Kilometr kvalitní funkční cyklostezky může stát stovky tisíc až milion korunCyklista v Česku může pozorovat dvojí trend: na jedné straně stále ubývá možností, kudy jezdit na kole do práce a proti tomu se neustále rozšiřuje síť turistických tras.
Kilometr kvalitní funkční cyklostezky může stát stovky tisíc až milion korun
Cyklista v Česku může pozorovat dvojí trend: na jedné straně stále ubývá možností, kudy jezdit na kole do práce a proti tomu se neustále rozšiřuje síť turistických tras.
Mnoho starostů získalo peníze, nechalo za ně natlouct podél okolních silnic cedulky s panáčkem na kole a myslí si, že udělali pro turistický ruch co mohli. Pod cyklotrasou si můžeme v Česku představit úplně všechno. Frekventovanou silnici, krkolomnou kozí stezku, stejně jako pohodlnou polní cestu. Střetávají se tu totiž čtyři přístupy ke značení cyklistických tras.
Po silnici
Tradiční silniční cykloturistiku razí Klub českých turistů, který pomocí žlutých čtverečků s číslem trasy vyznačuje jednu silnici za druhou jako cyklotrasu. Jejich vymýšlení nedá moc práce, ale také cyklistům příliš nepomůže. Místo značek slouží k orientaci daleko lépe obyčejná automapa nebo dopravní značky. Je nesmyslné, aby značené trasy vedly po silnicích, kde jezdí auta, na každé křižovatce jsou dopravní ukazatele směrů a vzdáleností a k tomu ještě přibyly cyklistické značky. To všechno platí daňoví poplatníci ze své kapsy, protože značkaři jsou dotováni státem. Různá aktivistická sdružení, z nichž je nejznámější Oživení, sázejí na dálkové cyklotrasy. Příkladem nemalého úsilí je trasa Praha-Vídeň. V ede po silnicích i polních a lesních cestách, místy má charakter samostatné cyklostezky, může být i příjemná, ale jestli jí projede za rok pár desítek cyklistů, je to úspěch. Navíc mnohé cedulky někdo ukradl nebo za pár let podlehly zubu času a cykloturisté se bez mapy stejně neobejdou. Oživení si od dálkových tras slibuje, že se stanou páteřní sítí cyklostezek pro místí lidi a nejen polykače kilometrů.
Do terénu
Osvícené obce, správy chráněných oblastí a národních parků budují pro rekreační a kondiční vyžití cyklotrasy ve svém regionu. V ětšinou mají charakter okruhu, protože je pravděpodobné, že cyklisté přijedou autem, vyrazí přes den na bicyklu a zase se k autu vrátí. Tímto způsobem jsou vyznačeny například povolené trasy v Krkonoších. Na celostátní úrovni pracuje podobným způsobem nakladatelství Shocart. Jeho zaměstnanci vytipovali přímo v terénu zajímavé trasy bez ohledu, zda jde o turistické značené cesty, cyklostezky, vedlejší silničky nebo vedou úplně mimo značkovanou síť cest. Poté je zanesli do map jako doporučené trasy. „Snažili jsme se oddělit cyklisty od pěších turistů a automobilového provozu, respektovat přírodu a přitom najít zajímavé cesty, které ukážou krásy místní krajiny,“ říká Petr Ďoubalík, který pro Shocart tipoval tisíce kilometrů tras. Na kolo jako dopravní prostředek se zaměřují některé radnice velkých měst, které udržují stávající sítě cyklostezek nebo pomalu budují další. Není to ovšem jednoduché, protože funkční cyklostezka má mít asfaltový nebo betonový povrch, je oddělená od chodců i motoristů, její součástí jsou zvláštní přechody přes silnice a semafory, a nesmí vést příliš do kopce ani z kopce. Kilometr takové stezky přijde na stovky tisíc až milion korun. Díky architektu Gočárovi ze začátku minulého století je vzorovým cyklistickým městem Hradec Králové, masově se za prací jezdí na kole i ve vedlejších Pardubicích.
Jak na cyklistech vydělávají Rakušané
Rakousko, stát vydělávající na turistickém ruchu velké peníze, si nemohlo nevšimnout, že na kolech přijíždějí peníze. A protože již mělo zkušenosti s pěší turistikou, horolezectvím a lyžováním, nenechalo si je ujet. Základem jsou sice vyznačené cyklostezky, ale peníze se točí někde jinde. Hotely a penziony, aby přilákaly klienty, tvoří řetězce zvané Radhotel a Mountain Bike Hotel. Ty nejen že vydávají společné katalogy a prospekty, ale především jsou přátelské k cyklistům. Každý má venku stojany na odložení kola během návštěvy restaurace, místnost pro uzamčení kol přes noc a základní sortiment opravářského nářadí. Snídaně jsou vhodné pro cyklisty, protože je tvoří švédský stůl a svačina v balíčku na zastrčení do batůžku nebo kapsy dresu. Není problém s týdenním pobytem ani přespáním na jednu noc. Každý hotel v těchto řetězcích poskytuje i základní informační materiál pro cyklisty, jako jsou mapky okolí a popisy místních cyklotras. Samozřejmostí v Rakousku jsou i podrobné mapy a průvodce speciálně pro cykloturistiku, které jsou k dostání v každém větším knihkupectví. Ve větších městech nebo hotelech samozřejmě existují půjčovny horských kol, ale nejrozšířenější jsou půjčovny Rent a Bike na čtyřiceti vytipovaných rakouských nádražích, které půjčují cestovní kola vyhovující většině rekreačních cyklistů. Denní půjčovné je okolo čtyř set korun, pokud se zákazník může prokázat jízdenkou na vlak, platí necelých tři sta korun. Rakušané důsledně oddělují cyklostezky a cyklotrasy. Stezky vedou obvykle údolími nebo v rovinách, přes týden slouží místní dopravě a o víkendech rekreačním cyklistům a rodinám s dětmi. Trasy vedou cyklisty do těžkého a někdy dokonce téměř nesjízdného terénu. Jsou určené pro volný čas a horská kola.
Informace na internetu
Klub českých turistů: www.klubturistu.cz
Cykloturistické mapy: www.e-mapy.cz
Cykloturistika: www.cykloserver.cz
Sportovní ježdění: www.bajk.cz
Rakouská centrála cestovního ruchu (česky): www.rakousko.com
Cykloprůvodce po Rakousku: www.radtouren.at
Půjčovny kol na nádražích: www.oebb.at
ILUSTRAČNÍ FOTO: ARCHIV
