Mezinárodní měnový fond
Devadesátá léta dvacátého století přinesla řadu významných událostí, které se promítly do celosvětové ekonomiky. Bývalý socialistický blok se rozpadl a cen–trálně řízené ekonomiky se vydaly transformační cestou k tržnímu uspořádání, podobně jako se totalitní státy vydaly za demokracií. Nastolení trhu ve střední Evropě vypadalo po prvních pěti letech jako elegantně vyřešený problém, nicméně po dalších pěti letech je již evidentní, že cesta je delší a složitější, než někteří předpokládali. Mnohé rozvojové země se začaly otevírat zahraničnímu kapitálu, což ale kromě možnosti zvýšení životní úrovně přineslo v minulém desetiletí i řadu devastujících finančních krizí. Právě vydaná nová kniha Jiřího Jonáše shrnuje dění v uplynulé dekádě ve světové ekonomice a pokouší se analyzovat průběh ekonomické transformace ve střední a východní Evropě, totální neúspěch transformace v Rusku, hospodářský zázrak devadesátých let v USA, zavedení Evropské měnové unie a finanční krize v Asii a Latinské Americe. Jiří Jonáš (40) vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze a od roku 1985 pracoval jako odborný asistent v Ekonomickém ústavu Československé akademie věd, kde se zabýval mezinárodním srovnáváním ekonomické úrovně a posléze problematikou reforem v centrálně plánovaných ekonomikách. V roce 1990 se stal poradcem federálního ministra financí a v roce 1991 nastoupil jako technický asistent do Mezinárodního měnového fondu. Od roku 1992 je poradcem jeho výkonného ředitele. Z Jonášovy biografie je zřejmé, že jednou z klíčových otázek, která bude prostupovat všemi kapitolami knihy, je objasnění role Mezinárodního měnového fondu v jednotlivých ekonomikách a ekonomických událostech. Když autor rozebírá českou transformaci v kapitole provokativně nazvané „Ekonomická transformace v ČR v 90. letech: ztracená dekáda? připomíná, že klíčová je odpověď na otázku „Zda jsou problémy nízké efektivnosti, pomalého růstu produktivity práce a obtížné finanční situace podniků způsobeny zvolenou cestou transformace, především metodou privatizace, nebo zda jsou spojeny pouze s tím, že tato cesta transformace nebyla dotažena do konce . Jonáš však píše, že nakonec i „činnost vlády ČSSD lze charakterizovat spíše jako dokončení zvolené cesty transformace, a nikoli její zásadní korekci . (strana 51) A ve světle rétorických kousků Václava Klause a Miloše Zemana ukazuje, jak paradoxní může být srovnání proklamací a ideologií politiků s činy jejich vlád. „Jaký paradox, že pravicová vláda V. Klause odkládala privatizaci bank, aby tak zajistila přístup podnikům – a nikoli malým, soukromým, nově vznikajícím, ale velkým, polostátním a neefektivním – k levným úvěrům, zatímco levicová vláda, jejíž představitelé hovořili o nutnosti zachovat státní podíl v bankách, udělala rychlou privatizaci bank jedním z pilířů programu oživení ekonomiky. (strana 52) Inu, jak Jonáš píše na prvních stránkách: „Václav Klaus považuje sklenici naplněnou z poloviny vodou za „téměř plnou , Miloš Zeman považuje tutéž sklenici za „téměř prázdnou . Jsou to politici a nelze od nich nic jiného očekávat. (strana 10) Jonáš, Jiří: Světová ekonomika na přelomu tisíciletí. Management Press. Praha 2000. 238 stran. Cena neuvedena.
