Letos na jaře se britský premiér Gordon Brown a americký prezident Barrack Obama pokusili zavést „celosvětový Nový úděl“ (new deal). Pokusili se přesvědčit další vyspělé země, především v rámci Evropské unie, aby společně zahájily podpůrný program založený na vysoké stimulované spotřebě.
Barrack Obama
Autor: Profit
Proti nim se postavila německá kancléřka Angela Merkelová. „Nebudu od nikoho poslouchat, že máme začít víc utrácet,“ uvedla doslova na konci března. Francouzský prezident Nicolas Sarkozy se k ní brzy připojil.
Obamova administrativa zahájila překvapivě rozsáhlý podpůrný program, a Británie ji následovala. Evropská unie odolala hlasu mezinárodního keynesiánství a nechala zotavení především na soukromém sektoru.
A stalo se to, čemu málokterý Američan věřil – Evropa se zotavuje, Spojené státy nikoliv. Působí jistě celá řada faktorů a některá data čekají na potvrzení, ale přesto: největší balíček dosud schválily Spojené státy, následují Británie a Německo. Francouzský stimulační balíček byl nejmenší.
Vývoj HDP ve druhém čtvrtletí ukazuje, že nejlépe si vedly země, které nepoužily keynesiánské nástroje v boji s krizí. Data zároveň ukazují, že země, které této filozofii dál věří, naopak pokračovaly v propadu.
Znak jako Francouzi vynalezli slovo „entrepreneur“ (podnikatel, manažer – pozn. aut.) a Američané jej přijali za své, tak dnes Amerika přijímá některá typicky evropská ekonomická řešení, například inflaci, fiskální opatření, nacionalizaci.
Naproti tomu evropské země se od Spojených států inspirují k čím dál větší liberalizaci trhů. Angela Merkelová si u některých komentátorů vysloužila přízvisko německé Margaret Thatcherové.
Podnikatelsky zaměřený Sarkozy si zakládá na vnímání Francie jako země, která „brzy vstává“.Ne za všechno však mohou výsledky voleb v jednotlivých zemích.
Více na Investicniweb.cz.
