- Ano, odborné - 51,4 %
- Ano, jakéhokoli zaměření - 25,3 %
- Ne, ale považuji ho za důležité - 17,2 %
- Ne - 6,1 %
Titulek ať nikoho neurazí, jen se inspiroval odpovědí jednoho respondenta Manažerského barometru týdeníku EURO na anketní otázku. „Setkávám se s absolventy takzvaných odborných vysokých škol, kteří například neznají mateřský jazyk. Četl jsem stanovisko inženýra ekonomie: ,Musíte to mýt zdokumentované´. Dokládají tím, že nezvládají své myšlení.“
Uvedený názor je reprezentativní. Od vysokoškolského vzdělání očekávají ředitelé kromě nabytí odborných znalostí předně osvojení systémového myšlení a modelů rozhodování.
A druhá příznačná maličkost, která z ankety vyplynula: Skoro čtvrtina respondentů upřímně uvedla, že ke své práci vlastně vysokoškolské vzdělání nepotřebuje, což se poslední dobou traduje a ostatně to bylo také důvodem, proč magazín E8 vybral právě tuto otázku. A pozor, většinou tak odpovídali nejvlivnější šéfové obrovských firem a lidé, kteří nakládají s finančními prostředky v řádu stovek milionů.
Manažeři, kteří na otázku reagovali, žádnou pravopisnou chybu neudělali, berme tedy jejich myšlenky a postřehy vážně.
• Dosažený stupeň vzdělání by měl značně převyšovat aktuální potřebu uplatnění teoreticky nabytých znalostí v praxi. Jde přeci o zasazení konkrétní pracovní činnosti do širšího kontextu, o schopnost nalézat „out-of-the-box“ řešení a vůbec o celkový nadhled. V některých profesích toto přirozené pravidlo vede nutně k tomu, že zde proces vzdělávání vlastně nikdy nekončí (vědci, lékaři).
• I ředitelé se musí stále vzdělávat. Je bohužel častou chybou i velkých mezinárodních firem, že mají vypracované detailní vzdělávací programy pro celou firmu a zapomenou na top management.
• Jako absolventu vysoké školy v socialistickém státě je mi řada tehdy osvojených poznatků v tržním hospodářství samozřejmě k ničemu. Navíc v té době ani nebylo hlavním cílem se něčemu naučit, ale prodloužit si bezstarostné mládí a odložit nástup vojenské služby. Téměř vše, co má práce vyžaduje, jsem se naučil později. Na druhou stranu musím s lítostí konstatovat, že toto tvrzení o ne-nutnosti vysoké školy není úplně přesné. Mám na mysli situace, kdy předkládám vizitku, která zcela úmyslně nenese žádný akademický titul.
• Nepotřebuji konkrétní vědomosti, které jsem na ČVUT získal, avšak některé návyky, jako samostatnost, odpovědnost, plánování času, schopnost extrakce podstatných informací, strukturované myšlení atd. jsem získal během studia. Musím ovšem podotknout, že jsem studoval v letech 1967 až 1971, kdy možnost individuálního přístupu ke studiu byla mnohem větší než v jiných obdobích komunistické éry.
• Přestože má odpověď zní, že vysokoškolské vzdělání k práci nepotřebuji, samozřejmě nemohu popřít, že mi v práci pomáhá, s mým navštěvováním VŠE také souvisí kontakty: spousta kamarádů a známých z té doby se pohybuje v podobném businessu.
• Klíčová je schopnost reagovat rychle, nalézt univerzální postupy a umět je aplikovat. Bohužel, na vysoké škole univerzální postupy nevyučují, ale podstata tam řešených problémů, jakási hra na realitu, postupně přivádí lidi s otevřenou myslí k odhalování těchto postupů. Potom už stačí vůle měnit sebe a okolí.
• Vysoká škola funguje jako pomyslná jednička, tj. 1. Za ni pak absolvent v praxi přidává nuly: umí dobře anglicky, umí dobře prodávat, dohromady už to je 100. Čím více se toho člověk naučí, tím více pomyslných nul za jedničku přibývá. Tím se vlastně odlišují schopní manažeři od neschopných. Jenže pokud před těmi nulami nestojí jednička, pak jsou to jen samé nuly, a jak známo, nula od nuly pojde…
• Svěřili byste svoje peníze namísto kvalifikovanému bankovnímu úředníkovi raději třeba zahradníkovi? Nemám nic proti zahradníkům a vybral jsem si tento příklad proto, že zahradník musí být také velice pečlivý. Přestože je pečlivý, své peníze byste mu asi nesvěřili. Pokud by je pravidelně zaléval, stejně by nevyrostly. Sám zahradník by z toho pak byl nešťastný. Zahradník se však bez odborného vzdělání také neobejde, avšak zemědělského směru.
• Z toho, za co jsem obdržel svůj vysokoškolský titul, nepotřebuji v podstatě nic. Proto ho také nepoužívám, neboť ona magická zkratka před jménem nereprezentuje nic tak zásadního, aby mne to odlišovalo od těch, kteří jí nedisponují. Obecně vysokoškolské vzdělání za důležité považuji, nikoliv ovšem v takové podobě, v jaké přežívá u nás. Absolventi našich škol velmi dobře vědí, že francký kupec Sámo vedl v roce 523 slovanské kmeny do vítězné bitvy u Vogatisburku (a dodnes nikdo neví, kde Vogatisburk je), ale pro praktické uplatnění příliš dobře připraveni nejsou. O kvalitě našeho vysokoškolského vzdělání pak velmi dobře svědčí i to obrovské množství vysokoškolsky vzdělaných lidí, kteří vložili své peníze do H-Systému, pochybných investičních fondů, zhroucených bank a kampeliček. Jestliže renomované finanční instituce nabité experty nabízejí pětiprocentní zhodnocení a vysokoškolsky vzdělaný člověk si uloží peníze na 39 procent, pak se zdá, že mu naše vysoká škola věnovala zvučný titul, ale nenaučila ho myslet.
Pramen: Manažerský barometr týdeníku EURO. Odpovídalo 113 manažerů.