Za nereálnou vábničkou na "jiné řešení" je starý známý rudý recept
Máme jiné řešení, holedbá se na svých billboardech Komunistická strana Čech a Moravy (KSČM). V letošní záplavě volebních plakátů a antiplakátů jsou ty komunistické zajímavé ze dvou důvodů: jednak poprvé při volbách do sněmovny vsadila KSČM ve větším měřítku na otevřený způsob sebereklamy. Zároveň ale jen spiklenecky vystrčila růžky, aniž by o svém „jiném řešení“ prozradila něco podrobnějšího. Což má svoji logiku. Strana vedená Vojtěchem Filipem dobře ví, že po letošních volbách opět nebude moci (ani muset) ze svého volebního programu realizovat ani čárku, protože do vlády se tak jako tak přímo nedostane. Pokud jí sociální demokracie přece jen bude potřebovat k vydržování svého menšinového kabinetu, spolupráce obou levicových partají se asi odehraje především v zákulisí a půjde hlavně o prebendy a vliv na různé penězovody, dozorčí rady firem nebo státní instituce. Hustit dnes do potenciálních voličů KSČM nějaké programové teze by tedy bylo zbytečné a předčasné. Taky kontraproduktivní. Dosud žijícím starším generacím jsou tyto věci jasné a mladým revolucionářům stačí pro začátek nasadit do hlavy billboardového brouka, že je tady promyšlená alternativa k nudnému polistopadovému establishmentu.
Jiné formy, stejný obsah.
Ze stranického programu Naděje pro Českou republiku, přijatého na českobudějovickém sjezdu před dvěma lety, vychází i sedmibodový volební program Máme řešení. „KSČM prosazuje politický systém vycházející z plurality názorů a jejich svobodného uplatňování. Nikdo nesmí být vylučován z úsilí o řešení společenských problémů a hledání cest rozvoje společnosti,“ uvádí se v kapitole Demokracie a spravedlnost pro každý den. Zní to hezky až na to, že stejně bohulibé úmysly si celých čtyřicet let psal do oficiálních vizitek i režim nastolený v roce 1948 Komunistickou stranou Československa (KSČ). Ono „zneužití moci a deformace socialistických myšlenek“, od nichž se současná KSČM ráda distancuje, přece nikdy nebylo písemně zakotveno v nějakém programovém dokumentu KSČ. Byla to nepsaná praxe, vymyšlená ad hoc, již současní předáci komunistů, obojace vystupující „ke svým“ nebo „navenek“, nijak věrohodně nevyvracejí. Mimochodem: pokud by snad někdo nehledal „cestu rozvoje společnosti“, vylučován z úsilí o řešení společenských problémů by být mohl? Komunisté také přejali koncept rozvoje občanské společnosti a přiznávají odpovědnost občanů za vlastní osud.
Rovnost vlastnictví.
Jak je to u komunistů se vztahem k soukromému vlastnictví? V programu nijak neakcentují jeho nedotknutelnost, zato zdůrazňují respektování rovnosti forem vlastnictví a podnikání. Což zahrnuje i nápad, že by si obce, stát nebo kraje zakládaly vlastní firmy, aby nemusely najímat soukromé podniky. KSČM také hodlá uchovat státní vlastnictví strategických podniků, efektivní progresivitu daňového systému („nezvýhodňovat rentiéry a platit daň z dividend“) a do budoucna by ráda ekologizovala daně a připravila koncept daňových asignací. V programu je obsaženo i zvláštní zdanění luxusní spotřeby, a naopak rozšíření položek zařazených do nižší sazby DPH. Ve vztahu k Evropské unii jsou komunisté rezervovaní k přechodu na euro, protože se nechtějí připravit o vlastní měnu jako o prostředek ovládání domácí ekonomiky.
Podnikatelům - alespoň těm středním a malým - komunisté slibují dostupnější úvěry, ale také transparentní výběrová řízení a rovný přístup k informacím. Nepřekvapuje, že doly a energetika by měly být v rukou státu. Započatá privatizace dolů by tudíž měla být zastavena a privatizace ČEZ je podle komunistů tabu. Měkčí je postoj komunistů k dalším vlastnickým změnám v železniční a autobusové dopravě, kde navrhují „posouzení účelnosti“. I v zemědělství by se dala od komunistů čekat výhradně podpora družstevních a samosprávných forem podnikání, byť znovu zdůrazňují rovnost forem vlastnictví.
Kvadratura kruhu.
Bod po bodu je program KSČM tvořen nabídkou opatření, pamětníkům dobře evokujících jejich mládí (zdravotnictví nemůže být vystaveno požadavkům trhu, bezplatné vzdělání ve státním školství, žádné vydávání majetku církvím při jejich současné odluce od státu, katedrála patří lidu), servírovaných jen modernizovaným jazykem (regulátor, léková politika). Jako jediná parlamentní strana v zemi trvají komunisté dokonce na zrušení NATO, v první etapě alespoň na našem vystoupení z jeho vojenských struktur. Právě to je mimo jiné diskvalifikuje pro otevřenou vládní spolupráci se sociálními demokraty.
KSČM se biologickým úbytkem členstva stává ze strany masové stranou volební, která se neobejde bez příležitostných voličů. Získat nové a neodradit staré. To je rudá kvadratura kruhu, která se projevuje nejen billboardy s cynickým náznakem, připomínajícím „konečné řešení“, ale i extrémně radikálním a nereálným volebním programem. Jeho realizace by se jistě neobešla bez nových deformací. Ještě že komunisté sami touží zůstat po volbách raději v opozici.
