Evropa je nejlepší fackovací panák

Česko jednalo velmi tvrdě, říká bruselský komisař

Günter Verheugen (60) je členem Evropské komise od září 1999. Jako komisař má na starosti rozšíření Evropské unie, díky čemuž byl častým návštěvníkem deseti přistupujících zemí včetně Česka. Verheugen vystudoval historii, sociologii a politologii v Kolíně nad Rýnem a Bonnu. Věnoval se novinařině a po studiích začal pracovat ve vládních úřadech Spolkové republiky. Byl členem Svobodné demokratické strany (FDP), v níž to dotáhl až na generálního tajemníka (1978-1982). Poté přestoupil k sociálním demokratům (SPD). Byl mimo jiné šéfredaktorem socialistických novin „Vorwärts“. I v SPD zamířil do nejvyšších funkcí. V jejím vedení měl na starosti zahraniční politiku. Před odchodem do Evropské komise byl státním tajemníkem ministerstva zahraničí.

EURO: Představoval jste si, že budeme oslavovat rozšíření Evropské unie o deset nováčků v takové spíše nevalné náladě, že bude chybět ono nadšení, které jsme přitom očekávali? VERHEUGEN: Jsem si především dobře vědom toho, že 1. květen je v současných, ale i v budoucích členských zemích poněkud zastíněn nedávnými událostmi. Rok 2003 zajisté nebyl tím nejúspěšnějším v dějinách evropské integrace. Lidé byli zklamáni, že Evropa nedokázala hrát svou roli v irácké krizi, že nebyla schopna vyřešit své ekonomické problémy. Byli jsme svědky kontroverzní debaty o Paktu stability, o tom, zda jsou si velké státy rovnější než ty ostatní. A neměli bychom zapomínat na spor kolem budoucí ústavy a neschopnost se o ní dohodnout; zde se vina navíc sváděla na jeden z budoucích členských států, ať už oprávněně, nebo ne.

EURO: Lidé však tyto události nevnímají tak silně, spíše na ně mají vliv domácí starosti. VERHEUGEN: Hlavní důvod nechuti oslavovat je ekonomika. Lidé v patnácti členských státech se bojí, že rozšíření bude stát více peněz, že vyvolá větší konkurenci, že dojde k migraci pracovních sil, k sociálnímu a ekologickému dumpingu. Musíme proto znovu a znovu vykládat, ano, toto jsou reálné a oprávněné obavy, ale nemají s rozšířením nic společného. Jsou to potíže plynoucí ze změn v Evropě od roku 1989, když spadla železná opona a otevřely se hranice. A neměli bychom zapomínat, že tehdy byli všichni šťastni, že se to stalo.

EURO: Vyčítáte svým západoevropským spoluobčanům krátkou paměť? VERHEUGEN: Nejen jim. Evropané mají talent docela rychle zapomínat na vše, čeho bylo dosaženo. Rozšíření, které nyní nastává, je jednou z největších politických událostí v Evropě od druhé světové války. Pomůže zajistit mír, stabilitu, bezpečnost v obrovské oblasti od Baltského po Černé moře. Ve srovnání s tím jsou všechny potíže podružné. Proto politikům v členských i v budoucích členských státech radím: vysvětlujte lidem tyto základní věci.

EURO: Často se poukazuje na to, že navzdory vstupování do EU se v nových zemích daří spíše populistickým politikům s nacionalistickými sklony, málo integračně naladěným. Mám na mysli Leppera v Polsku, Mečiara nebo Fica na Slovensku, Orbána v Maďarsku i Klause v Česku. VERHEUGEN: Máte pravdu. Toto by mohl být záhy problém. Mladé demokracie ve střední Evropě stále ještě hledají svou politickou kulturu, ještě nedefinovaly své místo v evropských strukturách. Je to proces, který potřebuje nějaký čas. Něco zcela nového pro mladé demokracie, velmi náročného. Vstupování do unie je složité, plné výzev. Nezapomínejme, že v těchto zemích vlády normálně nikdy nepřežijí jedno volební období. Současné Česko a Slovensko jsou čestnými výjimkami. Dost na tom, že vlády dokončí celé období.
Prostě tyto státy ještě nedosáhly politické kultury a nedospěly do úrovně zralosti, jakou mají členové EU. Nikdo se nemůže divit, že to ještě nějakou dobu potrvá. Myšlenka evropské integrace si nenajde k lidem cestu sama, potřebuje pomoc. Není jednoduchá a lidé ji nepochopí, pokud jim to někdo nevysvětlí. Potřebuje silné, přesvědčené Evropany. A musím říci, že bych v nových státech mnohdy v tomto směru od politických elit, od vlád, parlamentů, stran očekával víc. Pro budoucnost to bude naprosto stěžejní.

EURO: I deset let po zahájení procesu sbližování se ozývají argumenty, že se hrneme do nového chomoutu, že to nemáme zapotřebí. VERHEUGEN: V baltských státech je běžné srovnávat EU se Sovětským svazem. V Polsku, České republice, na Slovensku jsem podobné názory také slyšel. Jsou nebezpečné, protože hrají na emocionální strunu. Aktivují krátkodobou paměť a neodrážejí dostatečně skutečnost, že EU je něčím dočista jiným. Prostě nelze ani vzdáleně srovnávat diktaturu s naším systémem integrace. Zlepšit to může třeba dobrá zkušenost s institucemi EU - zde by mohli velkou roli sehrát první komisaři, stát se pro své země svědky, kteří řeknou, jak to funguje a že jakékoli paralely s minulostí jsou zcela od věci.

EURO: Dokud se vedly vstupní rozhovory, nikoho nezajímaly. Nyní lidé odhalují, co se opravdu vyjednalo, jsou překvapeni, někdy pobouřeni. VERHEUGEN: Neříkám, že to je přirozené, určitě to však není nečekané. V minulosti jsme byli často svědky toho, že lidé nereagují, ani když se blíží velké kroky v integraci. V Německu neprovázela zavádění eura vůbec žádná debata; rozběhla se pár týdnů před tím, než Spolkový sněm učinil konečné rozhodnutí. Pro politiky je vždycky nepříjemné, když se jim nepodaří lidi zapojit a zainteresovat.
Já sám jsem udělal, myslím, víc, než jsem musel. A často jsem opakoval, že nesmíme evropskou integraci pojímat jako elitářský projekt, že to je projekt pro lidi. Elity však mají odpovědnost a povinnost ho lidem prodat. Nestačí si jen užívat výhody členství. Není ostatně divu, že nacionalisté zprava i zleva snadno zjistili, že Evropa je nejlepší fackovací panák. Může za všechno. Sleduji to i v nových členských zemích.

EURO: Argumentuje se i tím, že si Češi vyjednali nejhorší podmínky, že byli slabí. VERHEUGEN: To je krátkozraká námitka. Nikdo přece neříká, že země, která dostala nejvíce přechodných období, nejlépe jednala. Opak je pravdou. Nejlépe je připravena ta země, která potřebuje nejméně výjimek a úlev. Má-li jich někdo jen omezený počet, znamená to, že byl lépe připraven než průměr. Je to znamení úspěchu, nikoli prohry. Česko jednalo velmi tvrdě a nevidím, ve kterých oblastech by bylo nevyjednalo ten nejlepší možný obchod.

EURO: Mluvilo se i o tom, zda by se bylo nevyplatilo pokračovat v jednání po summitu v Kodani v prosinci 2002. VERHEUGEN: Na to mám jasnou odpověď. Často jsem říkal, že okno příležitosti zůstane otevřené po nějakou dobu, nevědělo se, jakou. Po Kodani se začalo okamžitě uzavírat. Problémy roku 2003 byly takové, že nevím, kdy bychom byli jednání dokončili; zřejmě by to nebylo vůbec možné. Dnes je stoprocentně jasné, že uzavřít jednání v roce 2002 bylo tím nejlepším, co jsme mohli udělat.

EURO: Rozhovory, které vedla ČR, byly specifické tím, že do nich hluboce zasáhla dvě témata, která přitom nebyla na pořadu a netýkala se evropské legislativy - Temelín a Benešovy dekrety. VERHEUGEN: Mám-li být upřímný, tak musím říci, že z dnešního pohledu jde ještě více o témata, která měla potenciál jednání nesmírně zkomplikovat. Nejsem si jist, zda si toho byla Evropská komise vědoma, zejména ve věci dekretů. Byl jsem první, kdo si uvědomil emocionální výbušnost obou věcí. Nešlo o součást rozhovorů, bylo však nezbytně nutné najít řešení, protože jinak by se jednání bylo zablokovalo - nepochybně z iniciativy Rakouska a nebezpečné bylo i Německo. Rozhovory s Českem byly proto ze všech nejtěžší. Pokud se ptáte, zda šlo dosáhnout lepšího výsledku, nemělo by se zapomínat, že s Českou republikou se jednalo ve zcela odlišné politické náladě, obtížnější než s jinými zeměmi.

EURO: Pomohla skutečnost, že jste Němec, tedy že jste měl blíž k německým i rakouským špičkám? VERHEUGEN: Naprosto. Neříkám, že jsem na to hrdý, ale v jistém smyslu jsem byl schopen ČR lépe pomoci. V Evropském parlamentu ty věci tlačili lobbisté, nikdo o tom nic nevěděl. Sešel jsem se soukromě se všemi lídry politických klubů a vysvětlil jsem jim, oč jde. Že pojem Benešovy dekrety musejí vnímat jako červené světlo, že to je nebezpečné téma. Byl jsem nakonec schopen jaksi ČR od tohoto nebezpečí oddělit, vybudovat protipožární zeď.

EURO: Jste si jist, že obě věci jsou definitivně uzavřeny? VERHEUGEN: V případě Temelína dnes jasně převládá názor, že řešení, které jsme našli, bylo nejlepší možné. Pokud jde o dekrety, tak tam jsme se snažili hlavně ochránit ČR a vytvořit pocit právní jistoty. Zařídit, aby neuspěli ti, kdo využívali dekretů a dalších témat minulosti jako argumentů proti českému členství v EU. Byl to dlouhý, úporný a trpký boj a já doufám, že si Češi uvědomují, jak jasný a pevný postoj v něm Evropská komise po celou dobu zaujímala. Víte, jak jsem já osobně byl některými kruhy v Evropě napadán. Nakonec jsme ale slavili úspěch. Mezi Českem a Německem neexistuje žádný problém; mezi Českem a Rakouskem žádný reálný problém. Otázka dekretů bude nadále nastolována zástupci sudetoněmecké obce, ale nebude to už nikdy závažný problém vztahů dvou zemí. Patří historii.

EURO: Lidé žehrají na růst cen vyvolaný rozšířením. Podporuje to názor, že vstup do unie je nevýhodný. VERHEUGEN: Zrovna jsem četl statistiku o rekordních výsledcích českého zahraničního obchodu. Lidé by měli chápat, že Česko už na integraci podstatně vydělává a že to bude pokračovat. Pokud nějaká země ve střední Evropě na vstupu do EU výrazně získá, bude to ČR. Některé ceny vzrostou, to je daň za adaptaci jednotnému trhu. V celkové rovnováze však neočekávám vyšší úroveň cen v důsledku vstupu; tyto obavy nejsou oprávněné.
Doufám, že čeští politikové využijí vstupu do EU jako nové příležitosti k tomu, aby lidem vysvětlili výhody členství. Doufám, že český prezident učiní jasné prohlášení o tom, jak byly rozhovory úspěšné a jak silný cíl to je pro jeho zemi. Vy tomu nevěříte? Konec konců to byl on, kdo podal českou přihlášku do EU.

EURO: Jakmile utichnou oslavy 1. května, bude unie prožívat kocovinu z těžkého soužití v pětadvaceti. Čekáte hodně potíží? VERHEUGEN: Může se stát, že přijdou nevalné časy. Netvrdím, že jsme byli schopni všechno předvídat, na některé věci jsme možná pozapoměli. To však nic nemění na základním poselství - že EU byla schopna zvládnout tu obrovskou výzvu, vstřebat revoluční změny roku 1989. Když lidé výsledek kritizují, argumentuji otázkou: Co by bývala byla lepší strategie k zajištění míru, stability a ekonomického rozvoje v bývalé komunistické části Evropy? Je snadné lidem vykládat, že jiná cesta byla možná, protože ji nezažili. Podle mě byla alternativou nestabilita, nejistota, možná i konflikty.

EURO: Předseda Prodi označil rozšíření za největší čin jeho komise. VERHEUGEN: Jistě. Nic nebylo předem připraveno. Když jsem tady v roce 1999 začínal, byl jsem sám dosti skeptický, zda se to dá zvládnout. Minulá komise o tom nebyla přesvědčena a členské státy také ne. Tahle komise udělala z rozšíření svůj nejdůležitější projekt a postupně o jeho významu přesvědčila členské státy. Vyložili jsme jim, že to je důležité a přitom zvládnutelné. Dokázali jsme vytvořit politickou dynamiku, která byla nakonec úspěšná.