Využití energie slunce, větru a vody je ve vyspělé Evropě na vzestupuOchrana klimatu, diverzifikace energetických zdrojů asnaha omezit negativní vlivy energetiky na životní prostředí vedou ke zvyšování podílu čisté výroby elektřiny a tepla.V poslední době se mnohem intenzivněji debatuje o tzv.
Využití energie slunce, větru a vody je ve vyspělé Evropě na vzestupu
Ochrana klimatu, diverzifikace energetických zdrojů asnaha omezit negativní vlivy energetiky na životní prostředí vedou ke zvyšování podílu čisté výroby elektřiny a tepla.
V poslední době se mnohem intenzivněji debatuje o tzv. obnovitelných zdrojích energie (OZE). Rozumí se jimi takové zdroje, které neslouží „k jednorázovému použití“, naopak, dá se o nich hovořit jako o zdrojích obnovitelných. V rámci určitého zjednodušení a pro účely statistických šetření jde o následující: vodní energii, větrnou energii, sluneční energii, geotermální energii, biomasu. V návaznosti na odbornou diskuzi dochází v Evropě k nárůstu podílu obnovitelných zdrojů energie na celkové spotřebě primárních energetických zdrojů. OZE se stávají součástí energetických koncepcí vyspělých zemí, což je dáno zejména: 1. obavami z nebezpečí možných změn klimatu (též závazky jednotlivých zemí v rámci Kjótského protokolu), 2. snahou o diverzifikaci energetických zdrojů a snížení strategické závislosti na dovozech energetických zdrojů (např. ze států Blízkého Východu), 3. snahou o omezování škodlivých dopadů klasické energetiky na životní prostředí a o uskutečnění konceptu udržitelného rozvoje. Z energetických konceptů různých zemí je pro nás podstatný stav a vývoj v EU, která si stanovila cíle ve zvyšování užití OZE ve dvou základních dokumentech:
* „White paper“ jako základní cíl stanovuje zvýšení podílu OZE na spotřebě prvotních energetických zdrojů (PEZ) za EU jako celek ze zhruba 6 procent v roce 1995 na 12 procent v roce 2010.
* Direktiva 2001/77/EC určuje cílové hodnoty ve zvýšení využívání OZE pro jednotlivé země EU a stanovuje postup harmonizace podpor v EU (v průměru za EU jde o zvýšení podílu ze 13,9 % v roce 1997 na 22,1 % v roce 2010).
Změnám se nevyhne ani Česká republika
Energetická politika ČR z roku 2000 stanovuje jako základní cíl zvýšit míru podílu OZE na celkové spotřebě primárních energetických zdrojů (PEZ) ze současných zhruba 1.5 % na 3-6 % k roku 2010. V rámci přístupových jednání s EU jsme se však zavázali zvýšit podíl OZE na brutto spotřebě elektřiny do roku 2010 ze 3 % na 8 %. Tento cíl se odráží i v právě diskutované aktualizované energetické koncepci. Bezprostřední cíle k roku 2005 definuje „Národní program hospodárného nakládání s energií a využívání jejích obnovitelných a druhotných zdrojů“, a to dosažení 3,2 % podílu OZE na spotřebě PEZ, resp. 5,1 % podílu OZE na brutto spotřebě elektřiny. Jde o cíle spíše ambiciózní, a to zejména s ohledem na geografickou polohu naší země, která nepříznivě ovlivňuje především potenciál větrné a vodní energie (máme tak výrazně méně příznivé podmínky pro využívání OZE než některé státy EU, jako například Rakousko či Německo). V tuzemských podmínkách má tak v současnosti stále ještě dominující podíl na celkových OZE vodní energie, u ní je však růstový potenciál minimální, a proto je za obnovitelný zdroj s nejvyšším rozvojovým potenciálem považována biomasa.
Bez podpory to stále nejde
Jak již bylo naznačeno, dosavadní úvahy o růstu podílu OZE jsou limitovány především reálnými ekonomickými možnostmi země. Nejde zde pouze o možnosti podpor z veřejných finančních zdrojů, avšak také vlastní ekonomickou racionalitu často velmi smělých záměrů a koncepcí. Je známou skutečností, že OZE jsou v běžných tržních podmínkách obvykle nekonkurenceschopné klasickým energetickým zdrojům. Jejich uplatnění tak vyžaduje určitou formu a míru podpory tak, aby investoři v této oblasti mohli dosahovat přiměřeného výnosu z vloženého kapitálu a byli ekonomicky motivováni k aktivitám v oblasti využívání OZE. Ekonomickou problematiku využívání určitého obnovitelného zdroje (např. pro výrobu elektřiny) lze tak velmi zjednodušeně charakterizovat analýzou strany nabídky a poptávky při tvorbě ceny: Nabídka. Tuto stranu charakterizujeme z pohledu investora, zaměřeného na maximalizaci ekonomického prospěchu z daného projektu, který potřebuje dosáhnout alespoň tzv. minimální ceny jednotky produkce, aby měl zajištěn přiměřený výnos z vloženého kapitálu (respektujícím riziko a další souvislosti podnikání). Je zřejmé a ekonomickou teorií podložené, že racionální přístup investorů k rozhodování je založen na porovnání současné hodnoty všech příjmů a současné hodnoty všech výdajů spojených s realizací konkrétních projektů. Poptávka. Pro kupující na daném trhu je cenovým stropem pro akceptaci nabídky od prodávajícího alternativní možnost nákupu energie jinde, s respektováním technických parametrů produkce (např. spolehlivost, zabezpečenost dodávky elektřiny apod.). Při využívání OZE v současné době obvykle platí, že cena, kterou by investor potřeboval inkasovat, je vyšší, než cena, kterou je kupující (ve srovnání s jinými alternativními dodávkami) ochoten zaplatit. Proto je zde vyvíjen tlak na podporu z cizích, zejména pak veřejných, finančních zdrojů. V zemích EU se v současnosti v oblasti výroby elektřiny z OZE používají tři základní formy podpory:
* Systém minimálních zaručených cen v kombinaci s povinností distribučních firem vykupovat elektřinu vyráběnou na bázi OZE.
* Systém kvót v kombinaci s obchodovatelnými certifikáty. Principem je, že výrobci elektřiny na bázi OZE dostávají certifikát za každou vyrobenou jednotku elektřiny a prodávají svoji elektřinu za tržní ceny. Certifikáty jsou dalším zdrojem příjmů, všichni obchodníci s elektřinou mají za povinnost nakupovat stanovenou kvótu elektřiny z OZE.
* Systém výběrových řízení. Tento systém je založen na tom, že vláda periodicky vyhlašuje soutěž na dodávku elektřiny z OZE v určité výši, zakázku na garantovanou cenu pak získávají investoři s nejnižšími nabídkami. V jednotlivých zemích EU jsou dále uplatňovány další formy podpory jako např. investiční podpora, daňová zvýhodnění apod. Dalším řešením je uvalení speciálních daní na spotřebu „klasických“ zdrojůenergie (např. uhlíková daň na fosilní paliva). Následně by se zvýšily náklady výroby elektřiny, resp. tepla z těchto klasických zdrojů, což by mělo vést k lepší konkurenceschopnosti OZE.
Zaručená výkupní cena
Základní rámec pro výkup elektřiny vyráběné z obnovitelných zdrojů definuje energetický zákon 458/2000 Sb. Mezi základní principy patří zejména právo zdrojů vyrábějících elektřinu na bázi OZE na přednostní připojení k síti, právo na přednostní přenos a distribuci této elektřiny a elektřiny z kombinované výroby elektřiny a tepla a povinnost provozovatele distribuční soustavy vykupovat elektřinu vyráběnou z OZE, resp. z kombinované výroby. Zákon 458/2000 Sb. nestanoví míru ani způsob podpory elektřiny vyráběné na bázi OZE, resp. vyráběné v kombinované výrobě elektřiny a tepla. V návaznosti na popsané principy zákona se hlavní formou podpory elektřiny vyráběné na bázi OZE stala podpora zaručenou výkupní cenou, která je vyšší než tržní cena. Vícenáklady distribučních společností jsou pak promítány do poplatků za distribuční služby a na jejich úhradě se tak podílejí všichni spotřebitelé elektřiny, a to podle skutečné výše své spotřeby. Cenovým rozhodnutím Energetického regulačního úřadu (ERÚ) č. 1/2002 byly stanoveny minimální výkupní ceny elektřiny vyráběné na bázi OZE, a to ve výši:
* 2,5 Kč/kWh z biomasy, 3,0 Kč/kWh z větrné energie,
* 1,5 Kč/kWh z malých vodních elektráren pod 10 MW i ,
* 6,0 Kč/kWh ze sluneční energie, 3,0 Kč/kWh z geotermální energie,
* 2,5 Kč/kWh z bioplynu. Tyto ceny jsou výrazně vyšší než tržní cena tzv. silové elektřiny, která je pod hranicí 1 Kč za kWh.
Cenovým rozhodnutím č. 1/2003 byla platnost těchto cen prodloužena i pro rok 2003. V oblasti využití OZE pro výrobu tepla je situace komplikovanější a v podstatě se na řešení teprve čeká. To vyplývá především z faktu, že na rozdíl od elektrické energie, kde existuje celostátní trh, je trh s teplem vždy lokální záležitostí v rámci daného systému centralizovaného zásobování teplem (CZT). Zákon 458/2000 Sb. tuto situaci víceméně neřeší, pouze stanoví povinnost výkupu tepla z OZE s tím, že vícenáklady vyplývající z užití OZE nesmějí být přenášeny na spotřebitele tepla, což fakticky znamená zákaz podpory tepla z OZE stejným způsobem, jaký platí u elektřiny. Dalším významným druhem podpor pro využívání OZE jsou podpory cíleně poskytované na určité druhy projektů, poskytované z prostředků Státního fondu životního prostředí (SFŽP) např. dotace na využití biomasy pro vytápění objektů nebo na instalaci kotelen na spalování biomasy. Výše podpory závisí na typu akce a charakteru subjektu (obec, soukromá osoba, podnikatelský subjekt). V současné době se v rámci připravované novelizace zákona 458/2000 Sb., resp. přípravy zákona na podporu výroby elektřiny a tepla z obnovitelných zdrojů energie jako jeden z možných budoucích mechanismů podpor, diskutuje zejména systém kvót v kombinaci s obchodovatelnými certifikáty. Odborně fundovaná diskuze k tomuto nástroji podpory by rozhodně neměla být podceněna.
Sny a přání nestačí
Je zřejmé, že současný stav v oblasti ekonomického využívání OZE nelze považovat za vyhovující, a to zejména z následujících důvodů:
* Dosavadní pravidla pro podporu OZE nemají dlouhodobou platnost a nezajišťují tak investorům předvídatelné podmínky pro podnikání v této oblasti. Minimální výkupní ceny elektřiny definované cenovým rozhodnutím ERÚ sice v principu postačují pro zajištění „ekonomické“ zajímavosti projektů pro investory, avšak tato pravidla nejsou (a za současných podmínek ani nemohou být) garantována na dostatečně dlouhou dobu.
* Situace v oblasti veřejných rozpočtů je jednoznačně limitující pro výraznější zvýšení podpor z těchto zdrojů.
* Současný způsob podpory výkupu elektřiny z OZE je z dlouhodobého hlediska neudržitelný též z důvodu očekávaného organizačního oddělení distribuce od obchodních činností a dále z důvodu postupného otevírání trhu s elektřinou, kdy od roku 2006 budou mít všichni koneční zákazníci právo volby dodavatele. Po úplném otevření trhu nebude možné povinnost výkupu elektřiny přenášet na její distributory.
* Není řešena otázka tepla (v rámci soustav CZT) vyráběného na bázi užití OZE.
* Není vytvořena jednotná koncepce pro podporu využívání OZE, jednotlivé programy podpor jsou pak do jisté míry neprovázané a vznikají též distorze v podobě multiplicitní podpory (výkupní ceny, SFŽP, ČEA).
* Nejsou stanoveny priority, jakým způsobem dosáhnout plánů a závazků ČR z hlediska využití OZE ekonomicky nejefektivnějším (optimálním) způsobem.
Je tedy otázkou k široké diskuzi, zda a jak ambiciózní cíle a přístupy do budoucna volit, podle našeho názoru by se vždy mělo vycházet z ekonomických propočtů a nikoliv z říše snů a přání.
Struktura výroby elektřiny na bázi OZE dle evidence pro povinný výkup
(nezachycuje mikrozdroje)
V rámci povinného výkupu elektřiny z OZE (u vodních elektráren pouze zdroje pod 10 MW) vykoupeno v roce 2001 cca 833 GWh elektřiny v následující struktuře:
Druh OZE 2001 2003*
(MWh) (MWh)
Vodní energie 826 000 857 000
(elektrárny pod 10 MW)
Bioplyn 6 000 17 000
Biomasa 120 18 000
Větrná energie 600 2 000
Sluneční energie 0 0
Geotermální energie 0 0
Celkem za obnovitelné zdroje 832 720 894 000
* předpoklad
K nejznámějším alternativním zdrojům patří sluneční energie, kterou zachycují a přeměňují na teplo sluneční kolektory.
FOTO: ARCHIV * ILUSTRAČNÍ FOTO: ARCHIV