrže poslal čtyři pětiny nebo celou. Nezapomeňte, že jste ve výrobě, kde není žádná spotřební daň, jenom hmota, každému je jedno, zda pošle o pět set kubíků více.
EURO: Takže pokud byl někdo šikovný, mohl nelegálně vydělat docela slušné peníze? PECHAN: Ano. Snažili jsme se v té době zavést elektronické vstupy měření z produktovodů. Tak, aby bylo zřejmé, kolik hmoty reálně do systému Čepra přišlo. Oni tehdy tvrdili, že nebude sedět účetnictví, já oponoval, že naším úkolem je evidovat skutečnost, a ne si hrát na to, aby tabulky vycházely křížem. S takovým řešením jsem nikdy neprošel.
EURO: Ani jako obchodní ředitel jste neměl představu, kolik zboží proudí zásobníkem? PECHAN: To nemáte nikdy. V době, kdy jsem nastoupil do Čepra, se inventura dělala jednou za rok. Fyzickým měřením, kterého jste neměl šanci se osobně zúčastnit. Vůbec netušíte, zda je v nádrži opravdu tolik, kolik vám řekl někdo, kdo dělal inventuru. Deset centimetrů v úrovni hladiny nehraje žádnou roli. Navíc záleží na teplotě a dalších okolnostech. Prostě nemáte šanci, deset tisíc kubíků vůbec nepoznáte. Chtěli jsme zavést hladinoměry napojené přes software na centrální databázi. V okamžiku, kdy se začaly hladinoměry rozvíjet a kombinovat s průtokoměry jednotlivých trubek, jsem dostal padáka. Tukovému průmyslu, s. r. o., se firma v roce 1998 zavázala, že jsou měřáky nainstalovány, ale nikdy tam žádné nebyly.
EURO: Krátce po odchodu z postu obchodního ředitele společnosti Čepro jste byl obviněn. Z čeho? PECHAN: Od července 2003 z toho, že jsem úmyslně nevedl účetnictví nebo neevidoval zboží ve veřejném celním skladu Tukového průmyslu, s. r. o., tedy firmy, kterou jsem vlastnil a v níž jsem byl do roku 1999 jednatelem. Údajně jsem způsobil daňový únik ve výši asi tří miliard korun. Teď se snažím dokázat svoji nevinu. Je to spousta práce a papírů. V podstatě devadesát pět procent svého času věnuji této kauze.
EURO: Kolik let vězení vám hrozí? PECHAN: Dvanáct, proto nemám podnikatelský záměr a nevlastním majetkový podíl v žádné firmě.
EURO: Souvisí vaše obvinění s vyšetřováním daňového úniku kolem společnosti Bena? PECHAN: Ano.
EURO: Jak probíhaly obchody Beny? PECHAN: Společnost Bena dovezla do republiky zboží a minimálně v letech 1996 až 1997 jej bezprostředně po dovozu prodala. V takzvaném režimu, to znamená pod celním dohledem. Tukový průmysl prodej registroval a informoval celní úřad. Ten následně oznámil, že zboží, které Bena dovezla do republiky, je prodáno a patří jinému vlastníkovi. Nový majitel ale nikdy nedal pokyn k jeho vyskladnění ze zásobníků Čepra. Zásadní problém spočíval v tom, že bez ohledu na prodej zboží někomu jinému ho Čepro vydávalo zpátky Beně, přestože nebyla jeho vlastníkem. Existuje řada pravomocných rozhodnutí, která má slova potvrzují.
EURO: A Bena dostala zboží Tukového průmyslu? PECHAN: Bena v zásadě dostala jiné zboží, dneska již nejsem schopen tvrdit, že patřilo Tukovému průmyslu. V Čepru vše probíhalo následovně: Načerpalo se zboží ze Slovenska, které se technicky vydávalo na čtyřech terminálech státní společnosti Čepro. Poté již nebyl nikdo schopen určit, komu zboží patří. Prostě bylo jenom zaevidováno, že například ze Slovenska přišlo za měsíc 60 tisíc tun nafty. Zhruba 60 tisíc tun zboží bylo nutno na příkaz firmy, která měla u Čepra uskladněné zboží, vydat na Moravě, aniž byl určen jeho vlastník, a tak se prostě vydalo. Tím problém pro Čepro skončil. Vedla se oddělená jiná databáze, kde zase bylo napsáno, že z těch 60 tisíc tun bylo 20 tisíc tun Čepra, deset tisíc tun Beny a zbytek patřil dalším firmám. Nikdo ale těmto společnostem nebyl schopen říci, a nikdy jim nikdo ani neřekl, kde je jejich zboží. Prostě virtuální evidence.
EURO: V čem spočíval zásadní problém? PECHAN: Zboží, které se přivezlo ze zahraničí, bylo bez daní a zboží, které se potom vydávalo, bylo s daněmi, protože šlo o zboží českého původu. Firmy, které dostávaly náhradní komoditu, samozřejmě obdržely zdaněné zboží českého původu. Celní správa k tomu učinila řadu dotazů, Tukový průmysl si k tomu nechal zpracovat analýzu, stejně to udělalo i Čepro. Obě analýzy nezávisle na sobě potvrdily, že Čepro vydávalo konkrétní zboží na jiných terminálech, než kam je mělo dopravit, a samozřejmě neoprávněným osobám.
EURO: Takže neoprávněné osoby dostaly zdaněné zboží a nic neplatily. V tomto případě figuruje i společnost Bena? PECHAN: Ano. A do toho, aby to nebylo tak jednoduché, zasahuje nakládání se zbožím státních hmotných rezerv. Nastávaly pravidelně situace, kdy Bena i evidenčně, to znamená v obou databázích, měla nulu, a přesto dostávala od Čepra zboží.
EURO: Proč celní správa zakročila proti Tukovému průmyslu? PECHAN: Nerozumím pouze úplnému počátku kauzy. Domnívám se, že tehdy šlo jen o jakousi unáhlenost, protože Tukový průmysl měl ze zákona veškerý celní dluh zajištěn globální celní zárukou. Celní správa bez ohledu na to, co bylo zajištěno v rámci daňového řízení, zajistila totéž zboží ještě jednou. Poté již nechtěla couvnout a říct, že udělala chybu, pokračovala dál v daňovém řízení a nasekala v něm neuvěřitelnou řadu procesních chyb. O nezákonnostech v řízení celní správy vypracoval v lednu 2004 podrobnou informaci pro nejvyšší státní zástupkyni policejní expert, ale nikdo na ni dosud nereagoval a je snaha ji spíše utajit.
EURO: Můžete být konkrétnější? PECHAN: Nepochybuji o tom, že Bena koupila zboží ve Slovnaftu a nechala si ho od Čepra dopravit do České republiky. Bena z Čepra stejný objem zboží vyvezla, domnívám se ale, že vyvezla stejný objem tuzemského nezdaněného zboží. Soudím, že je to hrozně jednoduchá kauza, o které - ještě v době, kdy jsme komunikovali s celní správou - jsme říkali, že je to vyšetřování na tři týdny. To bylo v roce 2002. Není sporu o tom, že Bena odvedla z Čepra nezdaněné zboží a poté jej prodala s daní, kterou následně neodvedla. Říkali jsme, že takové argumenty musí stačit na zajištění majetku Beny. Celníci od Tukového průmyslu v roce 2002 dostali seznam majetku společnosti Bena. Tvářili se poměrně dost dlouho, že jej zabaví. Pak najednou přišli s tím, že za všechno může Tukový průmysl. Poté se kauza zkomplikovala.
EURO: Jak? PECHAN: Začalo se jít jen proti Tukovému průmyslu, celníci firmě okamžitě zajistili majetek. Proti Tukovému průmyslu poměrně z nepochopitelných důvodů nebylo vůbec zahájeno celní řízení, ale řízení daňové. Dobře, ale v daňovém řízení, v rámci kauzy nákupu pohonných látek ze Slovnaftu firmou Bena, nemůže být Tukový průmysl daňovým subjektem. Jako zástupci Beny se hlásíme k tomu, že jsme subjektem celního řízení, ale v případě daňového řízení je takovým subjektem jednoznačně Bena. Ta měla účtovat, platit daně. Zcela bizarně bylo daňové řízení zahájeno proti Tukovému průmyslu a celní správa nechala Benu vyvést všechny jeho likvidní pohledávky někam do háje.
EURO: Tukový průmysl ale kvůli tomu zažaloval celní správu… PECHAN: Podávali jsme řadu žalob na Celní ředitelství Praha. Poukazovali jsme, a to ještě v době, kdy jsem pro Tukový průmysl pracoval, že řízení proti firmě je od samého začátku účelové a má pouze zašmodrchat jednoduchost vyšetřování.
EURO: Tím myslíte, že kauza vaše a Tukového průmyslu má pouze odvést pozornost od vyšetřování případu Bena a zmást vyšetřovatele? PECHAN: Myslím, že ano.
EURO: Hovoří se o tom, že kauza Beny má politické pozadí. Při jednání vedení firmy se údajně hovořilo ve stylu: nebojte, Standa to zařídí… PECHAN: Zdaleka to není tak jednoduché. Samozřejmě jsem slyšel o tom, že lidé, kteří tenkrát stáli kolem Beny, mají úzké napojení na vedení ČSSD. Ale upřímně řečeno, to již bylo v době, kdy běželo vyšetřování. Neměl jsem šanci si to někde ověřit. Pravdou ale je, že nad výsledky správního, ale i trestního řízení mně zůstává rozum stát.
EURO: Svůj podíl v Tukovém průmyslu jste prodal. Proč - chtěl jste se vyhnout současným problémům? PECHAN: Určitě ne, neprodával jsem firmu s nějakou vizí do budoucna. Tukový průmysl, tehdy ještě nerozdělený, měl řadu logistických aktivit, skladoval různé zboží. Semtam vznikl nějaký problém. Například v roce 1996 se našel naštěstí zaplombovaný kontejner s marihuanou, jednou dokonce semtex… Policie se vždy podívala na výpis z obchodního rejstříku, řekla vlastníkem je Pechan, všecko je podvod, za vším stojí Pechan. Těchto problémů jsem se snažil vyvarovat a firmu prodal, nebyl jsem schopen nikomu vysvětit, že sedím v kanceláři, dělám svoji práci, a pokud Tukový průmysl jako dopravce použil někdo s kriminálním úmyslem, ne že by mi to bylo jedno, ale prostě nebyla možnost to uhlídat.
EURO: Komu jste prodal Tukový průmysl? PECHAN: Firmě z Lichtenštejnska.
EURO: Kdy jste nastoupil v Čepru? PECHAN: Přesně 1. srpna v roce 1999 na post obchodního ředitele. Ve funkci jsem byl do 27. září téhož roku, poté jsem skončil ve vazbě. Do Čepra jsem se vrátil 10. ledna 2000 ne na pozici obchodního ředitele, ale jako řadový zaměstnanec. V únoru 2001 jsem byl znovu jmenován obchodním ředitelem.
EURO: Za co jste byl ve vazbě? PECHAN: Měl jsem někomu půjčit auto s pohonnými hmotami, kterými pak někdo zapálil rekreační objekt v Jeseníkách. Z vazby jsem byl propuštěn 10. ledna 2000, za čtrnáct dní jsem dostal náhradu škody. Peníze jsem uložil v Union bance, která zkrachovala. Poté jsem dostal náhradu z Fondu pojištění vkladů, kterou mi státní zástupce zajistil s tím, že pochází z daňového úniku.
EURO: Obvinění v kauze Tukový průmysl je za dobu, kdy jste již pracoval v Čepru? PECHAN: Policejní rada tvrdí, že přesto, že jsem k 30. červenci 1999 rezignoval na funkci jednatele Tukového průmyslu, byl jsem jednatelem firmy až do roku 2001. Když jsem se ptal, z čeho vychází, odpověděl, že je to zapsáno v obchodním rejstříku. S jeho tvrzením nemohu polemizovat, pouze jsem vycházel z obchodního zákona. Pokud chci rezignovat na svoji funkci, mám nějaké povinnosti, a ty jsem splnil. Moje žádost o rezignaci byla řádně projednána, mám všechny potřebné doklady. Nevím, proč by mě měl policejní rada nutit k tomu, abych byl zpětně jednatelem firmy, když jsem jím prokazatelně nebyl. Na první poradě Čepra jsem oznámil své působení v Tukovém průmyslu a rezignaci na post jednatele ve firmě. Porada vedení Čepra vzala rezignaci na vědomí, nikdy s tím nebyl žádný problém. Až teď. Pracovat pro Tukový průmysl a Čepro zároveň prostě nešlo.
EURO: Proč vlastně v kauze figurujete? PECHAN: Nechápu spoustu věcí. Vyšetřování celníků dva roky fungovalo na principu, že Tukový průmysl ve skladech Čepra provozoval celní sklad. Nyní sami zjistili, že tomu tak nikdy nebylo. My jsme tvrdili, že je to naprosto iracionální otázka, o které nemá smysl se bavit. Zboží bylo odňato celnímu dohledu ještě v předchozím režimu, to znamená v režimu tranzit, respektive v režimu dočasného uskladnění. Naše tvrzení jsme dokládali řadou rozborů, mimo jiné i analýzou Čepra, v níž se firma přiznala, že komoditu fyzicky odňala a dala někomu jinému, ještě v režimu tranzit. Myslel jsem si v té době, že tím vše pro Tukový průmysl končí. Nic se nedělo, až v roce 2004 celní správa najednou prohlásila, že zboží bylo odňato proto, že nebylo uskladněno v garáži na Bohdalci. Ta byla ve stejném domě, ve kterém seděl celní úřad. Všichni věděli, že zboží je v Čepru. Chtěl jsem slyšet od celníků, kteří propouštěli zboží do Čepra, ať mi do očí potvrdí, že poté komoditu propustili do garáže na Bohdalci. Celníci denně navštěvovali Tukový průmysl, mám zápis kontrol, které potvrdily, že je vše vedené v naprostém pořádku a vzorně. Náhle, sedm let poté, celníci tvrdí, že zboží mělo být na Bohdalci. Již je nezajímá, zda je zboží v Čepru, zároveň připouštějí, že tam možná ještě je. Ale říkají: nás to vůbec nezajímá. Zboží mělo být tady v garáži, a protože ta není přizpůsobená k tomu, aby se v ní nacházelo 200 tisíc tun nafty a benzinu, tak je jasné, že v ní není. A tím jste spáchali delikt.
Martin Pechan (44) Absolvent Právnické fakulty Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně. V letech 1984 až 1988 pracoval v Městském sdružení advokátů v Praze jako advokátní koncipient. V letech 1988 až 1991 právník společnosti Tukový průmysl, k. p. V letech 1991 až 1996 majitel a jednatel společnosti Tukový průmysl, s. r. o. Poté šéfoval dopravnímu závodu 04 ČSAD Hl. m. Prahy, od roku 1997 do roku 1999 opět jednatelem společnosti Tukový průmysl, s. r. o. V letech 1999 až 2002 pracoval ve společnosti Čepro, kde vystřídal řadu funkcí od odborného referenta až po obchodního ředitele. V současnosti zaměstnán jako právník ve firmě Tukový průmysl Praha, a. s. Je ženatý, má dvě dcery. Ve volném čase lyžuje a věnuje se mototuristice.
