ŽÁDNÉ DRAMATICKÉ ZMĚNY V SOUVISLOSTI SE VSTUPEM ČESKA NA JEDNOTNÝ TRH NEOČEKÁVÁ VE SVÉM OBORU VÝKONNÝ ŘEDITEL JEDNOHO Z NEJVĚTŠÍCH MALOOCHODNÍCH PRODEJCŮ ELEKTRA V TUZEMSKU.
říká výkonný ředitel společnosti Datart Pavel Sláma Jak se změnil tuzemský maloobchodní trh s elektronikou od roku 1989?
Před patnácti lety trh krátce prošel i fází prodeje z chodníku za relativně vysoké ceny. Za jejich výrazný pokles můžeme vděčit především novým technologiím. Potom se začaly množit spíš menší obchody, přišly reklamní kampaně firem, servisní centra výrobců. Od druhé poloviny devadesátých let začaly vznikat větší obchody. Upevnila se dodavatelská struktura, zastoupení mělo v Česku více značek. V roce 1997 otevřela firma Elektrocity, tehdy ještě Eurotechnic, první velký obchod s plochou zhruba tři tisíce metrů čtverečných prodejní plochy. Postupně přibývaly hypermarkety, s prodejními plochami nad tisíc metrů přicházeli i další prodejci a trh se začal sytit. Počalo ubývat menších obchodníků, i když ne zásadně. K největší koncentraci docházelo v letech 1998 až 2000. Potom se začala rozvíjet síť hypermarketů - Tesco, Carrefour, Globus.
Co následovalo potom? Jak se trh naplňoval, začali se menší obchodníci sdružovat do nákupních aliancí, např. K plus B nebo Euronics. Někteří naopak nakonec zvolili jinou činnost a z oboru osešli. Vyvíjela se celá struktura maloobchodu i zákazníků. Lidi už třeba nelákalo jít do malého obchůdku, kde neměli úplnou jistotu, že tam zítra ještě bude. I když většina jich měla erudované prodavače, kteří dokázali poradit. Nemohli ale nabídnout široký výběr. To pokračovalo do roku 2002, kdy přišel Electroworld, což byl nový prodejní formát, který tu dosud nebyl. Doplnil tak zastoupení všech hlavních prodejních formátů, které se v této oblasti dají očekávat. Jsou zde tedy diskontní prodejny, což je Okay, obchody s přidanou hodnotou služeb, což je třeba i Datart, a Electroworld s nabídkou více orientovanou na cenu a množství zboží. Čekají tuzemský trh po vstupu do EU výrané změny? Nemyslím, že by přišel někdo, kdo tu zásadně chybí, s úplně jinou metodou prodeje. Naší snahou do budoucna je vracet se víc do centra města. Možná se tam začnou navracet i lidé, protože se nabaží cest do hypermarketů za městem. V Česku je tedy stejná struktura maloobchodního prodeje elektrospotřebičů jako v západní Evropě?
Jednotlivé země mají určité odlišnosti. Jiné je to v Británii nebo třeba v Itálii. Tam je spíš více menších obchůdků, protože jsou tam větší vzdálenosti. U nás je rozumná infrastruktura a jsme malá země, takže se tu dá obchod koncentrovat na poměrně malé ploše. Podobná koncentrace je i v Rakousku. Švýcarsko má například omezení pro výstavbu nových obchodů, takže tam mohou být zase spíš menší obchody než velké. Každá země má svá specifika. Každý z prodejních formátů má svůj okruh zákazníků a záleží na tom, jak se celá země vyvíjí a čemu dá větší část obyvatelstva přednost. Zda to bude cena, což je třeba německý princip. Ve Francii zase dávají přednost servisu. Mám pocit, že u nás se dostáváme ze zajetí ceny k ocenění servisu.
Nenahrává vývoj na tuzemském trhu spíš větším prodejcům než malým, kteří třeba nikdy nemohou nabídnout tolik značek? Je otázka, jak velká část naší populace je „značková“. Pro většinu lidí ve Spojených státech je pračka prostě přístroj, který vypere prádlo. Nemusí se nijak jmenovat a koupí ji třeba v malém obchodě, se kterým má dobrou zkušenost a věří mu. Nedá se určitě říci, že by malý prodejce neměl šanci na přežití. Jak se na našem trhu projevil odchod Elektrocity? Kdo na něm vydělal více, malí prodejci, nebo velcí?
Některé zákazníky jsme určitě získali my, protože v určitých místech jsme měli prodejny pár metrů od sebe. Jinde je získal zase někdo jiný. Myslím, že se nedá říci, že by spotřebitelé odešli hlavně k jiným velkým, nebo malým prodejcům. Většinou to funguje tak, že zákazníci se proporcionálně rozdělí mezi prodejce v oblasti. Nestane se, že by nějaké firmě najednou stouply tržby dvojnásobně nebo trojnásobně.
**Jak se projevuje konkurence v podobě zásilkového obchodu a prodeje přes internet?
Zásilkový obchod mám osobně tak trochu pod hranicí vnímání. Daleko více mne zajímá, co se děje na trhu nezávislých prodejců nebo naší přímé konkurenci či hypermarketů. Německé zásilkové obchody Neckerman a Quele mají navíc své značky, které jsou trochu hůř srovnatelné. Scházejí i data kolik kdo tímto způsobem prodává. Pokud mám informace z trhu, zásilkový obchod není nejdůležitější oblastí, vůči které bychom se měli vymezovat. Co se týká internetu, tam je situace poněkud jiná. Je to příjemné médium, přes které se dá nakupovat. Problém je ale s dostupností výrobku, protože žádný výrobce nemá stoprocentní dodávky. Pokud máme v obchodě něco vystavené, pak to i prodáváme, kdežto na internetu tato jistota není. A nejsem přesvědčen, že v budoucnu tu budou existovat prodejny na internetu, které nemají „zrcadlo“ v podobě kamenného obchodu. My ostatně počítáme s doplněním svých obchodů o prodej přes internetové stránky.
