Euro jako ledoborec

Kalousek hledá způsob, jak zatlačit na sociální demokraty

Euro je v Česku opuštěným sirotkem, prohlásil na konci minulého roku ekonom a politik sociální demokracie Jan Mládek. Levice sice zavedení eura podporuje, ale nehodlá kvůli němu dostatečně šetřit. Pravice mu zase není příznivě nakloněna, zřejmě pod vlivem názorů prezidenta Václava Klause (EURO 47/2006). Na české politické scéně se však nyní pohybuje jeden vlivný politik, který chce euro zavést co nejdříve a zároveň prosazuje rozpočtové škrty, jež mají Česku vstup do eurozóny umožnit. Tímto politikem je lidovec, ministr financí Miroslav Kalousek. Zdá se, že si našel parketu, díky níž se může jasně politicky profilovat vedle dvou velkých stran, ODS a ČSSD.
Kalouskův návrh zavést euro v roce 2012 není nový. Přesto není náhodou, že ho ministr financí opakuje nyní - v době, kdy vláda projednává reformu veřejných financí. Kalousek se nijak netají tím, že celý vládní batoh má především směřovat ke snižování rozpočtového deficitu. Diskuse o tom, jak nastavit daně, jsou z jeho pohledu druhořadé. Tím se zásadně liší třeba od svého předchůdce na postu ministra Vlastimila Tlustého (ODS), který se veškerou pozornost snaží soustředit právě na daně.

Vnitropolitický manévr.

Hlavním cílem je pro současného ministra financí snižování deficitu, nikoli samo zavádění eura. Příprava na vstup do eurozóny však má být silným podpůrným argumentem pro nápravu současného stavu veřejných financí (letos schodek zřejmě dosáhne čtyř procent HDP, což je o celý procentní bod více, než povoluje příslušné maastrichtské kritérium). Euro je zároveň součástí Kalouskova vnitropolitického manévru. ODS sice podobné argumenty příliš nezajímají, ale opoziční sociální demokraté, kteří se k euru hlásí, nemohou nad výzvami k podpoře rozpočtových úspor jednoduše mávnout rukou. Kalousek v této souvislosti navíc připomíná, že Češi se již přihlásili k zavedení eura v referendu. Smlouva o vstupu země do Evropské unie totiž obsahuje i pasáž o tom, že se Česko bez zbytečných průtahů zapojí do měnové unie.
Politici ČSSD potřebu razantních rozpočtových škrtů kvůli euru zpochybňují. Kupříkladu místopředseda strany Milan Urban podle deníku Právo tvrdí, že „vláda se rozhodla škrtat mnohem více, než je nutné pro to, abychom v roce 2012 přistoupili k euru“. Tato slova jsou v souladu s taktikou, kterou nyní zvolilo vedení sociální demokracie. Její politici na veřejnosti prohlašují, že stav veřejných financí není zdaleka tak špatný, jak říká vláda. Připomínají tím trochu maďarské socialisty, kteří také dlouho tvrdili, že je vše v pořádku. Teprve po loňských vyhraných volbách musel premiér Ferenc Gyurcsány přiznat, že se Maďarsko ocitlo na pokraji finančního krachu.

ČNB chce větší přísnost.

Řada odborníků však spíše říká, že vládou navrhované rozpočtové škrty nejsou dostatečné. Pouhé formální splnění maastrichtských kritérií totiž nestačí. Je třeba, aby stav veřejných financí umožňoval bezproblémový vstup do eurozóny. „Nemůžeme se spokojit s maastrichtskými kritérii a snažit se pouze o jejich splnění. Na to by žádný seriozní ekonom a národohospodář neměl přistoupit,“ napsal nedávno v týdeníku EURO Vladimír Tomšík, člen bankovní rady České národní banky (EURO 14/2007).
Tomšík se také - podobně jako předtím viceguvernér ČNB Miroslav Singer - vyslovil pro přísnější kritérium pro veřejné finance. Strukturální deficit by měl dosahovat maximálně 1,5 procenta hrubého domácího produktu ve střednědobém horizontu, tedy během tří až pěti let. Takto definovaný deficit má být očištěn od cyklických vlivů. To znamená, že v méně příznivých ekonomických obdobích by schodek mohl být i vyšší. Stav veřejných financí by se však neměl zhoršovat v dobách, kdy česká ekonomika dosahuje značného růstu, jako se dělo v posledních letech.
Přísnější kritérium navrhované Tomšíkem by mohlo být obsaženo v aktualizované „eurostrategii“ - dokumentu, který stanovuje českou strategii ohledně příprav na zavedení eura v Česku. Na nové verzi „eurostrategie“ budou pracovat analytické týmy ČNB a ministerstva financí. Hotova by měla být do konce srpna.
Centrální banka se už dříve rozhodla zpřísnit inflační cíl, podle něhož by růst spotřebitelských cen měl být na úrovni dvou procent ročně. Dosud platil inflační cíl ve výši tří procent.

Nečekejte nadšení.

Snaha o nápravu veřejných financí je České národní bance a Miroslavu Kalouskovi společná. Rozdíl je spíše v tom, že ministr musí hledat pro své plány politickou podporu. A v tom mu rozhodně nepomáhá ani Jiří Paroubek, ani Vlastimil Tlustý. Kalousek dal v minulosti několikrát najevo, že on sám by mnohem více škrtal v rozpočtových výdajích.
Ministrova snaha stanovit cíl pro přijetí eura v roce 2012 však nevyvolá žádné velké nadšení ani ve vládě, ani v centrální bance. Vicepremiér Petr Nečas (ODS) se v minulosti vyslovoval proti stanovení přesného data z čistě „politicky prestižních důvodů“. Za mnohem důležitější považuje místopředseda občanských demokratů redukci rozpočtového deficitu a snižování daňové zátěže. Nečas varoval před umělým stanovováním dat a zdůrazňoval, že vstup do eurozóny má být načasován z hlediska celkové výhodnosti pro českou ekonomiku. „Přistání musí být měkké,“ prohlásil Nečas.
Miroslav Singer loni označil za větší riziko situaci, kdy by bylo datum stanoveno a nedodrženo, než stav, kdy vstup do eurozóny naplánován není a datum je nejasné. Tomšík pak letos naznačil možný kompromis. Zmiňovaná „eurostrategie“ by mohla určité datum obsahovat, nebylo by však závazné, pouze indikativní.

Risk je zisk?

Stanovení jasného data by mělo své přednosti i nevýhody. Snahu nových členů EU vstoupit rychle také do eurozóny vnímají pozitivně mezinárodní finanční trhy, protože ji berou jako součást reformního úsilí té či oné země. Určení konkrétního cíle může být impulzem k aktivnějším přípravám - včetně reformy veřejných financí. Nevýhodou je, že by se tím Česko do jisté míry vzdalo možnosti přizpůsobit časový scénář momentálním potřebám. To je jisté nebezpečí v situaci, kdy české hospodářství není zcela sladěno s ekonomikou eurozóny. Cyklický vývoj je zde podle posledních analýz relativně velmi odlišný. Také cenová hladina je oproti eurozóně stále podstatně nižší.
Sázka na euro je z politického hlediska riskantní krok. Kalousek musí také počítat s tím, že jeho populističtí protivníci využijí přirozeného strachu obyvatel z nové měny a zdražování, které by mohla způsobit. Ministr financí by tak mohl dostat nálepku politika, který bere Čechům jejich národní měnu. Dobrá vysvětlovací kampaň by však mohla taková rizika omezit.
Kalousek se postavil na stranu zastánců rychlého vstupu do měnové unie už tím, že jako nového koordinátora zavedení eura v Česku vybral Oldřicha Dědka, bývalého viceguvernéra ČNB. Ten proslul jako přesvědčený zastánce společné měny, kterého si třeba Václav Klaus rozhodně neoblíbil. Svým přístupem k euru volí Kalousek podobnou strategii jako bývalý guvernér Polské národní banky a proslulý ekonom i politik Leszek Balcerowicz. Také Balcerowicz „využíval“ plánů na zavedení eura k tlaku na polské politiky, aby konečně dali veřejné finance do pořádku. V éře bratrů Kaczyńských však není pro Balcerowicze místo. V Česku - jak známo - visí osud reformy veřejných financí (a tedy i Miroslava Kalouska) na vlásku.