Ein Euro!

Odpůrci eura v Británii připravili kontroverzní šot

Nacistický diktátor Adolf Hitler, představovaný britským hercem a komikem Rikem Mayallem, zdraví svým známým gestem dav a volá: „Ein Volk! Ein Reich! Ein Euro!“ (Jeden lid! Jedna říše! Jedno euro!) Jde o záběr z reklamního šotu, jenž má od 12. července po tři měsíce běžet v britských kinech. Tvůrci kampaně proti zavedení evropské měny euro ve Spojeném království tak naznačili údajný diktátorský charakter Evropské unie a použili přirovnání, které v zemi vyvolalo ostře odmítavé reakce.
V šotu, který trvá půldruhé minuty a jenž má zhlédnout na pět milionů lidí, vystupují i další hvězdy – labouristická poslankyně Kate Hoeyová, stárnoucí rocker Bob Geldof či herečka Dianne Abbottová. Celou kampaň proti euru podporují představitelé řady britských firem. Obhájci šotu tvrdí, že jde pouze o humornou nadsázku. Proti zneužití Hitlerovy postavy se však ohradili zástupci židovských organizací, váleční veteráni i představitelé německé ambasády. Šot se ovšem nelíbí ani mnohým odpůrcům eura. Bývalý konzervativní ministr financí Lamont Lerwick, který se jinak aktivně účastní kampaně proti zavedení evropské měny v Británii, označil reklamní spot za „hroznou chybu“.
Britský premiér Tony Blair se pokusil zachovat chladnou hlavu. Zdůraznil, že o vstupu do eurozóny se rozhodne podle toho, jaký bude vliv zavedení eura na průmysl, zaměstnanost a investice. „Koneckonců o tom nebudou rozhodovat celebrity, popové hvězdy či komedianti,“ prohlásil labouristický šéf vlády v Londýně.
Spojené království je dnes jednou ze tří zemí (kromě Švédska a Dánska) Evropské unie, jež dosud euro jako svou měnu nepřijaly.

Nedostatek vůdců

Komentátor Andrew Rawnsley v listu Observer napsal, že jedním z důvodů, proč se v kampani odpůrců eura objevuje postava Hitlera, je nedostatek vlastních charismatických vůdců euro-fóbů, kteří by mohli diváky zaujmout. Rawsley dále tvrdí, že představitel podnikatelů - protivníků evropské měny Stanley Kalms není jako řečník právě Cicero a bývalého ministra zahraničí Davida Owena, který odešel z této funkce před čtvrtstoletím, už dnes nikdo nezná. Komentátor upozorňuje na falešnou paralelu, s níž reklamní spot přichází. Ve skutečnosti je euro naopak antitezí hitlerismu. Evropská měna patří k Evropské unii, která byla vytvořena právě proto, aby zabránila dalšímu sklouznutí našeho kontinentu k barbarství nacismu.
Využití Hitlera má jednu výhodu – určitě zaujme. Pozorovatelé připomínají, že Hitlera úspěšně parodoval už za jeho života komik Charlie Chaplin. List Independent on Sunday upozornil, že vůdcova postava je v politickém i morálním ohledu naprosto „čitelná“ – všichni ji vnímají jako jednoznačný symbol zla. Noviny v této souvislosti zmínily to, že všech dvaadvacet Hitlerů, jejichž jména uváděl telefonní seznam New Yorku v roce 1939, si nejpozději do konce války svá příjmení změnilo.
Jestliže není pochyb o tom, že reklama zaujme, názory na to, jaký bude mít efekt, se už značně liší. Jedni tvrdí, že odpůrci kampaně zneužitím Hitlerovy symboliky ublíží především sami sobě, druzí věří, že šot nějaké body kampani proti euru přece jen přinese.

Pět otázek

Zatímco odpůrci eura zaútočili na iracionální prvky v lidském vnímání, ministr financí Gordon Brown se maximálně drží pragmatismu. V příštím roce hodlá detailně posoudit, zda se Británii euro vyplatí. Tento průzkum se má zaměřit na pět základních „Brownových“ otázek:
1. Dosáhne britská ekonomika dostatečné konvergence s ekonomikou eurozóny a sblížení hospodářských cyklů, aby byla schopna žít s takovými úrokovými sazbami, jež stanovuje Evropská centrální banka ve Frankfurtu?
2. Pokud se objeví hospodářské problémy, bude mít britská ekonomika jako součást eurozóny dostatek prostředků k tomu, aby jim čelila? Bude schopna pružné reakce – třeba tak, že se přizpůsobí britské mzdy a struktura zaměstnanosti?
3. Jak se projeví euro na přílivu investic?
4. Jaký bude mít vstup do eurozóny dopad na britské finanční služby včetně budoucnosti londýnského finančního centra?
5. Podpoří zavedení eura hospodářský růst, stabilitu a tvorbu pracovních míst?
Britští kritici eura jsou přesvědčeni, že nejvíce argumentů proti evropské měně je spojeno s první a druhou otázkou. Hospodářský cyklus Spojeného království podle nich stále vykazuje oproti kontinentu jisté rozdíly, Británie je více ekonomicky napojena na Spojené státy a odpůrci eura také tvrdí, že je nebezpečné vzdávat se vlastních nástrojů měnové a rozpočtové politiky. Jelikož pochybnostmi se zabývají i představitelé dnešního vládního tábora v Londýně, není divu, že se nedávno objevily spekulace, podle nichž se zavedení eura může ještě o pár let odložit.
Ať už však Brownovy testy dopadnou v příštím roce jakkoliv, nikdo nezpochybňuje potřebu, aby zavedení eura schválili v referendu sami britští občané. Nálady veřejného mínění zatím evropské měně příliš nenahrávají, podle jednoho z posledních průzkumů je 49 procent Britů proti vstupu do eurozóny a pro pouze 36 procent.

Jako František Josef

Proti tomu, jak Gordon Brown formuloval své otázky, se ozývají námitky ze stran advokátů i odpůrců eura. Ne všechny testy jsou údajně stejně důležité, a zatímco příznivci evropské měny tvrdí, že o potřebě vstupu do eurozóny nemůže být už dnes žádných pochyb, druhá strana prohlašuje naprostý opak – je zcela evidentní, že zavedení eura nemá smysl a jakékoliv další testy jsou vlastně zbytečné.
Deník Wall Street Journal Europe přinesl mimo jiné citace dvou skeptiků – jedním z nich je Tim Congdon, ředitel londýnské poradenské firmy Lombard Street Research, druhým Viscount Cranborne, bývalý vůdce konzervativců ve Sněmovně lordů. Congdon vidí špatně vyhlídky ekonomického vývoje eurozóny a naznačuje tak, že by Britové mohli na vstupu prodělat. Domnívá se, že pokles pracovních míst a strukturální problémy odsoudí eurozónu k chabému hospodářskému růstu. Cranborne k tomu dodává, že vstup do měnové oblasti eura by se rovnal vstupu do rakousko-uherské monarchie v době jejího rozkladu.

Blair versus Brown.

Zástupci druhé strany pochopitelně tvrdí, že bez eura na tom bude britská ekonomika hůře, ale přinášejí i politické a kulturní důvody pro vstup do eurozóny. Za všechny je možné uvést samotného premiéra Tonyho Blaira, jehož klíčový projev z konce loňského roku již týdeník EURO jednou citoval: „Britové v minulosti často pochybovali o různých evropských projektech, poté ale zjišťovali, že se k nim musí připojit. Nejdříve jsme říkali, že se to nestane, pak jsme říkali, že to nebude fungovat, pak jsme říkali, že to nebudeme potřebovat. Nic z toho se však nestalo a Británie zůstávala pozadu na každém kroku této cesty.“ (EURO 50/2001). Šéf britské vlády tak říká, že pokud se Britové k euru nepřipojí, jejich role v Evropě ochabne.
Premiér se ovšem také dostává do sporů se svým ministrem financí. Blairovo vizionářství naráží na pragmatismus Browna, jenž je obecně považován za většího skeptika vůči euru (byť rozhodně ne zapřísáhlého odpůrce). Pozorovatelé vidí ve vztahu mezi oběma muži také čistě osobní ambice. Tony Blair by se zřejmě rád zapsal do historie jako politik, který Británii zajistil euro. Na druhé straně ovšem musí počítat se skeptickou veřejností – nerad by byl naopak tím, kdo završí svou kariéru neúspěšným referendem o evropské měně.
Gordon Brown má zase sklony prezentovat se jako ten, kdo bude o zavedení eura rozhodovat, ačkoliv právě to mu leckdo vyčítá – ministerstvo financí by přece mělo být úřadem, který nevydává konečné stanovisko, ale pouze předkládá ekonomickou analýzu pro politické rozhodnutí vlády. Brownovy ambice jsou ostatně rovněž nemalé, premiérský post by mu určitě nevadil.

Soros versus Friedman

Zájem o britskou debatu kolem eura daleko přesahuje hranice Spojeného království. To, jaké nakonec Londýn zaujme stanovisko, bedlivě sledují nejen Švédové a Dánové, kteří zatím také zůstávají mimo eurozónu, ale i kandidátské státy střední a východní Evropy. I ty se musejí rozhodnout, zda po vstupu do EU budou se zavedením eura pospíchat, či naopak tento krok oddalovat. Případná účast Británie navíc bezpochyby ovlivní i to, jak bude fungovat samotná měnová unie.
Se svým názorem na nynější hádku ve Spojeném království přispěchal světoznámý finančník maďarského původu George Soros – označovaný za pokořitele britské libry z roku 1992, kdy na spekulacích vůči této měně vydělal velký balík a navíc ji donutil opustit tehdejší evropský Mechanismus směnných kursů. „Británie potřebuje přistoupit k euru, protože kdyby tak neučinila, diskvalifikovala by se při lákání kapitálových investic,“ prohlásil Soros. Král finančníků připouští, že euro dnes vůbec není „perfektním instrumentem“, ale tvrdí, že po vstupu dalších zemí do eurozóny evropská měna zesílí. Bude totiž reprezentovat větší ekonomiku.
Jiný názor má už tradičně americký ekonom Milton Friedman. „Zavedení eura byla chyba,“ prohlásil znovu na konci letošního června. Friedman říká, že bez pružných směnných kursů evropské země ztratí schopnost přizpůsobovat se ekonomickým výkyvům. „To není špatné pro Irsko či jiné rychle rostoucí země,“ dodává Friedman. Méně výkonné státy jako Řecko však budou muset reagovat tím, že srazí ceny. Friedman tvrdí, že tato deflace bude bolestná tím spíše, že Evropa se neumí přizpůsobit v oblasti mezd a pracovního zákonodárství. Američan však zcela pomíjí jednu skutečnost – evropské země zavedly společnou měnu právě po špatných zkušenostech s konkurenčními devalvacemi a bratrovražednými boji o úroveň směnných kursů.