Když němečtí a poté i nizozemští politici odmítli přihlížet, jak turečtí politici agitují v jejich zemích za legitimizaci nastolení islámského totalitního režimu v Turecku, trochu to překvapilo. Dosud turečtí funkcionáři včetně Erdogana běžně vystupovali na shromážděních turecké komunity zejména v Německu. S výjimkou okrajových médií si nikdo moc nevšímal nacionalistického, možná přesněji nacistického tónu těchto vystoupení a apelů na zachování národního tureckého ducha i v jejich nové domovině.
Kde se najednou vzal ten překvapivý, ale docela rozhodný odpor? Že by to byl jen strach z reakce domácích voličů na demonstraci skutečného politického islamismu oněch údajně krásně integrovaných hodných německých Turků? Nebo snad jde o zděšení z toho, co se nyní za Bosporem děje?
V Turecku byly statisíce lidí vyhozeny z práce kvůli svému přesvědčení, desetitisíce lidí uvězněny, probíhá kriminalizace politické opozice, paralyzace svobodných médií a blokování práce zahraničních novinářů po pokusu o puč, který ze všeho nejvíce připomíná požár Říšského sněmu v únoru roku 1933.
Je skutečně bizarní, že otec těchto událostí, echte türkische führer Erdogan nyní obviňuje Němce a Holanďany z nacismu, když nehodlají dovolit, aby tuhle sněť šířil v jejich zemích.
Čtěte další komentář k aktuální roztržce:
Komentář: Velké březnové holandské spiknutí
Ale možná tenhle odpor vůči fašizujícímu se Turecku vzešel z pozdního pochopení, že s příchodem velkých komunit z jiného civilizačního okruhu si tito lidé přinášejí nejen svou kulturu a náboženství, ale i své vnitřní konflikty a nesnášenlivosti, v nichž je pro Evropana fakticky nemožné se orientovat.
Už delší čas probíhající konflikt Erdoganových bojůvek posilovaných tureckým státním aparátem prostřednictvím jeho dohledu na turecké mešity v Německu s tou částí tureckého exilu, která je možná stejně islamistická, jen patří k jiné partě, může být předobrazem toho, čeho se evropské země mohou dočkat. V případě jiných národností z regionu, kde se střílí a vraždí různou měrou už po dlouhá staletí nepřetržitě, konflikty propukají často už v azylových centrech.
Je proto zcela namístě postavit se každému, kdo tyto konflikty v imigrantské komunitě rozdmýchává. A s ještě větší rozhodností a případně i silou.
Přečtěte si další komentáře autora:
