Evropské národy zneužily výhody nízkých úrokových sazeb
Chcete znát pravdu o ekonomickém dění v Evropě? Neomezujte se na statistiky. Často lžou. Nevěnujte pozornost politikům. Ti lžou ještě častěji. Berte s rezervou komentátory a analytiky. Ti zpravidla jen přežvykují čísla ze statistik a výroky politiků.
Věnujte pozornost internetovým diskusím, pochopitelně těm seriózním na renomovaných zahraničních serverech. Například geniální shrnutí nynějšího německého postoje k Řecku podává na fóru ft.com diskutér, který se podepsal jako Angry German, Vzteklý Němec: „Po desítky let, zvláště za kancléře Kohla, mívalo Německo ve zvyku vyřešit jednostranně skoro každý evropský problém prostě tím, že jej zasypalo hromadou peněz. Potom Německo dalo svým evropským partnerům nejcennější dar, a sice svoji měnu, která bývala patrně jednou z nejstabilnějších a nejúspěšnějších na světě. Evropské národy (zejména již z dřívějška nesolidní věřitelé jako Řecko) obrovsky profitovaly z následně snížených rizikových marží. Výsledkem bylo, že na sebe nabraly dluhy jako totální šílenci a přišly na buben. A teď myslíte, že spláchnout další peníze do záchodu je chytrý nápad?“
Kde jsou naše sušenky
Nevidím do hlavy Angely Merkelové, ale vsadil bych roční plat i s prémiemi na to, že si myslí totéž. Pouze její politická funkce jí nedovoluje říkat pravdu. Koneckonců být Němcem, mám také vztek. Zejména když šedesát pět let po skončení války se stále ozývají hlasy, že mám platit a ještě jednou platit.
Dnešní Němci, kteří se z drtivé většiny narodili dávno po Hitlerovi, přestávají chápat, proč by stále měli doplácet „na Evropu“. Na druhé straně mnozí Evropané na Německo nadávají kvůli údajně neférové hospodářské soutěži. Německo prý „úmyslně snižuje své náklady na práci“, stěžují si diskutéři. Jeden pod přezdívkou Govs from Latvia obviňuje Německo ze mzdového dumpingu: „Na pultech lotyšských obchodů jsou k dostání německé sušenky a německé sušené mléko.“ Lotyšský diskutér to pokládá za pobuřující. Jak je možné, že rozpínaví Němci vytlačují domácí výrobce sušenek?
Pointa příběhu není v tom, že bohatí Němci prodávají sušenky chudým Lotyšům, kteří již před finanční krizí měli jedny z nejnižších příjmů v EU. Hlavním bodem je fakt, že Němci dokázali disciplinovaně udržet růst mezd na rozumné úrovni, zatímco mzdové náklady ostatních evropských ekonomik rostly.
Na podobné výčitky reaguje Vzteklý Němec takto: „Toto je vážně impertinentní. Po dlouhá léta radili mezinárodní ekonomové Německu, aby snížilo mzdové náklady, a nyní se bojí německého úspěchu a rostoucí konkurenceschopnosti. A věřte mi, opustit eurozónu by v Německu nebylo politicky úplně nepopulární. Uvědomte si, že Německo dalo zbytku Evropy stabilní měnu (čehož zbytek Evropy zneužil nestydatým způsobem), nikoli naopak.“
Bublina úvěrů
Pomiňme skutečnost, že jiný diskutér poučil Vzteklého Němce, aby raději nezmiňoval, co Německo dalo Evropě během 20. století. Zajímavější je otázka, proč Němci dokázali držet mzdové náklady pod kontrolou, kdežto většina ostatních národů nikoli? Pro odpověď se musíme přece jen podívat do ekonomických statistik. Údaje o peněžní zásobě a úvěrech obvykle nelžou. Za pomoci databáze Evropské centrální banky zjistíme, že objem německých půjček nefinančním podnikům od počátku fungování eura vzrostl zhruba o čtvrtinu. Objem španělských úvěrů však za stejné období nabyl zhruba pětiapůlnásobně a objem dluhů nefinančních podniků v irské ekonomice nabobtnal dokonce téměř sedminásobně!
Ukazuje se tedy, že hlavním viníkem ztráty konkurenceschopnosti mnoha evropských ekonomik není podlá zákeřnost, s jakou si rafinovaní Němci sami sobě snižují mzdy. Hlavním viníkem je úvěrová inflace: nárůst objemu peněz v oběhu v důsledku expanze půjček. Tento růst stojí za boomem cen nemovitostí a za zvýšením mezd v řadě zemí. Včetně Irska, Španělska a Lotyšska, kde úvěrová bublina byla obzvláště nafouknutá. A také samozřejmě včetně Řecka, které si po přijetí eura užívalo několik let falešné prosperity na uměle zlevněný dluh.
V tomto posledním bodě měl Vzteklý Němec pravdu. Evropské národy zneužily výhody nízkých úrokových sazeb. Nyní přicházejí léta, kdy úvěrová bublina bude postupně splaskávat. Pro řadu evropských ekonomik to nebude příjemné období. Ledaže by jim Německo pomohlo svým vystoupením z eurozóny. „Nejcennější dar Německa Evropě“ – společná měna – totiž nefunguje pro všechny stejně skvěle.
Graf:
Střídmé Německo, rozhazovačné Irsko
Úvěry nefinančním podnikům od počátku fungování eura (prosinec 2002 = 100 procent)
…
Pramen: Evropská centrální banka
