ESO Z JAPONSKÉHO RUKÁVU

Nomura chce přinutit stát k dalšímu jednání o výpalném

Spíše přitlačit stát k jednání než dosáhnout přímého profitu. Tak vidí osoby blízké Nomuře a znalé jejích postupů cíle aféry rozpoutané kolem záhadné výměny akcií Investiční a Poštovní banky za směnku v hodnotě devíti a půl miliardy korun. Pokud by skutečně Nomura učinila to, co obsahují její prohlášení, tedy kdyby prodala akcie IPB fondům ze skupiny Fortis, směřovalo by vše k soudnímu jednání v zahraničí. Jeho výsledek by mohl zpochybnit legalitu prodeje aktiv a pasiv Investiční a Poštovní banky do rukou ČSOB. Proto lze očekávat, že česká strana bude v takovém případě ochotna přistoupit na jednání, z nichž by Nomura profitovala. Když to šlo tehdy… Zatím není jasné, zda k nějaké transakci došlo. Fortis to popírá a šéf české části Nomury Eduard Onderka oznámil, že to není s oznámením o prodeji akcií v rozporu. Jeho nadřízený Randall Dillard potom v rozhovoru pro MF DNES uvedl, že šlo o obchod na základě opcí uzavřených již před delším časem kvůli ochraně Nomury proti katastrofickému scénáři vývoje v IPB. Jestliže Fortis tvrdí, že akcie nepřevzal, mohlo dojít například jen k uzavření smlouvy, protože akcie IPB se nyní převádět nesmějí, nebo k převodu vlastnických správ či podobnému aktu. V každém případě by bylo nutné, aby o jakékoli transakci s akciemi IPB byla informována centrální banka. Nicméně je skutečností, že Nomura již dříve nerespektovala českého regulátora. Ještě před prodejem státního podílu totiž kontrolovala zhruba patnáct procent akcií Investiční a Poštovní banky, aniž si k tomu kdy vyžádala svolení České národní banky předepsané zákonem. Státní orgány to tehdy tolerovaly, a tak není divu, když ani dnes Nomura nepovažuje za podstatné respektování věcné podstaty regulačních pravidel. Jednoznačným faktem je, že Nomura skutečně uzavřela kdysi opční smlouvu, aby se zajistila proti ztrátám hrozícím v případě pádu banky. Z toho patrně vyplývá i skutečnost, že za celou dobu své přítomnosti v IPB neudělala jako akcionář žádný zásah vůči managementu, který pokračoval ve velmi riskantních operacích. Je zřejmé, že v nějakém fondu, nejspíše Trittonu, s jehož pomocí IPB řešila své potíže se špatnými aktivy, je směnka vystavená Nomurou a tato směnka souvisí s obchody s akciemi českých pivovarů. Dillard popírá, že by šlo o směnečný úvěr od IPB. To ovšem neznamená, že už tehdy nemohly být platidlem akcie této banky a směnka není součástí složité finanční transakce. Potom se však v Nomuře potřebují k této směnce dostat. Jestliže by nyní byla prvotřídní směnka vyměněna v portfoliu Trittonu za bezcenné akcie, znamenalo by to značnou újmu pro ČSOB, která dostala s ostatními aktivy i podílové listy tohoto fondu. Investiční a Poštovní banka totiž v roce 1998 vyvedla do fondů v daňových rájích určitý objem aktiv a dostala za ně podílové listy. Vyhnula se tak potřebě vytvářet na některá z těchto aktiv dodatečné oprávky. Dillard nyní popírá, že by z transakce mohla vzniknout nějaká škoda ČSOB. Těch, co mu věří, však nebude mnoho. Není soud jako soud. Okolnosti celé transakce – například spor s ČNB o to, zda byla ohlášena dozoru, či realizace v době zákazu obchodování s akciemi IPB – jednoznačně nahrávají spekulaci, že cílem operace je vyvolat soudní spor, který by se neřešil v České republice, nýbrž v zahraničí. „Pokud tam jsou nějaké protiprávní kroky, je vyloučeno, aby tam nebyly schválně a s účelem vyvolat spor. Nomura se totiž nikdy žádné chyby v této oblasti nedopustila a její právníci jsou prvotřídní, říká jeden z bývalých spolupracovníků londýnské centrály. Někteří právníci, kteří se však ke svým názorům nechtějí hlásit jménem, se domnívají, že v zahraničí by mohli mít ČNB a nucený správce problémy obhájit prodej aktiv a pasiv IPB Československé obchodní bance, i když podle české legislativy bylo vše v naprostém pořádku. Osoby znalé taktiky evropského managementu Nomury se ale nedomnívají, že jí jde o konečný rozsudek. Ten by koneckonců neměl v České republice žádnou právní váhu. Avšak jakýkoliv soudní verdikt kdekoliv na světě, který by zpochybnil nakládání s bankou v době nucené správy, by vrhl velice špatné světlo na Českou republiku, českou vládu a ČNB. Právě touto hrozbou chtějí možná japonští investoři v evropském obleku přimět vládu a centrální banku k zasednutí ke stolu. Co by však u něj mohli vyjednat? I kdyby ministři a centrální bankéři byli ochotni vyplatit výpalné, mohou tak učinit jen potají, a na to těžko seženou zdroje. Jedinou cestou by bylo nalití peněz do zbytkové IPB prostřednictvím nadhodnocení jejích aktiv prodávaných ČSOB a následná kompenzace obchodní bance ze strany státu. Kupní cena za majetek IPB se totiž bude ještě určovat na základě auditorských posudků. Nebo je cílem, aby se česká strana zalekla případných soudních sporů a nedělala problémy s převodem akcií. Fortis by pak mohl transakci dokončit. Tak by Nomura dosáhla na výpalné a dosáhla by definitivně více než stoprocentního zisku ze své krátkodobé investice v České republice. Důsledkem bude i zesílení kritiky ČNB za to, že zavedla vládu do riskantní operace, aniž měla dostatek informací o situaci v IPB.