EKOLOGICKÉ ODPUSTKY

Neznáme opravdové nepolpotovské řešení

Tento text je reakcí na analýzu Martina Kloze „Budeme pod tlakem (EURO 49/2000). Autor se zabývá využitím obnovitelných zdrojů v České republice, a to jak pro výrobu tepla, tak pro výrobu elektrické energie. Považuje za správné subvencovat obnovitelné zdroje a poukazuje na podporu těchto zdrojů v Evropské unii. Výroba tepla z obnovitelných zdrojů má přes značné problémy a limity jistý potenciál. Zde se soustředím pouze na výrobu elektrické energie ve větrných a nových malých vodních elektrárnách v Česku. Možnosti výroby elektrické energie z biomasy a sluneční energie v České republice jsou zcela zanedbatelné. Externí náklady. Martin Kloz zdůvodňuje malé ekonomické úspěchy obnovitelných zdrojů tím, že v cenách klasických obnovitelných zdrojů nejsou zahrnuty externality. „Je to především důsledek toho, že značná část nákladů na odstraňování negativních dopadů… není zahrnuta v cenách energie. Přičemž u energie z neobnovitelných zdrojů jsou tyto takzvané externí náklady řádově vyšší. Pro ilustraci: v případě zahrnutí těchto nákladů do cen elektřiny z našeho uhlí by se cena této elektřiny zvýšila zhruba dvakrát, píše. Podívejme se blíže na nákladové a cenové relace: Tabulka ukazuje, že pro zvýšení nákladově regulované ceny elektrické energie z ČEZ na dvojnásobek by bylo třeba zdražit uhlí 1480/280 = 5,3krát, tedy o 430 procent. Představu, že k ceně uhlí je nutné přidat ještě 430 procent dnešní ceny na splacení externalit nepřijímám: takhle to na světě nechodí, to není možné. Kdyby – reálněji a s citem pro cifru externality byly například 50 procent dnešní ceny uhlí, znamenalo by to zdražení palivových nákladů uhelných elektráren ČEZ o 200 Kč/MWh a nákladové ceny ČEZ při dnešním výrobním mixu o 140 Kč/MWh. To je o dvanáct procent dnešní ceny ČEZ x REAS (cca 1200 Kč/MWh) a o sedm procent pro podnikatelský maloodběr (cca 2000 Kč/MWh). Náklady nových malých vodních elektráren a větrných elektráren ovšem přesahují hodnotu produktu o stovky procent. Externí náklady jaderných elektráren jsou patrně již obstojně zahrnuty do dnešních kalkulací a velmi podstatně zdražují současnou produkci jaderných elektráren. Národohospodářský propočet. Dnešní ceny pro elektrickou energii produkovanou malými vodními a větrnými elektrárnami se pohybují okolo 1300 Kč/MWh a tato cena s rezervou neumožňuje rozvoj těchto zdrojů. Protože jsou vyvíjeny tlaky na subvencování těchto zdrojů, které se na trhu samy o sobě neuplatní, je na místě národohospodářský propočet, tedy nikoliv podle momentální ceny pro tyto elektrárny, ale podle jejich významu pro soustavu, především tedy jaké náklady tato výroba ušetří v ČEZ. Větrné elektrárny vyrábějí, když fouká vítr, a ne, když to soustava potřebuje. To znamená, že neušetří téměř žádný výkon ve zdrojích a vůbec žádný v rozvodu. S rozvojem větrných elektráren nebudou odstaveny klasické elektrárny, nebudou menší transformátory ani slabší dráty. Větrná energie ušetří (za předpokladu, že nebude vyvážena) něco více než variabilní náklady uhelných elektráren ČEZ, dejme tomu 600 Kč/MWh. Význam výkonu průtočných malých vodních elektráren je o něco větší, řekněme, že úspora má hodnotu například 800 až 900 Kč/MWh. Oba tyto zdroje jsou tedy již dnešní výkupní cenou výrazně subvencovány. V otevřené soutěži by se tyto nedostatky produktu větrných a malých vodních elektráren také projevily. Pokud jsou investiční náklady větrných elektráren 40 milionů Kč/MW, potom anuita pro diskontní sazbu deset procent a patnáct let životnosti je při využití maxima 1000 hodin ročně 5260 Kč/MWh a při 1500 hodinách 3510 Kč/MWh. Další náklady znamená komplikovaný provoz v horských a zimních podmínkách. Náklady tedy převyšují hodnotu produktu (cca například 600 Kč/MWh) o mnoho set procent. Náklady malých vodních elektráren jsou velmi proměnlivé podle místních podmínek. Při dnešních cenách nelze profinancovat instalaci technologie tam, kde již dříve malá vodní elektrárna byla a nevyžaduje to stavební náklady. Takových příležitostí je velmi málo. Výstavba celého jezu potom posouvá celou relaci náklady – hodnota produktu také do násobků. Obě technologie jsou v našich podmínkách velmi vzdáleny od toho, aby jim stačilo trochu ekonomicky pomoci (například levnými úvěry). Strahovský mys. Potenciál vodních elektráren v Česku dobře ukazuje hříčka v podobě vodní elektrárny Hřensko (viz mapa). Stačí zabetonovat údolí pod Hřenskem do výše 185 metrů a vznikne moře, na jehož jednom břehu bude Kadaň, na druhém Choceň, z Prahy zbývá mys Strahov. Tato elektrárna by vyrobila 4,4 TWh ročně, to jsou zhruba dvě třetiny produkce jednoho bloku v Temelíně a sedm procent výroby v České republice pro domácí trh. Od této produkce je třeba odečíst zaplavené Slapy, část Orlíku, labské malé vodní elektrárny a také odpar. Emise skleníkových plynů v Česku by klesly o 3,5 procenta. Vzhledem k tomu, že téměř všechny lokality pro vodní elektrárny jsou již využity nebo zablokovány, můžeme říci, že po přepočtu vodní elektrárny Hřensko na cokoliv myslitelného lze z nové vodní energetiky v České republice získat sotva pár promile poklesu emisí skleníkových plynů. Dvě řady větrných elektráren na hřbetech například Krušných hor dlouhé 25 km a vzdálené od sebe 0,5 km (100 větrných elektráren o výkonu 1 MW) by vyprodukovaly za rok asi 0,1 až 0,15 TWh elektrické energie, což je okolo jednoho promile skleníkových plynů v České republice. Teoreticky lze u nás instalovat asi desetinásobek, to je 1000 elektráren o výkonu 1 MW. Tyto elektrárny by stály asi 40 miliard Kč + vyvedení elektrického výkonu, vyrobily by produkt, jehož subvencovaná hodnota je 1,3 až 1,9 miliardy Kč, nesubvencovaná hodnota je zhruba poloviční a snížily by emise skleníkových plynů v České republice zhruba o jedno procento. Vrtule by přitom v nejvyšším bodu dráhy dosáhly výše třicetipatrového domu: máme se snad učit, že technika smí úplně všechno a že není důležitý efekt, ale heslo? Domnívám se, že po instalaci první větší farmy by se zvedla silná opozice proti takovému velkoplošnému technizování krajiny a že tento program je uskutečnitelný pouze ve zlomcích svých bezvýznamných teoretických možností. Bez perspektivy. Politická ekologie ponechaná volné hře lobbistů se vždy orientuje na subvencovanou instalaci nějakých dalších strojů. Větrné a malé vodní elektrárny nemají u nás opravdovou perspektivu. Odvozovat od směrných čísel bohatých (a často rozmarných) států s horskými (voda) nebo přímořskými (vítr) možnostmi úkoly pro rozvoj obnovitelných zdrojů v České republice považuji za odvádění pozornosti od skutečných ekologických problémů. Existuje–li doopravdy problém skleníkových plynů a globálního oteplování, potom je zjevné, že s dnešními technologiemi – žádné nepolpotovské řešení neznáme. Skutečné snížení emisí skleníkových plynů lze dosáhnout jenom pomocí dnes politicky nepřijatelného rozvoje jaderné energie nebo ústupem od části blahobytu. To je politicky neprosaditelné a podpora malých vodních a větrných elektráren není nic jiného než prodej ekologických odpustků, záplata na špatné svědomí. Pokud v ekonomii a ekologii nevím co dělat, nedělám nic.