Maďarsko a Polsko podkopávají hodnoty osmadvacítky, která si s tím neví rady
Evropské země se v sutinách dvou válek spojily a spustily cosi, z čeho se nakonec vyklubal největší světový experiment ve sjednocování a spolupráci.
Evropský projekt během několika desetiletí dosáhl impozantních úspěchů, teď mu ale hrozí rozpad.
Nevyřešená ‚ nanční krize, uprchlická krize, zhoršující se bezpečnostní situace a zadrhnutá integrace vytvořily po celé Evropě toxické a nestabilní politické prostředí, ve kterém se daří populismu a nacionalismu. Asi nezřetelnějším projevem těchto krizí je eroze právního státu v Evropské unii.
Zvláště dvě členské země, Maďarsko a Polsko, teď ohrožují těžce vybojované evropské demokratické normy. A podkopávají tak samotný účel evropské integrace.
PROTI VŠEM
V Maďarsku na liberálnědemokratické hodnoty systematicky útočí vláda premiéra Viktora Orbána. Ten od svého návratu do úřadu navedl zemi na autoritářskonacionalistickou cestu a využil uprchlickou krizi, aby utužil paranoii, díky které si udržuje lidovou podporu. Orbán přitom ignoroval základní práva, omezil svobodu médií a démonizoval uprchlíky. Zároveň dělal všechno, co mohl, aby oslabil Evropskou unii. Pokusy evropských institucí přesvědčit ho ke změně kurzu ho jen posílily k dalším výstřelkům proti demokratickým normám.
Mezitím loni v říjnu vypukla krize demokracie i v Polsku. Euroskeptická a protiimigrační strana Právo a spravedlnost (PiS) získala naprostou parlamentní většinu díky ekonomickému populismu a slibům, že „bude vždy upřednostňovat Polsko“. Po volbách ale strana opakovaně zaútočila na polskou ústavu.
Vládní zákony zaměřené na reformu polského ústavního soudu odsoudil jak soud sám, tak Benátská komise, která v Evropě sleduje dodržování demokracie. Vláda fakticky soudu zabránila rozhodovat o ústavnosti zákonů.
Jde o oslabení klíčového pilíře demokratického právního státu – což je problematické jak pro Polsko, tak pro Evropu.
Maďarsko a Polsko jsou v čele krajně pravicové agendy, která je v celé Evropě na vzestupu. V závěsu jsou strany, které využívají politického vakua, jež vytvořila neschopnost Evropské unie řešit ‚ nanční a uprchlickou krizi. Co s tím
PRINCIPY NEBO IZOLACE
V demokratických zemích je důležité, aby se s nepřáteli demokracie bojovalo demokratickými prostředky. Je klíčové, aby vnější svět dal běžným Maďarům a Polákům najevo, že v globalizovaném světě přináší nacionalismus jen falešný pocit bezpečnosti a ekonomickou irelevanci. Obě země ze srdce Evropy z členství v EU velmi těžily; nesmějí se proto vzdát příležitosti dosáhnout dalšího pokroku.
Maďaři a Poláci v roce 1989 odmítli mezinárodní izolaci. Po pádu železné opony se obě země ještě před vstupem do EU staly věrnými spojenci v NATO. Geopolitické a bezpečnostní argumenty pro evropskou jednotu drtivě převažují. Bez Maďarska a Polska si sjednocenou Evropu nelze představit.
Všichni, a zvláště Maďaři a Poláci, si ale musíme uvědomit, že NATO, stejně jako EU, vzniklo na principech demokracie, osobní svobody a vlády práva. Vláda, která jich nedbá, ohrožuje soudržnost a solidaritu aliance. Je proto důležité, aby teď Spojené státy a další členové NATO nemlčeli a trvali na zachování demokratických kontrolních mechanismů.
Maďarům a Polákům je třeba připomenout, že ruský prezident Vladimir Putin se aktivně snaží rozdělit a oslabit EU i NATO. Pokud Evropa má čelit agresi z Kremlu, je klíčové, aby Maďarsko a Polsko dodržovaly základní hodnoty a principy těchto institucí.
Je ale také důležité, aby si EU sama vytvořila obecný mechanismus na ochranu právního státu v Unii. Osmadvacítka už má postupy pro regulaci hospodářské politiky, ochranu životního prostředí a dohled nad jednotným trhem. Evropa ale vždycky byla víc než jen ekonomický projekt. Je to také jednota hodnot, které by žádný člen neměl mít možnost bez důsledků zavrhnout.
Vlády vznikají a zase se rozpadají, politici přicházejí a odcházejí, demokratické instituce by ale měly být imunní vůči politickému vlivu. Smutnou skutečností je, že pokud by Maďarsko a Polsko podaly žádost o členství dnes, neuspěly by. Obyvatelé obou zemí by měli pečlivě zvážit, co to znamená. Jejich současní lídři tvrdí, že hájí národní zájmy. Je ale skutečně v zájmu jejich zemí, aby je USA, NATO a zbytek Evropy postavily mimo hlavní dění
O autorovi| GUY VERHOFSTADT, bývalý belgický premiér, předseda liberální frakce ALDE v Evropském parlamentu
ČLÁNKY DO MAILU