Konkurs byl odvrácen, ale strategie neexistuje.
Pouze malý první krok k záchraně Spolany před prohlášením konkursu učinila minulý čtvrtek valná hromada společnosti, když rozhodla o obecné metodě úhrady kumulované ztráty 2,3 miliardy korun. Oproti schválenému programu se tak akcionáři odmítli zabývat konkrétními kroky: snížením základního jmění a jeho následným navýšením na pět miliard korun. Spolanu brzy čeká další valná hromada a záhy poté následující. Ale až po těchto valných hromadách budou muset vlastníci Spolany doopravdy přem ýšlet jak dál.
Stažení podstatné části projektu finanční restrukturalizace z jednání navrhl sám Fond národního majetku (FNM), který ve Spolaně drží 36,73procentní podíl. To ředitel majetkových účastí FNM Jaroslav Borák odůvodnil snahou o právní nezpochybnite lnost kroku. Podle něho totiž panuje obava, že by Krajský obchodní soud v Praze odmítl zapsat všechny restrukturalizační kroky naráz, a ty proto budou rozloženy do pořadu jednání dalších valných hromad.
Kapitalizace úvěrů.
Podle mluvčího konkursního správce Chemapol Group (ChG) Jaroslava Hudce s tímto rozložením kroků souhlasil i ChG, který ve Spolaně drží přímo 28,58 procenta a prostřednictvím dceřiné společnosti C. H. Chem. dalších 19,9 8 procenta akcií. Hudec uvedl, že navzdory odkladu řešení se konkursní správce Alexandr Vacek staví k projektu finanční restrukturalizace pozitivně.
Ve Spolaně budou v nejkratší možné době svolány dvě další valné hromady. Na první podle Boráka dojde k bezplatnému stažení akcií Spolany o jmenovité hodnotě 1,6 miliardy korun z oběhu. Tento krok se uskuteční na úkor majetkové účasti FNM, což svým usnesením z 28. července schválila i vláda. Tím podíl FNM ve firmě klesne na 0,47 procenta akcií.
Následné zvýšení základního jmění, tedy druhý krok - se souhlasem vlády - provede Investiční a Poštovní banka (IPB) a Komerční banka: oba finanční domy kapitalizují své úvěry v celkové výši 800 milionů korun ve Spolaně a dostanou za to shodně šestnáct procent akcií.
Česká inkasní, která je státní transformační institucí, současně převezme závazek chemičky vůči podniku Technoexport ve výši 1,676 miliardy korun. Závazek vznikl poté, co v roce 1987 Technoexport zprostředkoval Spolaně úvěr na dostavbu jednotky alfaolefinů v japonských jenech. (Po devalvaci koruny v letech 1992 a 1993 výše úvěru vzrostla trojnásobně a byla příčinou ztrát podniku.) Po této transakci bude podíl České inkasní ve Spolaně činit 33,53 procenta.
Tyto operace mají Spolaně přinést úlevu. „V rámci této finanční restrukturalizace dochází k odstranění ztrát z minulých let. Bankovní úvěry se sníží celkem o 1,6 miliardy korun a cizí zdroje celkem o 3,2 miliardy korun. Pokud dojde k restrukturalizaci zbývajících úvěrů, bude společnost schopna splá cet nejen ‚starý blok úvěrů, ale i provozní úvěry a pohledávky z obchodního styku, stojí v materiálu, který již dříve projednal výkonný výbor FNM.
Najde se kupec?
Ovšem vláda počítá s tím, že začnou jednání o převedení podílu České inkasní (tedy státu) do petrochemického holdingu Unipetrol s tím, že by tento koncern měl jednat i o možnosti odkupu podílů od dalších akcionářů, pra vděpodobně jde o Komerční banku (16 procent) a o IPB (16 procent). A zde vzniká problém, který zřejmě všem zúčastněným hodně zamotá hlavu.
„Finanční restrukturalizace Spolany bude nutná bez ohledu na vlastnické změny z posledních dnů, prohlásil po valné hromadě vicepremiér Pavel Mertlík. Chemapol Group drží téměř 49procentní podíl ve Spolaně od chvíle, co k podílu, který vlastni l C. H. Chem. (stoprocentní dcera Chemapol Group), získal od Bankovního holdingu před dvěma týdny dalších 28,58 procenta akcií. Bankovní holding totiž držel tento balík Spolany a IPB, kam Bankovní holding patří, za něj měla zaplatit správci konkursní podstaty Chemapol Group Alexandru Vackovi přes 1,6 miliardy korun. Jeliko ž se finanční transakce neuskutečnila a Vacek získal - nebo přesněji řečeno vzal do konkursní podstaty - akcie Spolany.
Unipetrol podle informací týdeníku EURO ale o odkupu nechce ani slyšet a manažeři holdingu tento postoj údajně dali najevo i na jednání s úředníky FNM ještě před valnou hromadou Spolany. Důvod: na odkup akcií Spolany, který by stál minimálně 1,6 miliardy korun, nemá Un ipetrol peníze.
Klaus, Junek a Spolana.
Sloučený podíl FNM a České inkasní (dohromady něco přes 34 procent akcií) vláda - podle vyjádření ministra financí Pavla Mertlíka - předpokládá privatizovat zřejmě formou veřejné soutěže. „Úkolem i pro nového dominantního vlastníka, kterým se v minulém týdnu stal Chemapol Group v konkursu, je, aby se Spolana stala atraktivním podnikem s dobrou prodejní cenou, u vedl to v rozhovoru pro ČTK Pavel Mertlík. Tento vládní plán ale není tak lehce proveditelný.
„Vláda věří, že pro Spolanu najde strategického partnera, ale ten neexistuje. Neštěstí je, že se dělají rozhodnutí bez znalosti obchodního zázemí, uvedl v rozhovoru pro EURO bývalý šéf Unipetrolu Miroslav Téra. Podle něj existují dvě cesty. „Buď s e Spolana ponechá svému osudu a během několika let se zavře, a to z finančních důvodů, anebo proto, že jednoduše nebude mít etylen, řekl Téra. Druhé řešení spočívá v tom, že Spolanu ovládne Unipetrol, s čímž tento holding vždy p očítal, ale aniž by za její akcie platil penězi.
Dokud vztahy mezi někdejším premiérem Václavem Klausem a bývalým prezidentem Chemapol Group Václavem Junkem byly dobré, vláda pokaždé tento návrh Unipetrolu odmítla a v otázce Spolany se vždy přiklonila k Chemapol Group. Bohužel, lidé, kteří by mohli Klausovi vysvětlit, že prodat Spolanu Junkovi nemá logiku, k premiérovi blízký vztah neměli. Zde začínal tragikomický příběh podniku.
Etylen do Spolany nedáme.
Každý znalec české chemie již tenkrát věděl, že Spolana je životně závislá na Chemopetrolu. Zatímco se ve skupině Unipetrol jednalo o investicích a vedení holdingu došlo, že vláda jim Spolanu dát nechce, „rozhodlo se, že ji odepíšeme a podle toho budou postupovat všichni manažeři Unipetrolu, pokud se jim jinak nenařídí (jak se v rozhovoru pro EURO vyjádřil jeden z manažerů Unipetrolu). V Chemopetrolu proto schválili takové investice, že po roce 2001 po spuštění nových provozů do Spolany nepoteče žádný etylen, protože ho spotřebuje sám litvínovský podnik. Šlo tenkrát o válku mezi Unipetrolem a Chemapol Group, který pomocí vlády a bank hodlal ovládnout celou českou petrochemii včetně Unipetrolu. Gigantické plány Václava Junka skončily na stole správce konkursní podstaty, avšak mezitím se v Chemopetrolu in vestovalo do provozů (například na výrobu polyetylenu), které zhruba za dva roky spotřebují o 250 tisíc tun více etylenu než v současnosti.
Neprodejné akcie.
Valná hromada Unipetrolu investice potvrdila a ty se rozjely. Na to, že Spolana nemá v této konstelaci šanci, byly banky upozorněny ve smyslu: „Vykašlete se na počítání akciových podílů, ta Spolana nebude mít etylen! Řešte tut o otázku! Problém je multiplikován tím, že samotné vedení neratovického podniku se o to zjevně nestaralo, možná proto, že se takových úvah bálo. Klíčovou roli v této hře tedy bezpochyby zahraje největší výrobce etylenu v zemích CEFTA, lit vínovský Chemopetrol, který patří do skupiny Unipetrol. Investiční záměry Chemopetrolu byly zveřejněny a z toho každý investor, který se o Spolanu kdykoliv zajímal, dokáže vypočítat, že v roce 2001 v Neratovicích bude etylen chybět. Matematika investorů je jednoduchá: dokud Spolana nebude mít zajištěný etylen, nebude mít o ni také nikdo zájem. „Nekoupí ji ani kvůli tomu, aby ji zavřel, protože Spolana není tak významný podnik, svěřil se v rozhovoru pro týdeník EURO významný petrochemický odborník.
Jestliže v Chemopetrolu budou muset rozhodnout, zda budou prodávat etylen do Spolany, nebo zda z této suroviny vyrábět ve své firmě polyetylen či etylbenzen, pak manažer Chemopetrolu logicky rozhodne pro druhou variantu, tedy pro vyšší přidano u hodnotu.
Spolana je na potrubí z Litvínova životně závislá. Potřebných 200 tisíc tun etylenu již nyní není schopna do podniku dostat po železnici. Navíc pozemní přeprava etylenu se pravděpodobně brzy zakáže. Kdyby Spolana byla součástí Unipetrolu, dal by s e pro tuto firmu etylen pravděpodobně najít. Například ve společném investorském postupu Unipetrolu a nedávno spojených amerických chemických gigantů Dow Chemical a United Carbide, které vlastní německou chemickou továrnu nedaleko Litvínova, či dohodou s americkým Chevronem o vstupu na ruský trh.
Výroba alfaolefinů a PVC tvoří asi 80 procent produkce Spolany a na obojí potřebuje etylen. Ještě že neratovická firma nemá v současnosti dost zakázek, jinak by již dnes měla problémy s jeho nedostatkem. Navíc podle informací týdeníku EURO Chemopetrol prodává do Neratovic e tylen zhruba 20 procent pod světovými cenami.
Možnosti tu jsou.
Možná až si vláda uvědomí, oč jde, nařídí Unipetrolu, aby Spolanu koupil. Ale za co? Holdingu chybějí peníze a ne náhodou byly ABN Amro, Česká spořitelna a Česká pojišťovna pověřeny, aby pro něj společně připravily na podzim e misi domácích dluhopisů se splatností pět let v celkové hodnotě čtyři miliardy korun. To je ale dost odvážný, dá se říci až amatérský, krok. Není tomu totiž tak dávno, kdy se - podle informací týdeníku EURO - někteří vrcholoví manažeři Unipetrolu tř ásli hrůzou, když podepisovali desetileté obligace na dvě miliardy korun…
Stát se součástí Unipetrolu je ovšem vedle finanční restrukturalizace zřejmě jediná šance Spolany. Jestli ji holding koupí za peníze, banky si sice přijdou na své, avšak do složité situace se dostane samotný Unipetrol. Existuje však cesta, která byla vl ádě již několikrát nabídnuta. Jedná se o to, že by banky za podíly ve Spolaně nedostaly peníze, ale za akcie Spolany dostanou akcie Unipetrolu. Realita je taková, že banky by akcie Unipetrolu ještě mohly prodat, akcie Spolany už neprodají. (Hotové p eníze budou zapotřebí například na rozšíření logistiky a modernizaci technologií, a ne na to, aby se vyplácely banky.) Pak by se tento holding na Spolanu nedíval jako na odepsanou nepřátelskou firmu, ale jako na člena vlastní skupiny a pra vděpodobně by se snažil svoji investiční a obchodní politiku změnit tak, aby jí pomohl k prosperitě.
