Prodej Slovenských elektráren je nejsledovanější transakcí v evropské energetice a soutěžit budou hned dva hráči z Česka
O podíl Enelu ve Slovenských elektrárnách se minulý týden otevřeně přihlásil ČEZ. Je to už druhý pokus, protože v první privatizaci slovenské energetické firmy byl horkým favoritem a prohrál právě s Italy. Pravděpodobnost, že při druhém pokusu dopadne stejně, není úplně malá. Jakkoli je realitou, že dnes jsou Slovenské elektrárny poněkud problematickým artiklem, a navíc na evropském hřišti není zrovna moc hráčů, kteří by měli své finance v takové kondici, aby si mohli dovolit velkou akvizici.
Není divu, že dalším z ohlášených zájemců jsou maďarské firmy se státní účastí MOL prostřednictvím své slovenské dcery Slovnaft spolu se státní elektrárenskou společností MVM Group. Z možnosti, že by elektrárnám na Slovensku vládli Maďaři, určitě není nadšena slovenská vláda, která má ve firmě stále třetinový podíl a nejraději by od Enelu nakupovala sama, jenže je to pro ni příliš vysoká rozpočtová zátěž.
A to je velmi podstatné, protože hodnota Slovenských elektráren se do značné míry odvíjí od politických rozhodnutí vlády. Jde především o řešení dostavby jaderné elektrárny Mochovce, která už měla být dokončena, ale stále není a hned tak nebude. Navíc tuto elektrárnu bez státem garantovaných cen nelze provozovat s kladným ekonomickým efektem. Tržní ceny silové elektřiny se pohybují kolem 35 eur za megawatthodinu, přičemž provoz elektrárny může být ziskový v optimistickém případě při cenách nad osmdesáti eury. Kromě toho se výstavba prodražuje a místo původních 2,7 miliardy eur by Mochovce mohly stát až 4,5 miliardy. To samozřejmě dál zhoršuje ekonomiku budoucího provozu.
A to nehovoříme o tom, že slovenští politici se dožadují po Enelu ještě privatizačního doplatku ve výši dvou set milionů eur.
To je jeden z důvodů, proč bez šancí na úspěch není třetí vzadu, tedy společnosti EPH Daniela Křetínského a J&T, které se slovenskou vládou a zejména s tou současnou Roberta Fica umějí vyjednávat a předvedly to už při nákupu SPP. Pro EPH by mohlo být problémem jeho vlastní zadlužení, nicméně stále nemá potíže s financováním a také nedávno navázaná spolupráce s mamutí čínskou energetickou společností CEFC naznačuje, že s penězi by neměl být problém.
Co by ale mohlo způsobit potíže všem zájemcům o slovenskou energetiku, je správné ocenění její hodnoty. Těch nejistot je totiž mnohem více než jen jaderka v Mochovcích. Nejasná je především budoucnost dvou hodně starých tepelných elektráren ve Vojanech a v Novákách. Fungují ve vyrovnávacím režimu a stabilizují soustavu, kde dominantní roli hrají jaderné bloky a vodní elektrárny. Potřebují buď zásadní modernizaci, nebo budou muset být uzavřeny, čímž by najednou na Slovensku chyběl výkon 1400 megawattů. Pak by bylo nutné stavět plynové elektrárny, což je také za současných podmínek v evropské energetice ekonomicky silně neefektivní.
A navíc už dnes jsou Slovenské elektrárny dost zadlužené na to, aby se pouštěly do dalších velkých investic. Poměr cizích zdrojů k aktivům přesahuje padesát procent.
Ale Enel na tyto problémy moc nehledí a požaduje slušnou cenu. Celkovou hodnotu podniku odhaduje na tři až čtyři a půl miliardy eur, takže jeho dvoutřetinový podíl by měl mít hodnotu mezi dvěma a třemi miliardami. A to je pořádná sumička pro každého i v dobách energetice příznivějších, než je ta naše. Takže koupit tuto firmu a nespálit se bude pro každého dost těžké. A zvlášť ČEZ, kritizovaný za své zahraniční investice z minulosti, bude asi hodně opatrný.
Velkou kreativitu při podávání nabídek a předjednávání kooperace se slovenskou vládou budou muset projevit všichni zájemci. Na druhé straně Enel musí prodat, aby vyřešil vlastní dluhy, a tak jistě bude přístupný i řešením, o nichž se zatím příliš nediskutuje. Prodávat se mohou energetické kapacity na Slovensku i odděleně. Tedy zvlášť jádro a zvlášť zbytek a i ten lze rozdělit na velmi atraktivní vodu a umírající uhlí. Každopádně půjde o nejsledovanější transakci v evropské energetice, kde budou soutěžit hned dva hráči z Česka. Jako daňoví poplatníci doufejme, že v téhle hře nezůstane nějaký černý Petr v rukou našeho polostátního podniku ČEZ.
O autorovi| PAVEL PÁRAL paralp@mf.cz
