Podpora Ukrajiny je tou nejrentabilnější investicí, jakou může Evropská unie udělat
Project Syndicate
Invaze na Ukrajinu v roce 2014 Putinovým Ruskem znamenala zásadní výzvu hodnotám a principům, na kterých byla založena Evropská unie, a také systému stojícímu na pravidlech, která drží Evropu v míru od roku 1945. Ani evropští lídři a ani občané si nejsou plně vědomi rozsahu této výzvy a absolutně netuší, jak s ní naložit.
Putinův režim je založen na vládě síly, která je manifestována represí uvnitř a agresí navenek. Byl ale schopen získat si alespoň v krátkodobém horizontu taktickou výhodu, protože Evropa a USA jsou odhodlány vyvarovat se přímé vojenské konfrontace.
Rusko anektovalo Krym a založilo separatistické enklávy v donbaském regionu na východní Ukrajině, čímž porušilo závazky plynoucí z mezinárodních úmluv. Když se minulé léto ukázalo, že by ukrajinská vláda mohla vyhrát válku v Donbasu, nařídil Putin invazi pravidelných ozbrojených sil. Přípravy na druhou vlnu vojenské akce začaly v listopadu, když Putin poslal separatistům další várku lidí i materiálu.
Západ však – bohužel – poskytl Ukrajině čelící útoku pouze rámcovou podporu. Stejně tak bylo znepokojivé sledovat setrvalou neochotu mezinárodních lídrů dát Ukrajině nové přísliby finanční pomoci, navzdory rostoucímu tlaku na její devizové rezervy a hrozbě ? nančního kolapsu. Výsledkem je, že pouhá pohrůžka vojenským konfliktem může být dostatečná pro vyvolání kolapsu ukrajinské ekonomiky.
Zdá se, že Putin trvá na mimořádně výhodné dohodě, kdy by Rusko pomohlo v boji proti Islámskému státu například tím, že by neprodalo Sýrii protiletadlové systémy S300 (a zachovalo tak vzdušnou dominanci USA), výměnou za to, že mu USA de facto ponechají plnou kontrolu nad tak zvanou „blízkou cizinou“. Pokud by americký prezident Obama na tuto dohodu přistoupil, celá struktura mezinárodních vztahů by se nebezpečně upravila ve prospěch použití síly. To by ale byla tragická chyba s dalekosáhlými geopolitickými souvislostmi.
UNIE DLUŽNÍKŮ A VĚŘITELŮ Kolaps Ukrajiny by byl ohromnou ztrátou pro NATO a nepřímo také pro Evropskou unii a USA. Vítězné Rusko by se stalo vážnou hrozbu pro Pobaltí, kde žijí velké ruské menšiny. Místo podpory Ukrajiny by se NATO muselo bránit samo a na své půdě, čímž by Evropu a Ameriku vystavilo nebezpečí, kterému se všichni chtěli vyhnout: přímé vojenské konfrontace s Ruskem.
Nebezpečí pro politickou soudržnost EU je však mnohem větší než vojenské riziko. Krize eura přeměnila stále se sbližující Unii rovnocenných suverénních států, které dobrovolně obětovaly část své nezávislosti ve prospěch obecného blaha, v asociaci zemí věřitelů a dlužníků, kde mají dlužníci potíže splnit podmínky věřitelů.
Tato nová EU není ani rovnocenná, ani dobrovolná. Ve skutečnosti je spoustou mladých lidí z dlužnických zemí vnímána jako cizí tyran. A zhruba 30 procent z nedávno zvolených europoslanců kandidovalo v rámci protievropských platforem.
Tato vnitřní slabost dala Putinovu Rusku, které je samo sotva přitažlivé, možnost stavět se jako silný rival Evropské unie. Maďarský premiér Viktor Orbán zašel dokonce tak daleko, že označil Putina za svůj vzor; a není to výjimkou.
Evropští lídři ani obyvatelé EU nechápou, že ruský útok na Ukrajinu je nepřímo útokem na EU a její principy vlády. Mělo by být jasné, že je nevhodné pro zemi či společenství zemí ve válce usilovat o fiskální úsporná opatření, což je případ EU. Všechny dostupné zdroje by měly být zapojeny do válečného úsilí, i kdyby to mělo znamenat hospodaření s rozpočtovým deficitem.
POMOZ UKRAJINĚ, POMŮŽEŠ SOBĚ Evropa má štěstí, že se německá kancléřka Angela Merkelová chovala s ohledem na nebezpečí představované Ruskem jako pravý Evropan. Jakožto přední zastánkyně sankcí byla ochotna se více než kdokoli jiný postavit německému veřejnému mínění a obchodním zájmům. Německo bylo ale zároveň hlavním zastáncem fiskálních úsporných opatření a Merkelová by si měla uvědomit rozpor mezi těmito dvěma pozicemi.
Sankce uvalené na Rusko jsou nutné, ale nejsou bez následků. Evropské ekonomiky, včetně té Německé, trpí, protože negativní vliv sankcí zhoršuje recesní a definiční síly. Přitom kdyby Evropa pomohla Ukrajině bránit se Rusku, mělo by to efekt jak na Ukrajinu, tak na Evropu.
Členské státy EU jsou ve válce a měly by se podle toho začít chovat. To znamená změnu v jejich závazku k fiskálním úsporným opatřením a poznání, že pro ně bude lepší, když pomohou Ukrajině bránit se, než aby poté samy bránily EU.
Ukrajina potřebuje okamžitou finanční injekci ve výši řekněme 20 miliard dolarů s příslibem, že přiteče víc, když bude potřeba – aby se odvrátil finanční kolaps. Mezinárodní měnový fond by tyto ? nance mohl poskytnout, jako to udělal v minulosti, s tím, že by se EU zavázala přispět ve stejné výši. Výdaje by zůstaly pod kontrolou MMF a byly by podmíněny uskutečněním dalekosáhlých strukturálních reforem.
„Nová Ukrajina“ je rezolutně proevropská a je připravena bránit Evropu obranou sebe sama. Její nepřátelé – a to nejen Putinovo Rusko, ale také její vlastní byrokracie a finanční oligarchie – zůstávají mocní a sama je porazit nemůže.
Podpora Ukrajiny v roce 2015 a dále je ta nejrentabilnější investice, kterou může EU udělat. Může jí to dokonce pomoci získat znovu ducha jednoty a sdílené prosperity, které vedly k jejímu vzniku. Stručně řečeno, záchranou Ukrajiny může EU zachránit také sebe.
