palubní deník
Starosti starostů
Stadion v Edenu, na kterém hraje své zápasy fotbalová Slavia, možná brzy opět změní majitele. Iinvestiční skupina Natland, vlastník osmdesátiprocentního podílu, by se totiž podle informací Palubního deníku prodeji nebránila, k transakci by navíc mohlo dojít v příštích několika dnech. Tedy pokud už existující zájemce na poslední chvíli necukne. Na stadionu visí dluhy po předchozích majitelích (Vladimír Kroužecký drží dodnes 20 procent). Pokud za této situace pošle Natland ovládanou společnost E Side Property do insolvence, jak se spekuluje, staly by se věřiteli nejen Česká spořitelna, ale i městské části Praha 6 (ministr Tomáš Chalupa) a Praha 10 (dnešní starosta Milan Richter). Ty totiž vložily své peníze do firmy Key Investments spojované rovněž s Kroužeckým a Sisákem. Pokud by se celý stadion dostal do konkurzu, měly by asi městské části a s nimi i politici ODS smůlu. Podle informací Palubního deníku je jako jediná zajištěná Česká spořitelna, která by tak mohla brát zhruba 350 milionů korun. Pokud je hodnota stadionu v Edenu zhruba 400 až 450 milionů a připočítají-li se další věřitelé, vychází z toho, že by si například Richter mohl nechat o 200 milionech z jeho radnice jen zdát. Ačkoli mu Tomáš Hrdlička sliboval, že peníze zaplatí Natland, ten to ale absolutně vylučuje. Vše se navíc může seběhnout během několika málo dní. Natland prý už s věřiteli začal věc řešit a vzniká forenzní audit s návrhem postupu, který by měli věřitelé v nejbližších dnech dostat. Pak už by mohlo dojít přímo k insolvenčnímu řízení. Průšvih s chybějícími miliony by měl ohromný dopad nejen na Chalupu s Richterem a Hrdličku, ale mohl by se rozrůst dál. Vždyť jeden ze zakladatelů Key Investments byl například kancléř prezidenta Jiří Weigl. Oddálit ho ale nyní lze prakticky jen zastavením operace insolvence. A toho lze prakticky docílit jen tak, že společnost někdo koupí. Podle informací Palubního deníku takový zájem z okolí lidí se stadionem roky spojovaných existuje. Teď jde jen o to, aby splnili údajné podmínky Natlandu. Tedy že by k obchodu došlo až po dokončení auditu a seznámení věřitelů s pravým stavem věcí. Za druhé by stadion musela koupit transparentní firma, tedy nikoli účelově vytvořená společnost s akciemi na doručitele, jaké stadion ovládaly v posledních letech. Zřejmě tedy půjde o to, který „strejda“ se do čela možného uchazeče o koupi stadionu posadí a zda bude vypadat věrohodně alespoň trochu…
IZIP končí, není sám
Premiér Nečas spolu s ministrem zdravotnictví Leošem Hegerem rozhodli, že projekt elektronických zdravotních knížek IZIP, po vynaložení téměř dvou miliard korun končí. Správní rada jejich doporučení nepochybně vyslyší. Nyní se bude hledat, kdo může za to, že projekt, který byl OSN svého času (v roce 2005) vyhodnocen jako nejlepší na světě, dopadl tak neslavně. Stejnou otázku si ovšem mohou pokládat i ve Velké Británii, kde násobně větší projekt centralizace elektronických zdravotních záznamů v rámci Národní zdravotní služby skončil loni na podzim v podstatě stejně, a to stál 12,7 miliardy liber. Pokud máte pocit, že takhle nákladné IT projekty nenaplňují původně až nebetyčná očekávání právě proto, že je realizují veřejnoprávní organizace ve spojení s dodavateli ze soukromého sektoru, vezměte v potaz osud podstatně méně ambiciózního projektu elektronických osobních zdravotních záznamů, s nímž vyrukoval Google v roce 2008. GoogleHealth poskytoval uživatelům uchovávání záznamů zadarmo, na vlastní náklady a bez reklam, i když si nechal patentovat řešení, jak do zdravotních knížek reklamu vkládat. Co měla být bomba, skončilo 24. června 2011, protože GoogleHealth „neměl ten široký dopad, v nějž jsme doufali“. Všichni v něco doufali, s tím rozdílem, že v Británii za to zaplatí přímo daňoví poplatníci, v Česku hlavně pojištěnci VZP (a částečně daňoví poplatníci, protože za důchodce, děti a nezaměstnané platí stát) a v Googlu jeho akcionáři.
