Ve vřavě kolem vládní krize minulý týden neprávem zapadla velmi významná informace ze Slovenska. Schodek státního rozpočtu byl na Slovensku meziročně více než o polovinu nižší, což není až tak zajímavé. Jenže tento výsledek je dán rozhodující měrou podstatným zvýšením rozpočtových příjmů. Daňové výnosy stouply oproti prvnímu pololetí minulého roku více než o dvacet procent. Je zřejmé, že rovná daň na Slovensku funguje, a to lépe, než bratislavská vláda počítala. Také už se objevily úvahy o možném snížení devatenáctiprocentní sazby na sedmnáct a možná i na patnáct procent. Je to možná předčasné, ale každopádně je zjevné, že fiskální reforma u našich sousedů má hlavu a patu a především funguje. Schodek razantně klesá a letošní cíl ve snižování tempa zadlužování, který je mnohem ambicióznější než český, bude nejspíše bez problémů splněn. Ekonomika přitom navíc roste za řekou Moravou téměř dvojnásobným tempem oproti české a rovněž zřetelně rychleji, než ukazovaly vládní prognózy. Slovenskému boomu se nelze zase až tak divit. Masivní zahraniční investice jsou sice hlavním tahounem, ale ani vláda nespí. To, co ušetřila na dávkách a platech státních úředníků, investovala do ekonomiky. Zatímco běžné výdaje rozpočtu stouply o tři procenta, kapitálové narostly o nebývalých 10,8 procenta. Inflace klesá a slovenská koruna prudce zpevňuje. Centrální banka kvůli tomu snížila minulý týden svou základní sazbu o půl procentního bodu.
Výsledky však nemá jen fiskální reforma. Zavedení poplatků za návštěvu u lékaře významně přispělo ke stabilitě systému financování zdravotnictví. Klesají především výdaje na léky, což je v českých podmínkách něco zcela nepředstavitelného.
Jistě to obyvatelstvo bolelo a ještě bolí. Nedávné nepokoje v romských osadách také určitě nejsou tím, čím by se Mikuláš Dzurinda mohl chlubit. Ale skutečností je, že vládní koalice nakonec ustála referendum o svém odvolání, a dokonce vyhrála i evropské volby, byť za rekordní neúčasti voličů.
Čeští kritici slovenských reforem, kteří předvídali mohutné sociální bouře a pád rozhádané pravicové vlády, nyní jen tupě zírají, co že se stalo s obdivovaným Špidlovým kabinetem, který přece reformoval „sociálně citlivě a uměřeně“. A dočasný ministr Kubinyi slibuje, že přijde se svou sociálnědemokratickou zdravotní reformou, ať se děje, co se děje.
Možná se nakonec sociálním demokratům podaří udržet u moci i přes hanebné výsledky ve správě země. Jenže číslo hovoří, říkali kdysi mazáci na vojně, když začali stříhat metr, a srovnání českých a slovenských čísel hovoří hodně nahlas a nepotřebuje příliš komentářů.
