Novou naději pro nemocné postižené různými nervovými chorobami dávají léky, které vyvíjí tým Evy Šťastné z Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd České republiky, který na projektu spolupracuje s Fyziologickým ústavem Akademie věd.
Foto: ÚOCHB
Jaké nemoci by mohla vyvíjená látka pomoci léčit?
Naše sloučeniny by mohly být prospěšné v případě poranění mozku, při poškození způsobeném nepříznivými vnějšími i vnitřními vlivy, či stárnutím. V současné době máme na seznamu choroby nebo poruchy jako je traumatické poškození mozku, následky mozkové mrtvice (iktus), Alzheimerova nemoc, Parkinsonova nemoc, epilepsie, deprese, schizofrenie, chronická bolest, poškození mozku po dlouhodobém užívání drog, a podobně. To ale neznamená, že na všechny výše uvedené nemoci bude naše sloučenina fungovat. Možná to bude ve finále jen jedna, a to jen v případě, že další vývoj proběhne v pořádku.
Jak dlouho trvá její vývoj a jak blízko je dle Vašeho odhadu její nasazení v praxi?
Celá záležitost původně nezačala jako vývoj léků. Snažili jsme se zjistit, jaký vliv mají látky podobné pohlavním hormonům na fungování chemických poslů, které v mozku přenášejí informace. Celý projekt je řešen ve spolupráci s Fyziologickým ústavem AVČR, v.v.i. který je klíčový právě v biologické a medicínské části. Naším úkolem bylo připravit soubor podobných sloučenin. Zhruba před čtyřmi roky nás překvapilo, jak dobré účinky mají některé z těchto látek na buňky vystavené podmínkám podobným stavům mozkových buněk při iktu. Je velmi těžké odhadnout jak dlouho bude trvat další vývoj a především, tyto látky čeká ještě mnoho testů z hlediska jak účinnosti, tak bezpečnosti.
Na čem to závisí?
Vývoj závisí na mnoha faktorech. Zcela zjednodušeně lze ale říci, že jedním z nejdůležitějších jsou peníze. Peníze na testy, zda látky nemají nepříznivé vedlejší účinky, zda se v těle dostanou tam, kam potřebujeme, zda v něm nevytvoří něco toxického a také zda zase z těla beze škody odejdou. To všechno jsou jenom příklady potřebných testů. Ve skutečnosti je celá situace ještě mnohem složitější. Ale obecně je známé, že pokud se látka nedostane do praxe do deseti let od podání patentové přihlášky, komerčně se ji nevyplatí zavádět. Výše popsané je ale jen vědecká část. Je potřeba si uvědomit, že uvedení léčiva do praxe je záležitost velmi drahá. Farmaceutické firmy investují při vývoji jedné látky stovky milionů dolarů. Nicméně, snažíme se získat finanční podporu od státu a zároveň hledáme komerční partnery.
Farmaceutický průmysl je velmi bohatý. Má vývoj podobných přelomových léků adekvátní ocenění jak pro vědeckou instituci, tak pro samotného vědce?
Je třeba si uvědomit, že duševní vlastnictví ve formě patentu a souboru dat k dané látce je vlastně obchodním artiklem, který lze velmi dobře zpeněžit ať již licenční cestou a nebo například vznikem spin-off firem.Na příkladu mimořádně úspěšných léků profesora Antonína Holého vidíme, že pro i pro vědeckou instituci je vývoj léků ekonomicky motivující, výhodný a perspektivní a svůj malý podíl z objevu dostane i vědec - objevitel. Ale je potřeba zdůraznit, že úspěch látek profesora Holého je mimořádný případ. Nicméně – současná situace ve farmaceutickém průmyslu ukazuje, že většina velkých firem získává nové látky/léky právě cestou spolupráce s akademickým prostředím.
Patentujete svůj produkt a jeho jednotlivé části?
Ano. Objevíme-li zajímavou biologickou aktivitu, charakteristickou pro určitou skupinu látek a lepší farmakologické vlastnosti odlišné od našich předchozích objevů, podáváme nové patenty.
S jakými potížemi jste se při patentování setkali?
Pro nás, alespoň ze začátku bylo překážkou, že jsme takový patent neuměli napsat. Nyní na to má náš ústav odborníky. Někdy je problém, že patentoví úředníci obvykle nejsou specialisty v našem poměrně úzkém oboru a máme potom občas problémy se dorozumět. Kromě toho se celá problematika poměrně rychle vyvíjí a mění. Další překážka je, že v současném hodnocení vědecké práce je nesmírně důležité publikovat v renomovaných časopisech. Práce na patentu ovšem vyžaduje zcela jiný přístup a spousty času. Je to hodně obtížné oba tyto požadavky propojit.
V čem je pro Vás naopak nejvíce přínosný?
Bez kvalitní ochrany duševního vlastnictví není výzkum a vývoj v této oblasti možný. Přínosem je určitě rozšíření našich znalostí a možnost pohledu na celou problematiku nejen z čistě vědeckého ale i z praktického pohledu.
Co by podle Vás pomohlo zlepšit podmínky výzkumu v ČR, tak, aby země produkovala srovnatelné množství objevů a vynálezů se zeměmi své velikosti a ekonomické vyspělosti?
Domnívám se, že je to všechno bohužel hodně o penězích. Lepší finanční ocenění vědců, které by je motivovalo a umožňovalo jim soustředit se jen na vědu by určitě vedlo k produkci více patentů. Také větší šance na získání grantové podpory by znamenala více zajímavých projektů a tedy statisticky větší pravděpodobnost velkého vynálezu.
A pokud odhlédneme od finanční stránky?
Pominu-li peníze, kterých není nikdy a nikde dost, je to o lidech, jejich vůli a zarputilosti objevovat a bádat. A taky o štěstí. Je potřeba ale zmínit ještě jednu důležitou věc. V našem oboru například chybí větší propojení vědy s praxí. Například v USA mají university takzvaný Medical Campus, kde je universita propojena s nemocnicí v jednom komplexu a tím pádem mohou vědci spolupracovat přímo s lékaři na aktuálních problematikách. Teorie jde rovnou do praxe. Problémy se řeší okamžitě a nápady a diskuze a meetingy jsou na denním pořádku v kavárnách v komplexu nemocnice/university. To je neuvěřitelně tvůrčí a motivující prostředí. Tento model v České republice často chybí. Vědci musí ami aktivně vyhledávat spolupracující pracoviště, která jsou často na opačném konci města či republiky a tím pádem se vše prodlužuje.
