Editorial

Zpráva ČTK (12. listopadu 1998): „Jen pár hodin před skončením volební kampaně se prezident Václav Havel sešel s kandidátem na pražského primátora za Unii pro Prahu Martinem Bursíkem a hovořil s ním o problémech a vizi rozvoje hlavního města. Bursík se o primátorské křeslo utká ve volbách s nynějším primátorem Janem Koukalem (ODS).

Napříště tak bude pro Václava Havla jako pro představitele státu velmi obtížné tvrdit, že je nadstranickým prezidentem. Transparentnější by bylo, kdyby se nechal vyfotografovat přímo na volební billboardy svého favorita. Postoj Václava Havla je nepřijatelný.

Vláda Miloše Zemana ztrátové podniky nezavírá, protože se bojí růstu nezaměstnanosti. Takže se rozhodla podniky sanovat. Nejde o český vynález. Dělali to Francouzi i Margaret Thatcherová, proto jí privatizace britských podniků trvala tak dlouho. Nezapomeňme ale, že síla francouzských a britských bank, které tamní podniky před privatizací ozdravily, je nesrovnatelná s českými bankami. Kdo tento ozdravný program ale bude provádět? Léčit nemocné podniky přece nemůže předseda vlády, ani jeho ministři, to je v normální společnosti věcí manažerů.

Jediná výrazná výměna v čele státem či státními bankami kontrolovaných podniků se letos odehrála v Komerční bance. Richard Salzmann byl na jaře odvolán se souhlasem kabinetu Josefa Tošovského. Byl to správný krok, neboť za poskytnutí sedmdesáti miliard špatných úvěrů musel už konečně někdo odpovídat. Po nástupu sociálnědemokratické vlády daňový poplatník předpokládal, že Miloš Zeman bude ve výměně neschopných manažerů pokračovat.

Podle jakých kritérií asi posuzují jeho úředníci například počínání vysokých manažerů velkých bank, když před několika lety rozhodli upsat akcie Chemapol Group v hodnotě pár miliard korun? Kdo jim podepíše výpověď za to, že v době, kdy se už o pádu impéria Václava Junka mluvilo jen jako o otázce času, zaplatili 2300 korun za jednu akcii, která se dnes obchoduje za 150 korun?

Základem kapitalismu je nakládání s penězi. Jak hospodařit s cizími penězi a jak získat od někoho peníze. Levně koupit a draze prodat. Je také nutné, aby transakce nebyla zločinem a aby se manažer, který ji uskutečnil, nemusel bát o své místo. Obchod musí být ziskový a zároveň legální. Jestliže jedna z podmínek není splněna, musí následovat trest trhu a majitelů.

Výsledky mnoha českých manažerů, ať už jde o Lubomíra Soudka ze Škody Plzeň, Václava Junka z Chemapolu, Jaroslava Klapala či Josefa Kotrby z České spořitelny trh již posoudil. Důkazem je klesající cena akcií jejich podniků. S akciemi však klesá i důvěra daňových poplatníků. Majitelé - stát a velké banky - jim ovšem stále věří. To je naprosto nepřijatelné.

V přístupu vlády k revitalizaci průmyslu a bankovní sféry však nelze najít logiku. Kabinet se rozhodl uskutečnit ozdravný proces se starými manažery. Možná, že čeká, až do podniku přijde velký a bohatý kouzelník z ciziny a udělá pořádek.

Aby zachovali základní pravidla transparentnosti, Miloš Zeman a jeho ekonomičtí ministři by se měli objevit na stránkách výročních zpráv a novinových inzerátů velkých krachujících společností vedle jejich neschopných manažerů.

Havel, Zeman a Klaus spolu v posledních měsících svedli několik bitev, které čím dál více připomínají ohňostroj marnosti. Ve skutečnosti jsou stejní, zejména při hledání řešení. Skutečná bitevní pole - a to nejen na Západě, ale i v Polsku a v Maďarsku - se posouvají jinam, válčí se jinou strategií a jinými zbraněmi.