Letošek přináší zhoršené projekce hospodářského růstu u hlavních obchodních partnerů, pro nás je relevantní především Německo. Podle předběžných odhadů se nepovedl (po třetím) ani čtvrtý kvartál, a celoroční růst HDP loni zřejmě klesl na 1,5 procenta. Letošní rok přinese další oslabení tempa, zřejmě k jednomu procentu.
Tady je vidět vývoj toho zhoršení ve výhledech.
České instituce v rámci pravidelných aktualizací makroekonomických prognóz jdou stejným směrem, nejoptimističtější je ČNB s 2,9 %, pak následuje Česká bankovní asociace s 2,6 % a opatrné je ministerstvo financí s 2,5 %. Ve všech případech jde o zhoršení výhledu oproti předposlední prognóze o 0,3 %.
Zpátky k Německu, protože platí-li základní hypotéza o těsné korelaci, ale i kauzalitě českého a německého exportu, a vysokém podílu vývozu přidané hodnoty z Česka do třetích zemí přes Německo, vyplatí se prohrabávat v jejich statistikách. Protože odtamtud to oslabení poptávky přijde.
Za celý loňský rok se německý export bez sezónní úpravy zvýšil o tři procenta na 1,32 bilionu eur a import stoupl o 5,7 procenta na 1,09 bilionu. Na první pohled vypadá všechno vcelku stabilně, jenže vývoz motorových vozidel klesl za 1-11/2018 o 1,5 procenta, v listopadu meziročně o 8,4 procent.
Vývoj německého zahraničního obchodu v roce 2018:
Rizikem je samozřejmě brexit, v případě, že nedojde k dohodě na poslední chvíli, ani k odkladu, se v Německu připravují na výpadky a přinejmenším dočasnou logistickou noční můru. BMW, které vyrábí u Oxfordu oblíbené „mini“, dováží z EU tři tisíce součástek a zcela vážně uvažuje o měsíční odstávce; v nejhorším případě převede část výroby, zřejmě do Holandska (na smluvní montáž v závodě Nedcar).
Přečtěte si komentář: Ochlazení ekonomiky? Zatím fakt nemrzne
Celníci chtějí přibrat 900 lidí, velkou papírovou zátěž budou muset překonávat samotní vývozci, zvlášť malé a střední podniky, které zatím vyvážely jen v rámci EU, a s třetími zeměmi nemají zkušenosti.
Prestižní německý ekonomický výzkumný ústav DIW upozorňuje, že slabé výsledky loňského roku jsou důsledkem série jednorázových a dočasných negativních faktorů, nicméně ani jeho ani konkurenční konjunkturní průzkum od IHS Markit veselý není a hovoří o nejslabších objednávkách v německém zpracovatelském průmyslu za šest let.
Napojení českého výrobního a dodavatelského řetězce na Německo není třeba dál rozmazávat. V Česku i Německu bude růst záviset hlavně na domácí poptávce, která se v obou zemích opírá o nadále velmi vysokou, ba rekordní zaměstnanost.
Mimochodem, pokud Spolkový statistický úřad disponuje spolehlivým mezinárodním srovnáním, pak Česko je se zaměstnaností mužů v produktivním věku na absolutní špici (86 procent, před Maltou, Švédskem a Německem, kde vzrostla na 83 procent). Jinak řečeno, rozdíl je v zaměstnanosti žen, která je u nás pouze 71 procent, zatímco v Německu 75 procent a ve Švédsku 80 procent. Rezervy na českém trhu práce tak Němci vidí jako nejnižší v Evropě s pouhými 4 procenty, druhé místo patří Maďarsku s 8 procenty, a vymetený trh je i v někdejších tradičních zásobárnách pracovní síly typu Polska (13 procent), Rumunska (11 procent), Litvy (11 procent) nebo Bulharska (12 procent).
S tím, jak se světová ekonomika zpomaluje, se cenová konkurenceschopnost bude eurozóně hodit, měřeno reálným efektivním kurzem se ve velké většině zemí eurozóny v posledních deseti letech zlepšila, za cenu interní devalvace (pokles jednotkových mzdových nákladů) v zemích typu Irska, Španělska, ale i Řecka.
Ekonomičtí bubáci roku 2019: Čína, brexit a krize evropské měny
Připusťme, že v nových členských zemích EU je tenhle vývoj v posledních letech díky dokonale vyčištěnému trhu práce a velkým nárůstům mezd přesně opačný. Brzo může být velmi špatný čas na stávky, ačkoli v případě Audi v maďarském Györu vyšla, mimo jiné i proto, že byli schopni ochromit výrobu v dalších závodech, včetně hlavního v Ingolstadtu.
Držení minimálních výrobních zásob klíčových agregátů v rámci „just-in-time“ režimu dodávek mezi závody se nemusí při nízkých úrokových sazbách ukázat jako nejprozíravější strategie, a jako taková může být upravena.
Ani odhodlání udržet ve Škodovce nejvyšší mzdy ve „východní lize“, abych použil jazyk boleslavských odborářů, se nemusí ukázat jako strategicky obratné. V rámci východní ligy bych to nerad slyšel a navíc o ní tak úplně nejde. „Západní lize“ růst mezd u nás, v Maďarsku, v Polsku a jinde určitě vadit nebude, ostatně nikdy jí nevadil, naopak.
Podstatné bude, jak se podělíme o propouštění v recesi a o zakázkovou náplň v příští investiční vlně, zvlášť když bude poznamenaná hodně velkou technologickou a poptávkovou změnou. Když půjdeme do hodně vysoké automatizace a nižších prodejů aut, může být košile o hodně bližší než kabát. Es kommt, langsam.
