PORADCE NÁMĚSTKA MINISTRA VNITRA ONDŘEJ FELIX - Zavádění služeb eGovernmentu přinese řadu změn. Elektronická komunikace s úřady bude například povinná pro všechny firmy. Dotkne se ale i fyzických osob. Ty přijdou o rodná čísla, která nahradí nové identifikátory. Tvrdí to poradce náměstka ministra vnitra pro informatiku Ondřej Felix.
Pro většinu lidí jsou pojmy jako datová schránka, identifikátory nebo konverze dokumentů příliš abstraktní a neuchopitelné. Jak lze zákon o takzvaném eGovernmentu vysvětlit srozumitelně?
Základem eGovernmentu bude zrušení věcné a místní příslušnosti úřadů. Můžu to přiblížit na příkladu bank. Dříve fungovaly tak, že jste měl účet na jedné pobočce a právě na ní jste musel vyřizovat všechny transakce, od platebního příkazu po výběr peněz. A to z jednoho důvodu – jenom na této pobočce měli v kartotéce váš podpisový vzor, podle kterého se transakce ověřovaly. Změnilo to až sdílení podpisových vzorů a dalších informací mezi pobočkami bank.
Takto to funguje i ve státní správě?
Stát je v naprosto stejném stavu jako dříve banky. Například občanku musíte vyřizovat v místě trvalého bydliště, protože v podstatě veškerá potřebná dokumentace je sice částečně v počítači, ale právně závazná data jsou jenom v kartotéce na příslušně ohlašovně.
Problém tedy není v počítačích. Data v kartotékách tam mohou zůstat, ale je třeba uznat za právně závazná i data z počítačových databází a umožnit je mezi úřady sdílet. To je základní princip eGovernmentu.
Po tuhém boji prošel v únoru legislativní radou vlády zákon o eGovernmentu. Kde jste narazili na největší problémy?
Problém eGovernmentu v České republice je dvojdílný. Na jednu stranu potřebujeme zřídit takzvané univerzální kontaktní místo. Bude to kontaktní místo na mnoha úřadech v republice, které bude vyřizovat 80 procent všech úředních agend. Bez ohledu na to, kde bydlíte, i bez ohledu na to, o jakou agendu se jedná.
Tím místem bude Czech Point?
Ano, s největší pravděpodobností Czech Point, případně v kombinaci s funkčností místních úřadů. Tím vytvoříme také základ pro to, aby se daly agendy vyřizovat i z domova, například přes portál veřejné správy. Budou možné dvě cesty – univerzální kontaktní místo s pomocí úředníka na přepážce, anebo samoobslužně z domova.
V čem bude spočívat hlavní zjednodušení komunikace s úředníkem?
Momentálně v Česku není možné, aby spolu dva úřady sdílely data. Výsledkem je známá situace: když něco chcete na jednom úřadě a jsou nutná i data z druhého úřadu, musíte je přinést sám. Úřady tak komunikují přes vás, místo mezi sebou. Právě to chceme změnit.
Ve světě je oblíbená metoda: vezmete základní, nejčastěji používaná data, uděláte z nich registry a začnete sdílet data přes tyto registry. A právě sdílení dat mezi registry je druhá sada zákonných norem, které ale nejsou součástí zákona o eGovernmentu.
KONEC RODNÝCH ČÍSEL
Cílem náměstka Zdeňka Zajíčka je „rakouský model“ eGovernmentu. Můžete ho přiblížit?
Univerzální kontaktní místa a registry pro sdílení dat mezi úřady se používají v podstatě po celé Evropě. Unikátní na rakouském modelu je, že zvládli zřejmě nejlépe a nejbezpečněji systém identifikace lidí. V Česku nyní pracujeme s rodným číslem – jsou jím označeny všechny „úřední“ informace. Když budete mít řekněme ne zcela ukázněného úředníka, může se pomocí rodného čísla dostat k nejrůznějším citlivým datům.
Princip rakouského modelu spočívá v tom, že každý člověk má vlastní unikátní identifikační číslo a každá z úředních agend z tohoto čísla odvozuje identifikaci. Na sociálce jste tak rozpoznán jinak než na finančním úřadě nebo v evidenci obyvatelstva. Díky tomu neexistuje přímočará metoda, jak k datům třeba z evidence obyvatel získat i daňová data. Chceme stejné řešení i v Česku, ale otázka identifikátorů byla vypuštěna ze zákona a bude v zákoně o registrech. K přidělení identifikátoru jsou totiž potřeba právě fungující registry obyvatelstva.
Máte nějakou představu, jak budou identifikátory vypadat, co si pod nimi můžeme představit?
Identifikátor bude řada čísel. Nebude pro nikoho čitelný a bude založen na čistě strojové identifikaci. Ta by měla být uložena jenom na dvou místech: v centrálním registru obyvatel a na občanském průkazu, respektive v datové zóně jeho elektronické části. Když přijdete například na sociálku, dáte jim občanku. Z ní úředník pomocí počítače přečte identifikátor,
přeloží ho na identifikaci používanou na sociálce a tím se zpřístupní všechna data ze sociálky.
ONDŘEJ FELIX (1954)
V roce 1978 absolvoval Elektrotechnickou fakultu ČVUT, obor počítače. Po ukončení studia pracoval téměř deset let ve Federálním statistickém úřadu, poté nastoupil do české pobočky britské počítačové firmy ICL. V roce 1992 přešel do české pobočky firmy Oracle, které poté v letech 1994 až 1999 šéfoval. V následujících letech působil v představenstvu i dozorčí radě Českého Telecomu a České pošty. Od jeho založení je také členem představenstva Sdružení pro informační společnost. Na podzim loňského roku se stal poradcem náměstka ministra vnitra Zdeňka Zajíčka pro informatiku a veřejnou správu. Tématům eGovermentu se však věnoval prakticky od 90. let 20. století, mimo jiné i ve sdružení eStat. S manželkou Dagmar mají dvě dcery a jednoho syna.
V Estonsku funguje místo občanských průkazů systém idCards, tedy čipových karet s elektronickým podpisem a identifikátorem. V Česku tedy můžeme čekat něco podobného?
Ano, měla by to být podobná technologie. Jestli tam bude, nebo nebude i elektronický podpis, je komerční rozhodnutí státu, tedy jestli ho bude chtít lidem zaplatit.
Mimochodem, Estonci mají ještě jednu dobrou věc, kterou jsme se nechali inspirovat. Jedním ze čtyř základních registrů je registr základních práv a povinností. Díky němu není nutné mít několik různých průkazů – občanku, řidičák, zdravotní kartu pojištěnce nebo zbrojní pas. Všechny nahradí jedna karta a s její pomocí bude možné z tohoto registru zjistit, jestli jste oprávněn řídit nebo nosit zbraň.
BOJÍTE SE VELKÉHO BRATRA? MÁTE PRAVDU
Spousta lidí má z eGovernmentu obavy a tvrdí, že se jedná jen o další shromažďování dat směrem k nějakému „orwellovskému“ systému. Jak byste tyto obavy uklidnil?
Já bych je neuklidňoval – mají naprostou pravdu. Nasazení informačních technologií přineslo možnost dostat najednou na jedno místo mnohem více údajů o mnohem více lidech, než to bylo možné kdykoliv předtím. To je ten nebezpečný faktor.
Je proto potřeba dosáhnout vyvážené rovnováhy dvou věcí: pohodlí a potenciálního nebezpečí zneužití. Chci-li zařídit, abych nemusel pobíhat mezi úřady s dokumenty, tak je nutné umožnit úřadům data sdílet. V okamžiku, kdy umožníme data sdílet, je potřeba nastavit systém kontroly, aby každý úřad nemohl sdílet data, která ho napadnou. Proto je naprosto zásadní před spuštěním jakéhokoliv sdílení dat zajistit, že osobní údaje budou pod speciální ochranou, a to nejen zákonnou a technologickou. Celý systém musí být po
staven tak, že jedna agenda „nevidí“ do dat agendy druhé.
Jak to chcete zajistit?
Jednak to bude obsaženo v zákonech o registrech obyvatel a o elektronickém občanském průkazu. Pak ale bude potřeba novelizovat mnoho dalších odvětvových zákonů. Například o sociálních dávkách, o důchodech, a zakázat používání rodného čísla. Současná úprava s rodným číslem je potenciálně mnohem nebezpečnější než s identifikátory.
PRO FIRMY BUDE eGOVERNMENT POVINNÝ
Až se eGovernment začne po schválení příslušných zákonů postupně zavádět do praxe, bude používání elektronické komunikace povinné, nebo bude možné vybrat si mezi elektronickou a „papírovou“ cestou?
U fyzických osob neplánujeme žádné omezení ani povinnost elektronickou komunikaci využívat. Datové schránky a elektronická komunikace budou povinné pouze pro firmy.
Jaké se zavedením e-komunikace budou mít firmy náklady?
Nulové. Bude jim stačit vybavení, které používají pro jakékoliv služby na internetu už nyní, tedy počítač a internetové připojení.
Kritiku si v zákoně o eGovernmentu vysloužily datové schránky, respektive institut automatického doručení, který zavedou. Není příliš přísné považovat elektronickou zprávu za doručenou po dvou týdnech od odeslání, i když nemusela být vyzvednuta?
Takové výtky jsou spíš problémem neznalosti současné právní úpravy. Stát už dnes může doručit nevyzvedávanou zásilku, a to mnohem tvrdšími metodami, než to bude v datových schránkách. Takzvaná fikce doručení funguje v některých správních předpisech tak, že když vám není zásilka doručena, tak se vyvěsí na úřední desku. Tam visí třicet dnů, vy o tom vůbec nemusíte vědět, a pak se také považuje za doručenou.
Troufl byste si odhadnout nějaký termín, kdy se plnohodnotného eGovernmentu dočkáme v praxi? Mají se firmy začít připravovat?
Existuje plán legislativních opatření, který říká, že všechno, co bylo v zákoně o eGovernmentu, plus základní ustanovení o registrech, by měly být ve věcných návrzích i v paragrafovém znění k dispozici letos v červnu.
Pak bude následovat „legislativní smyčka“, čili další rok a půl minimálně. Všechno to je jen věcí dobré vůle chtít změny zavést. Když si opět pomůžu příkladem bank, těm to trvalo pět až osm let. Ve státní správě to rozhodně nebude kratší doba.
