Rostoucí náklady na zdravotní zabezpečení ve všech evropských zemích a změna okolního prostředí (graf 1) zpochybňují stále více tradiční způsoby zásobování léčivy. Studium řetězce tvorby přidané hodnoty dokazuje, že v západoevropských zemích připadá na distribuci v průměru 40 procent konečné ceny léků. Vezmeme–li v úvahu i nezanedbatelné daňové zatížení, připadne například v Německu výrobcům méně než polovina konečné ceny léků (graf 2). Vyvstává proto otázka, zda má zdravotní systém skutečně financovat takto vysoké náklady na distribuci od výrobců až k pacientům. Stále častěji se objevují názory, že řešením tohoto problému musí být ve střednědobém až dlouhodobém horizontu reforma současných distribučních cest s cílem snížit celkové distribuční náklady. V této souvislosti se v poslední době stále častěji diskutuje o problematice zásilkových lékáren (Mailorder Pharmacies).
V Americe běžné.
Zásilkovými lékárnami nejsou v žádném případě míněny klasické zásilkové služby, jak je známe z jiných oblastí. Tento distribuční kanál musí garantovat naprostou bezpečnost a kvalitu i fundované odborné poradenství pacientům, a to přinejmenším stejně dobře jako klasická lékárna. Pravě v současné době vzniku nových informačních a komunikačních technologií mizí důvody, proč by tyto požadavky nemohly být splněny. Lze říci, že většina aspektů již hovoří pro vznik těchto lékáren, a nikoliv proti němu.
Zásilkové lékárny mají původ ve Spojených státech amerických, kde se jejich historie začala psát v období druhé světové války. Jejich zákazníky jsou především lidé s chronickými onemocněními a starší osoby, služby však mohou poskytovat i běžným pacientům. Některé z těchto lékáren se zaměřily na určité cílové skupiny (například diabetiky) a produkty.
Přednosti této alternativní distribuční cesty spočívají především v komfortu poskytovaných služeb, vysoké kvalitě a bezpečnosti a redukci skladovacích a logistických nákladů. Léky ze zásilkové lékárny jsou levnější. Vzhledem k rostoucí oblibě tohoto servisu – především u pacientů žijících mimo města a u pacientů s omezenou mobilitou – již přesáhl tržní podíl zásilkových lékáren na americkém trhu s léky patnáct procent. K systému se postupně připojila i řada klasických lékáren a lékárenských řetězců. Ovšem většina mladých Američanů si pořizuje nadále zejména rychloobrátkové léky v lékárně svého oblíbeného supermarketu.
V Evropě nepovolené.
Zásilkové lékárny nejsou v současné době ve většině evropských zemí oficiálně povoleny. Výjimkou je například Norsko, kde se zásilkový servis úspěšně provozuje již delší dobu. Konkrétní projekty se v současnosti uskutečňují v Nizozemsku a ve Švýcarsku, ve Francii se tyto služby testují v několika regionech. V Německu je zasílání léčiv nebo jejich doručování kurýrem povoleno pouze v jednotlivých zdůvodněných případech. Přesto lze v Německu nalézt zásilkové struktury, které jsou trpěny na hranici legálnosti nebo mohou být provozovány v rámci evropských zákonů.
Jako jedna z prvních zásilkových společností léčiv byla v Evropě v roce 1992 založena v Nizozemsku firma Linea Pharma BV. Zaměřila se výhradně na starší pacienty, kterým proti doručenému receptu zasílala léky. V roce 1994 tato společnost ukončila své služby, údajně mimo jiné v důsledku bojkotu velkoobchodníků.
Ojedinělé pokusy.
V současné době z pověření největší nizozemské zdravotní pojišťovny Zilveren Kruiz zasílá americká společnost Caremark léčiva pojištěncům svého pověřitele. Od tohoto způsobu distribuce se očekává přibližně pětinová úspora nákladů v porovnání s tradičním prodejem. Ačkoliv zpočátku se objevovaly problémy s dodávkami od výrobců, funguje nyní tento servis bez větších problémů a plánuje se připojení dalších pojišťoven do tohoto projektu.
Ve Švýcarsku byla založena společnost Mediaservice AG, dcera zdravotní pojišťovny Helsana Versicherungsgruppe. Mediaservice spolupracuje téměř s dvacítkou pojišťoven a nabízí jejich pojištěncům kompletní spektrum služeb, to znamená, že je schopna dodávat léky všeho druhu při preferování generik.
Léky přes kanál.
Zvláštní pozornost vzbudila londýnská společnost Express Medical Service (EMS), která zasílá léky především do Německa. Tuto společnost vlastní němečtí investoři, mezi nimiž jsou údajně zastoupeni především lékaři a lékárníci. Společnost se zaměřila jak na volně prodejné preparáty, tak na drahá etická léčiva (cytostatika). Německý zákazník posílá objednávku s receptem do Velké Británie, ze které přichází objednaný lék do Německa do dvou až pěti dnů. Ačkoliv byl tento servis kladně hodnocen lékaři i zdravotními pojišťovnami, byla EMS právně donucena k omezení svých aktivit a poskytuje svůj objednávkový list pouze na základě poptávky potenciálního klienta.
V Německu v současnosti neexistují zásilkové lékárny, které by distribuovaly pacientům léky na předpis. V rámci projektu PostMed hodlala Deutsche Post AG vybudovat zásilkový servis se zaměřením především na chronicky nemocné osoby. Od tohoto záměru však upustila, v současnosti je pro ni prioritou posílení logistického servisu pro výrobce a velkoobchodníky.
Firma Hermedico s pobočkami v Německu a Nizozemsku se zaměřila na zasílání vybraných produktů diabetikům. V současnosti využívá jejích zásilkových služeb zhruba pět procent německých diabetiků, všeobecně se ale očekává, že jejich podíl vzroste v příštích letech až na pětinu.
Jde o distribuční náklady.
Rozšíření zásilkových lékáren ve vyspělých evropských zemích zatím neumožňuje legislativa. Pacientům a zdravotním pojišťovnám by poskytlo volbu zdroje, ze kterého budou získávat léky, a umožnilo by nezanedbatelné snížení distribučních nákladů. Zkušenosti z USA ovšem signalizují, že zásilkové lékárny stěží dosáhnou vyššího tržního podílu než 25 procent, protože lokální distributoři si vždy zachovají určité přednosti a tradiční lékárny svou klientelu jistě neztratí.
