Ekonomové pronikají do náboženství

30. 11. 2004

Lze organizovanou víru vysvětlit na základě nabídky a poptávky? Někdo si myslí, že ano.

Ekonomie a náboženství k sobě mají obecně tak blízko jako nebe a dudy. Pravda, Adam Smith ve svém klasickém díle Bohatství národů z roku 1776 zabředl i do oblasti náboženství. Většinou se však ekonomové na náboženství dívají jako na temný kontinent, který prostřednictvím jejich analytických nástrojů nelze zkoumat.
Na to, aby je ekonomie ignorovala, je náboženství nicméně otázkou příliš závažnou a propast mezi oběma oblastmi nakonec mizí. Nová generace ekonomů náboženství jde ve stopách Garyho S. Beckera, ekonoma z Chicagské univerzity, jemuž byla udělena Nobelova cena za aplikaci ekonomie při studiu kriminality, drog a vzájemných vlivů v rámci rodiny. Takovým teologickým tématům, jako je povaha Boha, se ekonomové dosud vyhýbají. Mohou však vrhnout světlo na pozemské otázky spjaté s tím, jak lidé „kupují“ a „prodávají“ zboží a služby, a to ať materiální, nebo duchovní, jež náboženské organizace poskytují. Po 11. září 2001 a v důsledku zesílení militantního islámu navíc nové studie ekonomů o povaze terorismu motivovaného náboženstvím získávají pozornost veřejnosti i CIA a dalších zpravodajských služeb.
Pro neúnavného zastánce tohoto vědního oboru, padesátiletého Laurence Iannacconeho, Beckerova žáka a dnes profesora ekonomie z Univerzity George Masona, je náhlý zájem veřejnosti rehabilitací jeho práce. Iannaccone stojí v čele nového akademického seskupení nazvaného Sdružení pro studium náboženství, ekonomie a kultury. Akademikové náboženství ignorovali částečně z toho důvodu, že podle nich nemělo šanci odolat náporu sekularizace a bylo odsouzeno k zániku. „Nakonec jsme si uvědomili, že ani v soudobé společnosti nepřestává náboženství působit jako mocná síla,“ vysvětluje Iannaccone.

Boj o věřící.

Ekonomie náboženství vychází z názoru, že při rozhodování ve věcech náboženských se lidé chovají stejně racionálně jako například při koupi automobilu. „Výrobci“ náboženství -kostely, synagogy a mešity - mezi sebou soupeří o „zákazníky“ hledáním případných konvertitů, přetahováním členů jiných kongregací či bojem s lákadly světské společnosti. Některé církve jsou „laciné“ v tom smyslu, že na stoupence kladou skromné nároky, zatímco jiné jsou nákladné, ale podle všeho zase více nabízejí.
Myšlenka, že náboženství s sebou nese racionální rozhodnutí, se dá vztáhnout i na sebevražedné atentátníky, kteří útočí ve jménu Boha. Podle provedených studií to zdaleka nejsou deprimovaní samotáři ani roboti s vymytými mozky. Eli Berman, docent ekonomie z Kalifornské univerzity v San Diegu, se domnívá, že se typickými sebevražednými atentátníky stávají spíše motivovaní mladíci - vzácně i mladé ženy - pocházející z průměrného sociálního prostředí. Berman, jenž studoval Hamás, Taliban a podobné militantní skupiny, uvádí, že tito útočníci mají společný smysl pro povinnost vůči „vzájemně si pomáhající společnosti“. „Považují se za lidi přinášející velkou oběť pro dobro věci - za takové, za jaké bychom považovali například piloty v bitvě o Británii, nebo za jaké se považovali piloti kamikadze,“ říká Berman.
Jak by měl Západ s takovým terorismem bojovat? Jednou z možností by podle Bermana bylo stimulovat prosperitu uvolněním trhů, což by snížilo nabídku potenciálních útočníků. Jinou odpověď přináší na tuto otázku Iannaccone ve své práci Market for Martyrs (Trh pro mučedníky), kterou počátkem tohoto roku představil Americké ekonomické asociaci. Domnívá se, že nabídku potenciálních teroristů nelze zastavit. Místo toho by bylo logické snížit poptávku narušením fungování „firem“, které je podporují a využívají.
Zatímco terorismus přitahuje stále více pozornosti, ekonomové bádají také nad vlivem náboženství na hospodářský růst. Timur Kuran, přednášející ekonomii a právo na Jihokalifornské univerzitě a čestný profesor islámské ideologie a kultury jmenovaný saúdskoarabským králem Fajsalem, tvrdí, že vývoj v muslimských zemích v historii zbrzdila některá pravidla Koránu. Například podle zákona o dědictví vycházejícího z Koránu dlouho platilo, že otec nesměl předat firmu oblíbenému synovi, ale dědictví musel rozdělit mezi všechny děti (s tím, že dcery dostaly vždy jen polovinu toho co synové). Důsledkem bylo složitější zakládání větších společností a zpomalení ekonomického růstu. Další často zmiňovanou překážkou je tradiční zákaz placení úroků. Kuran však tvrdí, že existují způsoby, jak je obejít.
V nedávné době začal muslimský svět přijímat právní zvyklosti podnikatelského prostředí a v čele tohoto pokroku stojí zastánci modernizace, jako je Turecko a Malajsie. Ovšem Kuran, autor nové knihy Islam and Mammon: The Economic Predicaments of Islamism (Islám a mamon: ekonomické nesnáze islamismu), konstatuje, že o tolik zpožděná modernizace „staví na velmi nízkém základu a už od počátku se příliš vleče“.
Obor propojující ekonomii a náboženství už zřejmě opravdu vyzrává, jak to naznačuje fakt, že začíná lákat významné osobnosti ze zcela jiných odvětví, jako je například sloupkař časopisu BusinessWeek Robert Barro působící na Harvardské univerzitě. Společně s manželkou a spolupracovnicí Rachel McClearyovou loni v jedné své práci zjistil, že vysoký stupeň náboženské víry může stimulovat ekonomický růst. Došli k závěru, že víra může „posilovat některé aspekty chování lidí, jež přispívají k vyšší produktivitě“, jako je čestnost a vstřícnost vůči cizincům.
Ekonom Milton Friedman kdysi vyslovil domněnku, že volný trh a náboženský pluralismus toho druhu, jaký vládne v Americe, se vzájemně dobře doplňují, přičemž stimulují jak hospodářský růst, tak náboženství. „Americké náboženské praktiky se přizpůsobily ekonomickým podmínkám,“ konstatuje Carmel Chiswicková z Illinoiské univerzity v Chicagu. Jelikož stále více platí, že čas jsou peníze, věnují Američané stále méně času - ovšem často více peněz - právě náboženství. „Když něco podraží, snažíte se přijít na to, jak uspokojit stejné potřeby rentabilněji,“ prohlašuje Chiswicková.
Se stejnou jistotou, s níž většina ekonomů propaguje volný obchod, zastávají ekonomové náboženství často názor, že u víry nejlépe funguje přístup typu „nechme tomu volný průběh“. Spojené státy americké se staly, jak říká Iannaccone, „prvním světovým volným trhem pro náboženství“, a částečně i proto se jim náboženský extremismus z velké části vyhnul. Dovolává se Adama Smithe, který napsal, že ze soutěže mezi vírami se zrodí náboženství „osvobozené od veškerých směsic absurdity, podvodů či fanatismu“. Možná je těžké nalézt Boha mezi křivkami nabídky a poptávky, ale to ekonomy ještě neodrazuje od pokusů rozebírat náboženství z jejich vlastního, specifického úhlu pohledu.

Trh s vírou Náboženství není o penězích, nicméně ekonomové začali formulovat teorie založené na názoru, že různé víry lze považovat za „výrobce“, kteří vyvíjejí své produkty tak, aby vyhovovaly vybíravým spotřebitelům, to jest stoupencům. Pětice ekonomů se k tomuto tématu vyslovila následovně:

LAURENCE R. IANNACCONE, UNIVERZITA GEORGE MASONA
Velký zastánce ekonomie náboženství nedávno radil příslušníkům armády a zpravodajských služeb, jak chápat a odrazit náboženský terorismus. Napsal vlivnou práci nazvanou Market for Martyrs.

CARMEL U. CHISWICKOVÁ, ILLINOISKÁ UNIVERZITA V CHICAGU
Zkoumá, jak se v USA za několik desetiletí změnily náboženské praktiky v důsledku stoupající ceny času. U některých náboženských vyznání jsou mše nyní kratší nebo méně časté.

ROBERT J. BARRO, HARVARDOVA UNIVERZITA
Tvrdí, že víra může stimulovat hospodářský růst. Snad proto, že propaguje šetrnost, tvrdou práci, čestnost a vstřícnost vůči cizincům. Zjišťuje však, že pokud by všechny ostatní faktory zůstaly stejné, silná účast na pobožnostech pohltí mnoho času věřících, a může tak růst naopak zpomalit.

ELI BERMAN, KALIFORNSKÁ UNIVERZITA V SAN DIEGU
Bádá nad tím, jak budoucí teroristé dokazují svou loajalitu podstupováním „účinných obětí“, jako je pobyt ve věznění či absolvování náboženské výchovy. Sebevražední útočníci jsou podle jeho názoru psychicky v pořádku.

TIMUR KURAN, JIHOKALIFORNSKÁ UNIVERZITA
Nedostatečný hospodářský rozvoj muslimského světa dává do souvislostí se zákony formulovanými Koránem, jako jsou omezení dědictví, podle nichž ani oblíbený syn nemůže od otce zdědit celou firmu.

Pramen: BusinessWeek