Evropa je už dnes nejstarší kontinent, měřeno podílem lidí ve věku nad 65 let k populaci v produktivním věku (15 až 64 let). Tento trend bude znamenat sice rozdílnou, ale velkou a v čase rostoucí zátěž pro veřejné rozpočty všech zemí na našich grafech.
Naopak země jako Indie, Indonésie nebo Brazílie budou mít podstatně příznivější demografický vývoj. Do produktivního věku se tam dostávají silné populační ročníky, které budou mít vzhledem ke klesající porodnosti méně závislých dětí a zároveň ještě nebudou mít vysoký podíl seniorů. Na rozdíl od Evropy tedy mají časy, kdy se bude sklízet demografická dividenda foukající do plachet ekonomického růstu, ještě před sebou.
Čína si naopak vybírá demografickou dividendu už teď (loni připadalo na jednoho čínského seniora 7,78 lidí v produktivním věku, tedy zhruba stejně jako v Česku před šedesáti lety, kdy tento poměr u nás dosahoval 7,27). Vinou politiky jednoho dítěte, zavedené v roce 1978, jí čeká v nadcházejících desetiletích rychlé stárnutí, takže po roce 2040 na tom podle demografických projekcí nebude zas o tolik lépe než Česko. Měřeno čínskými dějinami to byla docela krátkozraká úvaha…