Energický Photon: expanzí v Austrálii a Maďarsku chce zdvojnásobit svou velikost

Na první pohled vypadají jako jedni z mnoha účastníků české „solární horečky“ let 2009 a 2010. Zakladatelé firemní skupiny Photon Energy Michal Gärtner a Georg Hotar však zvolili jinou strategii než ostatní. Místo tajností a anonymity vsadili na informační otevřenost, akcie mateřské firmy uvedli na burzy v Praze a Varšavě. V posledních měsících se chystají ve velkém stylu rozjet investice do solárních elektráren v Austrálii a Maďarsku.

Pokud vše vyjde, za tři roky by výkon fotovoltaik v majetku Photon Energy mohl prolomit hranici sta megawattů. Majitelé firmy chtějí také vydělávat na prodeji připravených projektů se stavebním povolením. „Postavit tisíc megawattů by skutečně bylo nad naše síly, ale nahlížíme na to tak, že i samotné projekty včetně všech povolení mají svou hodnotu,“ říká Georg Hotar.

Photon Energy jste založili s kolegou Michalem Gärtnerem v lednu 2008. Jak se přihodilo, že se dva cizinci s českými kořeny ocitli na prahu solárního boomu v Praze?

Mám moravskou matku, ale narodil jsem se ve Vídni. Kolega Gärtner se narodil v Brně v červnu 1968, ale o dva měsíce později dorazila „bratrská pomoc“, a tak se jeho rodiče raději přestěhovali do Austrálie. Do Prahy jsem přesídlil hned po vysoké škole a založil jsem si tu poradenskou firmu.

Michal se také přestěhoval do Prahy a jednoho dne jsme se přes společného kamaráda potkali. Michal se už v roce 2007 podílel na stavbě jedné z prvních solárních elektráren v Česku. Ten obor mne zaujal a krátce poté jsme spolu založili Photon Energy.

A jak se říká, zbytek je historie.

Rozjezd firmy byl spíše pomalý. Většinu elektráren jste spouštěli do provozu až v závěru roku 2010, tedy těsně před snížením výkupních cen...

Na začátku jsme připravovali projekty pro jiné investory, abychom měli peníze na vlastní elektrárny. Další prostředky jsme získali díky vstupu na burzu ve Varšavě v říjnu 2008. Rozšířili jsme tým a začali stavět. Ale máte pravdu, že většina projektů se stavěla až v době solárního šílenství v druhé polovině roku 2010. Ve stejné době jsme začali budovat i na Slovensku. V jednu chvíli jsme měli rozestavěných až 25 různých elektráren. Bylo to náročně, ale všechny elektrárny jsme stihli postavit včas.

Poskládané elektrárny. Energetici začínají spojovat zdroje do větších celků

V té době vám Nečasova vláda nadělila dáreček v podobě „solární daně“ i dalších zásahů proti investorům do fotovoltaiky. Jak velké škody vám to způsobilo?

Zásah v Česku byl ve srovnání s jinými zeměmi mimořádně krutý. Jinde zásah tolik nepostihl investory, kteří měli právě v tu dobu rozestavěné elektrárny. Dostali jsme facku z obou stran současně. Jedna věc je prodloužení návratnosti investice, druhou reakce bank. Hned po oznámení daně nám bankéři volali, že mění podmínky financování solárních elektráren a že nám profinancují jen 55 procent nákladů místo původně přislíbených 80 procent. Najednou nám chybělo několik stovek milionů korun.

My jsme to nějakým zázrakem zvládli, ale vím o řadě investorů, kteří situaci nezvládli a přišli o všechno včetně střechy nad hlavou.

Problémy jste překonali, dokonce jste pokračovali v expanzi na zahraniční trhy. Ale i tam vaše plány narazily na nepřízeň politiků.

Ještě půl roku pokračoval solární boom na Slovensku. Poté jsme chtěli stavět v Itálii a Německu, ale tam došlo k výraznému snížení garantovaných výkupních cen. Z obou zemí jsme se raději stáhli. Uvažovali jsme o investicích v Rumunsku, Bulharsku a Turecku, ale – díky bohu – jsme to v té době neučinili. Poté jsme zaměřili svou pozornost na Austrálii a na služby v oblasti správy a údržby solárních elektráren pro další vlastníky. Před rokem jsme objevili příležitost v Maďarsku.

To je překvapivá volba. Maďarsko nemá zrovna dobrou pověst, co se týká vstřícnosti k zahraničním investorům.

To Česká republika také nemá (smích). Ale na druhé straně už solární energie nedráždí lidi tolik jako před sedmi lety. Výkupní cena není na desetinásobku tržní ceny elektřiny, je to dvojnásobek či dvaapůlnásobek současné tržní ceny.

Maďarsko se navíc musí směrem k Bruselu snažit, aby splnilo cíl pro podíl obnovitelné energie. Proto věřím, že se některé nepříjemné situace z minula nebudou opakovat.

V posledních měsících, hlavně díky evropským dotacím na modernizaci průmyslu, znovu ožil zájem o stavbu větších solárních elektráren v Česku. Je pro vás tento obor zajímavý?

Ano, oslovujeme firmy, kterým nabízíme pomoc s přípravou projektů a realizací. Tyto elektrárny sice nebudeme vlastnit, ale nabídneme podnikům služby spojené se správou a údržbou. Zajímavé je to i tím, že v některých případech budou elektrárny doplněny o baterie.

Jeden z vašich českých konkurentů či kolegů v solární branži – Solek Group – vsadil na výstavbu solárních elektráren v Chile. Tento trh vás neláká?

Od roku 2010 jsme se zajímali o řadu zahraničních trhů. Byl jsem v Indii, v Japonsku, uvažovali jsme také o Kanadě. Velmi zajímavě se jeví Írán, který přijal z pohledu zahraničních investorů příznivou legislativu, ale problém zde vzniká s financováním. Co se týká Chile, dospěl jsem k závěru, že teď už je na expanzi do této země pozdě. Navíc je to daleko. Na příkladu Austrálie vidíme, že na takto vzdálených trzích lze uspět jen v případě, že tam jeden z vlastníků firmy trvale žije. Photon Energy má tu výhodu, že Michal Gärtner se v Austrálii usadil a osobně dohlíží na rozvoj tamních aktivit.

Prioritu má tedy australský trh. S jakým očekáváním do země na opačném konci světa přicházíte?

Austrálie v minulých letech podporovala hlavně malé instalace na střechách rodinných domů, ale to není náš obor zájmu. V minulých letech jsme se zaměřili na větší instalace na kancelářských budovách či univerzitách. Teprve v poslední době začala díky poklesu cen solárních panelů vycházet i stavba velkých solárních parků na zemi.

Nabízí se otázka, proč tuto tržní příležitost nevyužili místní zájemci.

V anglosaských zemích je obecně problém, že investoři požadují velmi krátkou dobu návratnosti investice. Když někomu v Německu nebo Česku řeknete, že se mu investice do střešní fotovoltaiky vrátí do osmi let, tak bude skákat nadšením.

Ale snad všichni manažeři a byznysmeni v Austrálii by si přáli návratnost investice do čtyř let.

Jak se vyvíjí cena elektřiny pro české spotřebitele?

Dobře pro ČEZ, špatně pro spotřebitele. Cena elektřiny na burze strmě roste

V prezentaci pro investory uvádíte, že chcete v Austrálii postavit solární parky o celkovém výkonu až tisíc megawattů. Není to na vaši firmu s tržní kapitalizací lehce přes 500 milionů korun příliš velké sousto?

Nejprve jsme připravili projekty Leeton a Environa, každý s výkonem okolo 20 megawattů. Tyto projekty chceme sami postavit a dlouhodobě držet. Postupně jsme nacházeli další vhodné lokality, kde je levná půda a možnost připojení k síti.

Minimálně rok práce jsme už odvedli na projektu Gunning o výkonu 316 megawattů. Navázali jsme též spolupráci s místním partnerem, se kterým chceme společně připravit projekty o celkovém výkonu 700 megawattů. Postavit tisíc megawattů by skutečně bylo nad naše síly, ale nahlížíme na to tak, že i samotné projekty včetně všech povolení mají svou hodnotu.

Můžete prozradit, o jak vysoké částky se jedná?

Plně připravené projekty se obchodují za 150 tisíc až 200 tisíc australských dolarů (2,6 milionu až 3,5 milionu korun – pozn. red.), ale současně je jejich příprava velmi nákladná. S pomocí poradenské firmy Pottinger jsme proto začali hledat partnery, kteří by nám tyto solární projekty pomohli dotáhnout do konce. Čtyři desítky z oslovených firem již projevily předběžný zájem. Ale je možné, že narazíme rovnou na strategické investory, kteří budou následně chtít tu elektrárnu postavit. Není jisté, že se nám všechny plány podaří dotáhnout do konce, ale na druhé straně stále nacházíme nové lokality, kde je prostor k umístění solární elektrárny. Půda v Austrálii není problém, omezujícím faktorem je hlavně dostupnost připojení k síti.

Lze již hovořit o cenové konkurenceschopnosti solární energie oproti uhlí či plynu? Dává už v Austrálii smysl investovat do fotovoltaiky bez dotací a vycházet jen z tržní ceny?

Australská vláda podporuje jejich výstavbu formou zelených bonusů, které bude vyplácet až do konce roku 2030. To znamená, že čím později elektrárnu postavíte, tak o to je doba vyplácení bonusů kratší. Fotovoltaika je tedy stále o něco dražší, ale má jednu obrovskou výhodu proti ostatním – je lokální, a můžete tedy ušetřit za síťové poplatky. Zlevňování baterií a prodlužování jejich životnosti zájem o střešní solární panely ještě umocní.

Myslím si, že to nebude trvat dlouho a kombinace fotovoltaika–baterky bude bezkonkurenční.

S akciemi Photon Energy se obchoduje již téměř devět let na varšavské burze, od loňského října i na té pražské. Chcete dlouhodobě zůstat na obou trzích?

Na rozdíl od jiných společností nechceme z varšavské burzy odcházet, většina obchodů se uzavírá stále tam. Co je zajímavé, naše akcie nakupují téměř výhradně fyzické osoby. Jen v Polsku se jedná o zhruba 150 lidí, z nichž asi polovina se účastní pravidelného online chatu s vedením firmy.

Pokud bychom z varšavského trhu odešli, bylo by to pro ně nepříjemné. Navíc se i v Polsku pomalu rozjíždějí investice do solárních elektráren a uvažujeme, že bychom se toho zúčastnili. Jako firma se sídlem v Nizozemsku a globální působností zvažujeme, zda nevstoupit ještě na další burzu.

Jaké možnosti se nabízejí? Co třeba australský kapitálový trh?

Listing na australské burze by nás vyšel na stovky tisíc dolarů, oproti tomu listing na burzách v Praze a Varšavě nás nestojí skoro nic. Mohl by to být Frankfurt nebo Londýn, ale zatím je na podobné úvahy brzo. Nejprve se musíme dostat na jiná čísla, co se týká finančních výsledků.

Pokud vyjdou plánované investice v Austrálii a Maďarsku, jaký to bude mít dopad na výsledky skupiny Photon Energy?

V Maďarsku chceme postavit až 50 megawattů výkonu solárních elektráren.

Kdyby to vyšlo, reprezentuje to pět až šest milionů eur na tržbách ročně. Z elektráren v Austrálii, které si chceme dlouhodobě ponechat, očekáváme příjem okolo sedmi milionů eur. Zaměřujeme se také na další opakující se příjmy, jako je například správa elektráren jiných vlastníků. Pokud se nám podaří dotáhnout do konce a prodat australské projekty, získáme tím hodně peněz, které použijeme k financování dalšího růstu firmy. Pro srovnání, současné tržby jsou mezi 11 miliony a 12 miliony eur. Lze tedy říci, že velikost firmy v blízké době přinejmenším zdvojnásobíme.

Přečtěte si také:

Firma s českými kořeny chystá v Austrálii projekt obří solární elektrárny

Po solární dani i bioplynová? Stát přiškrtí dotace pro nejziskovější elektrárny

Solek Group prodala v Chile elektrárnu za 80 milionů