Č E Z
Připravovanou výměnu vedení elektrárenské společnosti ČEZ provází nevraživost, v níž není nouze o obvinění těžkého kalibru. Zatímco dlouholetý šéf podniku Petr Karas obviňuje svého nástupce „jen ze zneužívání pravomocí, nový kandidát Milan Černý jde mnohem dál. O dosavadním hospodaření ČEZ hovoří dokonce jako o tunelování.
Výměnu představenstva i dozorčí rady má na programu mimořádná valná hromada v úterý 5. ledna. Po předchozí dohodě vlády navrhne zástupce státu na post předsedy představenstva a generálního ředitele právě bývalého náměstka ministra průmyslu a obchodu Milana Černého.
Dosavadní šéf představenstva Petr Karas v dopisech z 23. prosince 1998, adresovaných ministru průmyslu a obchodu Miro- slavu Grégrovi (EURO je má k dispozici), hospodářskému výboru Parlamentu a prezidentovi Nejvyššího kontrolního úřadu Lubomíru Voleníkovi, upozornil, že navrhovaný nástupce již dříve prosazoval kroky, které měly ČEZ poškodit (o chystaných výměnách lidí v ČEZ jsme psali v týdeníku EURO 9/98). Po dohodě s vybranými dovozci elektřiny se náměstek Černý v letech 1995 a 1996 prý opakovaně snažil společnost ČEZ přinutit, aby s nimi uzavřela nevýhodné smlouvy. Podle Karase přitom výrazně překročil své pravomoci - ze svého tehdejšího postu náměstka ministra nařizoval něco, co může udělat jen valná hromada podniku.
Dovozy přes Czechpol a jeho dceřiné společnosti by podle původních představ Černého snížily zisk firmy ČEZ téměř o tři miliardy korun. Při druhém jednání, které tehdejší náměstek vedl, šlo podle Karase o dovozy, které by ze zisků společnosti ukrojily zhruba miliardu.
Milan Černý se brání. „Smlouvy nakonec nikdo neuzavřel, takže společnosti ČEZ škoda nevznikla, říká. Obvinění podle něj mají jediný cíl: očernit ho ve chvíli, kdy se rozhoduje, zda vystřídá Karase. „Nevím, proč by se jinak tato tři roky stará kauza měla vytahovat, poznamenal v rozhovoru pro EURO Černý.
Rovněž pravomoci Černý podle svého mínění nepřekročil. Ministerstvo totiž zastupuje v polostátním podniku většinového vlastníka.
Dohodu s dovozci Černý nepopírá. Tvrdí však, že z ní neměl prospěch. „Ano, slíbil jsem jim to, řekl. Czechpol a jeho dceřiné podniky podle něj nebyly jedinými vybranými dovozci, nejvíc se o nich hovořilo jen proto, že byly nejdravější.
Dravost tohoto dovozce se ovšem nakonec daňovým poplatníkům i Milanu Černému vymstila. Kvůli přislíbeným a neuskutečněným dovozům totiž nyní Czechpol žaluje český stát (reprezentovaný ministerstvem průmyslu a obchodu) o náhradu škody ve výši 680 milionů korun. Přestože žalobu podal už začátkem roku 1997, na výsledek zatím marně čeká. Soud navíc vloni kvůli spornému výkladu zákona její projednávání pozastavil.
Černý za žalobu odpovědnost necítí. Dovozy sice firmám přislíbil, tvrdí ale, že to bylo po dohodě s nadřízeným, minis-trem Vladimírem Dlouhým.
Vyjádření Dlouhého se zatím nepodařilo sehnat, podle jeho asistenta Milana Šimáčka nebyl v posledních dnech roku k zastižení kvůli dovolené.
Černý vysvětluje, že myšlenka dovážet elektřinu vznikla při jednání s Ukrajinou. Předběžné dvoustranné dohody podle něj počítaly s tím, že by tato země mohla platit například za lokomotivy, turbíny či trolejbusy z plzeňské Škodovky elektřinou. „Tvrdím, že kdyby se ty obchody uskutečnily, tak dnes Škoda Plzeň nemá žádné potíže, zdůrazňuje v rozhovoru pro týdeník EURO Černý.
I když soudní rozhodnutí o náhradu škody zatím nehrozí, podle Karase je tento nevyřízený účet pro Černého špatným doporučením. Soudí, že se Černý znovu pokusí prosadit zájmy dovozců proti zájmům ČEZ, neboť bude chtít, aby Czechpol žalobu stáhl. Na uklizení nepohodlné žaloby bude mít ostatně (kvůli hrozbě výdajů ze státní pokladny) zájem i nynější kabinet, který s nominací Černého, kromě ministra životního prostředí Miloše Kužvarta a místopředsedy vlády Pavla Mertlíka, nedávno souhlasil.
Černý taková tvrzení označuje za absurdní. „To jsou osobní útoky. Já bych se také mohl zeptat, jak se pan Karas staral po mém odchodu z ministerstva (jaro 1996) o Temelín. Když jsem odcházel, tak byl rozpočet na 63,8 miliardy. Půl roku nato už to bylo devadesát. To je jasný dodavatelský tunel, tvrdí Černý.
K obvinění se Karas odmítá vyjádřit. „Pokud by někdo takovou otázku vznesl, musel by se ptát spíš generálního dodavatele, řekl Karas.
Před chystanou výměnou postů má ČEZ a její vedení podle Černého máslo na hlavě také kvůli dosavadnímu hospodaření. „Podnik je ve finanční krizi, zadlužený téměř padesáti miliardami korun. Z 19 miliard zisku v roce 1994 mu hrozí příští rok nula, tvrdí Černý. Jen zpožděním výstavby Temelínu už firma ČEZ podle něho přišla na nevyrobené elektřině a odpisech nejméně o 20 miliard korun. „Vypadá to jako záměr, říká Černý. Někdo se podle něj snažil ČEZ zadlužit tak, aby stát firmu později musel prodat se ztrátou.
Karas kontruje tím, že za zadlužení mohou hlavně politická rozhodnutí, která padla v době, kdy byl ještě Černý na ministerstvu. „Když vláda v roce 1993 rozhodla, za jakých podmínek se Temelín dostaví, přislíbila, že vyšší náklady vyrovná rychlejším zdražováním elektřiny. Kvůli cenové politice, která byla taková, jaká byla, a také proto, že slib nedokázalo ministerstvo prosadit, se však ceny dostaly na úroveň požadovanou před pěti lety až nyní. Je zřejmé, že tento schodek bylo nutné vyrovnat úvěry, říká Karas.
V kauze, která se rozhořela zhruba před dvěma týdny, stojí v podstatě tvrzení proti tvrzení. Ani jeden z aktérů přestřelky se však netají tím, že k sobě vzájemnou lásku nechovají a osobní antipatie mezi nimi vznikly již dřív.
