Na okraji města Most vyrostl nový minipivovar. Od slavné hospody Severka z parodického seriálu se dost liší. Patří pod společnost Pivovar Hostivar z Prahy a vzhledem připomíná historickou továrnu s oknem vedoucím přímo pod poklice kotlů se zlatavým mokem. A protože pivo k české kultuře prostě patří, vnitřní restaurace se neoddělitelně pojí s výrobními prostory, což je hlavní koncept všech pivovarů z dílny architektonického ateliéru ADR, který za návrhem budovy stojí.
Na první pohled je to obyčejný kvádr stojící na rovném anglickém trávníku. Zdi pokrývají červené cihly, které se střídají s černě orámovanými okny a tmavými díly stěn. Jednoduchý styl exteriéru podtrhuje plochá střecha, která ze strany není vůbec vidět. Stejný minimalismus najdeme i za dveřmi. Ještě před vstupem je možné zahlédnout obrovské naleštěné kotle plné piva přes průhled ve zdi, který se otevírá přímo do haly. Pivo bublá skrz nekonečné trubky a mezi nimi pobíhají zaměstnanci.
„To je koncepce, kterou jsme navrhli pro všechny pivovary ve skupině, návštěvník tak má možnost už při příchodu vidět, do čeho jde,“ vysvětluje Aleš Lapka z ateliéru ADR, který se na návrhu podílel. Kdyby to přece jen někomu nebylo jasné, fasádu zdobí černé kovové logo téměř přes celou zeď.
Objekt rozdělují funkční požadavky – na severní straně se vaří pivo a na jihu je k výrobně přidružena restaurace se zahrádkou a gastronomickým zázemím. Dřevěné stoly doplňuje světlé obložení stěn a strop na způsob klasické tovární haly, z nějž visí spousta žárovek a šikmo zavěšených zářivek. Jídelní prostor plynule navazuje na kuchyň, takže hosté restaurace vidí kuchařům pod ruce. Na podlaze z broušeného betonu stojí stolky a židle s kovovými detaily a dva pulty, barový a výčepní. Nad terasu umístili stavitelé mříž, po které se bude v létě plazit chmel.
Pětadvacet let u výčepu
Budova stojí na obdélníkovém pozemku v ulici Pod Koňským vrchem. „Pivovar se nachází na okraji města v obytné zástavbě, takže v okolí jsou rodinné domy a sídliště,“ říká Lapka. Složitost města prý architekty vedla k jednoduchému tvarovému řešení. Inspirovali se historií města plnou kouřících továren a uhelných dolů a vytvořili cosi, co se podobá fabrice z 19. století a zároveň moderní restauraci. Budova jako taková podle architektů prostě odpovídá charakteru okolí a požadavkům investora. Jediný problém na místě představovala hustota inženýrských sítí pod pozemkem.
Se skupinou minipivovarů Pivovar Hostivar ateliér spolupracuje už pětadvacet let, takže si architekty kolem Aleše Lapky společnost vybrala pro návrh stavby i tentokrát. První pivovar ze sítě vznikl nedaleko pražské přehrady a rozhlehlých sídlišť. H1 je tvarově úsporná budova, jejíž základ tvoří trámy v přírodním odstínu dřeva. Zaujmou oválné barové stolky a černobílý pult. Mladší bratr objektu H1 se jmenuje H2 a nachází se asi kilometr od něj, poblíž nádraží Horní Měcholupy.
V něm je navíc oproti původní pobočce pekárna, jinak má opět stěny ze dřeva a betonu. Na místě zásadních momentů výroby je fasáda prosklená, aby si návštěvník mohl prohlédnout různé části procesu. Terasa je orientována na zahradu a v přízemí výčep přímo navazuje na pivovar. Před ním najdeme venkovní posezení. „Do restaurace se vstupuje přes zádveří, zapuštěné v hmotě objektu. Interiér restaurace je dvoupatrový, přízemí dominuje bar obložený stříbrným trapézovým plechem a kamna. Do galerie v patře vede ocelové točité schodiště. Výrazným prvkem interiéru je tmavý dřevěný obklad, který prochází přes obě patra. Kontrastní je naopak bílý děrovaný sádrokartonový povrch stěn, který napomáhá akustice prostoru,“ říkají architekti obou budov. Za největší chloubu místa považují celoročně využívanou prosklenou terasu, kde se topí. Pekárna pak sídlí nahoře.
Anče, Kubo, hajnej!
Aleš Lapka se podepsal i pod návrh pivovaru Trautenberk v Krkonoších. Podnik sídlí v opravené horské chatě na Pomezkách v srdci Krkonoš a od prvních dvou se liší asi jako nebe a dudy. Hlavně zvenku se zdá, že pomoc společnosti Hostivar v začátcích a jména architektů jsou to jediné, co sdílí s pražskými budovami. Jeho interiér však práci studia ADR nezapře. Je otevřený po celý rok sedm dní v týdnu, což dosud v okolí chybělo. Zatímco v sezóně se prodejci občerstvení přetahují o místo, po zbytek roku nabízí vlastní pivo v podstatě jen Trautenberk, což je minipivovar sídlící v Malé Úpě.
Podle Lapky byla chata před rekonstrukcí zralá na zbourání, ale architekti se nezalekli, přestavěli ji a očistili od předchozích rušivých zásahů. Tradiční konstrukční prvky nahradili novým materiálem a jinak nechali chatu působit jako výjev ze starého obrázku. Interiéru vévodí odolnost a funkčnost, stejně jako dva předchozí pivovary kombinuje dřevěné obložení s odstínem grafitu. Stoletá ocelová konstrukce, rudý nátěr, kovové detaily nábytku, podlaha z tmavých prken. Takovou podívanou osvětlují vyřezávaná světla, která zažila druhou světovou válku i komunistické období v místním hotelu. Jakkoli jsou jednotlivé prvky různorodé, hrají spolu v překvapivě harmonickém spojení. Restaurace nabízí tři druhy piva, zimní a letní speciál.
Musíte se tam chtít vrátit
V ADR si mezi Trautenberkem a Mostem proložili tvorbu dalšími pivovary, tentokrát značkou Ossegg a restaurací Spojovna v Praze. S každým dalším pivovarem se tvorba Aleše Lapky posouvá. „Za dobu, kterou spolupracujeme, již lépe známe technologii výroby piva a také potřeby personálu a hostů,“ říká. Netají se skutečností, že již nyní pracuje na návrzích dalších pivovarů, ačkoli si stojí za tím, že se rozhodně nepovažuje za pivaře.
Aleš Lapka se spolu s kolegy z ADR specializuje na stavby, rekonstrukce, interiéry či nábytek a realizace výstav. Studio spoluzakládal Petr Kolář a na samotném mosteckém pivovaru se kromě Lapky a Koláře podíleli ještě Jana Zoubková, Pavel Čermák, Lucia Honc a Zuzana Kollárová. Stavbu zvenku vyřešili velmi pragmatickým způsobem za pomoci cihel, dřeva, betonu a kovu. Stejně prakticky přistupují ke každé z prací, za něž sesbírali úctyhodnou řádku ocenění. Lapka úsporně prohlašuje, že nejradši má všechny zakázky, které vedou k realizaci. Ale jeden požadavek na to, co stavba musí splnit, aby byl spokojen, přece jen má. „Musíte se tam chtít vrátit.“
