Bez živých učitelů se nikdy neobejdeme
E-learning, distanční vzdělávání jsou slova, která se v době krize budou skloňovat častěji než dříve. Říkáme, že v době internetu se můžeme snadno naučit cokoli bez ohledu na to, kde právě jsme. Můžete to být kdykoli, kdy se na internet připojíme. Výhody distančního vzdělávání bývají citovány často, méně jeho nevýhody. Za vzděláváním nemusíme dojíždět. Šetří to peníze, možná i prostředí a naše nervy pochodující v rytmu přeplněných a zacpaných silnic. Lze si udělat vlastní rozvrh a učit se, kdykoli se nám to hodí. Internet je bez geografických bariér, takže za zdrojem poznatků můžeme vlastně kamkoli. Dostupnost je výhoda, jíž ocení hlavně postižení, které fyzický pohyb limituje. Distanční vzdělávání má také své nevýhody. Je to nutnost alespoň elementární znalosti počítačové technologie a počítačové gramotnosti. Bez ohledu na „uživatelskou přívětivost“ proklamovanou výrobci počítačů a programů tenhle problém existuje hlavně u většiny starší populace. Nedočkáme se zpravidla okamžité odezvy na výsledky naší snahy. Diplomy nebo certifikace získané on-line nemají stejnou váhu jako diplomy z tradičních kamenných škol.
Mizí přímý kontakt s učitelem a technologie jej nenahradí. Nemám teď na mysli zpětnou vazbu na výsledky testů nebo občasné e-mailové odpovědi pomáhající studentům řešit jejich individuální problémy. To je organizačně i technologicky řešitelné a mělo by to být samozřejmou součástí lepších vzdělávacích programů. Jak ale nahradit příklad a entuziasmus dobrého učitele? Jak učit schopnosti myslet, vede-li nás naprogramované schéma? Kdosi správně řekl, že podstatou učení je vnímání souvislostí. Dá se modelovat linky? Laterální myšlení, tedy schopnost dívat se na věci jinak, nebo kreativita nemají elektronické ekvivalenty.
Elektronické pomůcky pronikají i do tradičního školství. Jsou to tabule umožňující elektronický záznam diskuse, elektronické čtečky, digitální učebnice. Problémy s nimi na straně technologie nás nutí ke změně zvyků. Zkoušeli jste listovat elektronickou čtečkou pro hledání souvislostí textu, nebo si v ní podtrhávat důležité odstavce? Změna chování není jen na straně žáků, ale hlavně u učitelů. Ověřená metodika pro práci s počítačovou technologií podporující tu či onu výuku chybí. Žáci i učitelé jsou tak trochu testovacími králíky.
Zlepšující se technologie určitě rozšiřuje a obohacuje možnosti výuky. Bez učitelů, a v to si dovolím doufat, se ale nikdy neobejdeme.
