Vždycky, když odcházíme z domu, přejeme si navzájem štěstí. Je to zvyk, který má kořeny v rodině mé babičky. To polské slovo „szczęście“ mi ještě dnes zvoní v uších a naplňuje mě pocitem štěstí. Štěstí jsou okamžiky, které si zapamatujeme navždycky. Drobné střípky chvilek, z nichž pak dokážeme žít měsíce a roky. Z každé situace, která na první pohled vypadá beznadějně, můžeme vyjít s pocitem štěstí. Můžeme být šťastní za to, že jsme, že máme tu možnost svézt se na tom obřím kolotoči alespoň na chvíli. To, co je ale v dnešní době zvláštní, je honba za permanentním štěstím. Štěstí si můžeme koupit, můžeme se je naučit v kurzu nebo od nějakého šikovného kouče. Stále potkávám čím dál tím více lidí, kteří se zbavili v životě negativních věcí – otravných přátel, svéhlavých příbuzných, monotónní práce – a teď jsou „šťastní“. Za čas tyto štastné lidi potkávám opět nešťastné, protože není žádné dokonalé místo na Zemi a sám před sebou nikdo neuteče. Je krásné alespoň jednou za den zažít šťastnou chvilku a je celkem jedno, co vám ji přinese. Někoho udělá šťastným luxusní večeře nebo nové auto, někomu stačí úsměv jeho ženy nebo objetí dětí. Esence, kterou právě držíte v rukou, možná přinese okamžik štěstí i vám. Nebo inspiraci, která vás ke štěstí dovede.