Což se bohužel po nedělním, rekordně dlouhém summitu EU zřejmě nestane: EU se znovu lekla sama sebe a dohodla se s Řeckem (podmínky dohody musí schválit národní parlamenty), že nejlepší cestou z krize je dál předstírat, že zbankrotovaná, zkorumpovaná a často podvádějící země patří do eurozóny, za což Řecko na oplátku předstírá, že chce reformy. Obvykle to vede jen k další, ještě horší řecké krizi.
Ano, média jsou plná naléhavých varování, že s odchodem Řecka z eurozóny končí evropská jednota nebo dokonce celá Evropa. Anebo že údajný tvrdý postoj Německa při vyjednávání s Řeckem vyvolá konflikt s Francií, jak se nechalo slyšet Lucembursko.
Moc bych se toho nebál: Francouzi si rádi hrají na velmoc, ale ve skutečnosti už od konce Napoleona dobře vědí, že na žádný konflikt s Německem nemají. Snad kromě sýrů. Ostatně právě silou německé ekonomiky už desítky let maskují vlastní úpadek, což Němci decentně přehlížejí, aby z nich i Francouzi nedělali nácky - iritující Řekové jim celkem stačí.
Lépe pasuje drachma
Vlastně je to naopak: eurozóna by se měla sjednotit a konečně Řecku říct, že k němu lépe pasuje drachma než euro, protože tu můžete aspoň tisknout bez upjatých Němců a když je potřeba, připsat na tři nuly.
Nakonec právě národní suverenity a demokracie, k níž patří i svoboda tisknout vlastní měnu, teď mají v Řecku plnou pusu. Eurozóna by nás tím navíc mimo jiné ušetřila dalších nesnesitelných dnů ve společnosti Tsiprase, protože i na Malého pitavala z velkého města se v TV kouká lépe než na bláznivého řeckého premiéra, jenž se v přímém přenosu rozhodl totálně zruinovat vlastní zem.
Řekové sice v průzkumech rádi říkají, že chtějí euro, obávám se ale, že jde o lingvistické nedorozumění: Řekové ve skutečnosti říkají, že chtějí eura – a kdo se jim může divit? Všichni chceme eura a zvlášť teď v létě v době dovolených.
Problém je, že Řekové nechtějí ani vcelku laxní disciplínu eurozóny. Řecký premiér teď sice v Bruselu odkýval většinu toho, co po něm chtějí, jenže pak se vrátí do Řecka, zapije to se svými soudruhy ze Syrizy a druhý den ráno zapomene, že něco slíbil. Případně uspořádají referendum, když bude hodně zle, jak bývá zvykem.
Obludně zkorumpovaná země
EU má výjimečný talent udržovat z iracionálního strachu neudržitelné a máloco to ukazuje jako právě Řecko. Obludně zkorumpovanou zemi žijící léta nad poměry, kde si státní statistiku představují trochu jako v Zimbabwe, nejdřív nechtěli v EU a poté ani v eurozóně, jenže pak si v Bruselu vzpomněli na solidaritu a výsledek vidíme dnes: Tsipras si z EU dělá ještě větší legraci než ruský prezident Putin, což je co říct.
Jestli chce EU světu ukázat, že má aspoň občas ještě sílu něco i udělat a nejen ve čtyři hodiny ráno vydat tradiční unavené komuniké, nad nímž poslední dobou neslaví už ani bruselští hlavouni, jak bývalo zvykem v lepších dobách, měla by Řecku dopřát drachmu. Jeho vyloučení z eurozóny by nebylo žádnou katastrofou ani nerozloží EU. Tu naopak brzy rozloží, jestli Řecko znovu všem dokáže, že si z EU můžete dělat legraci, protože svá eura nakonec vždycky dostanete.
Další komentáře autora:
Sága Blanka (ne)končí. V tunelu bude koncert
