K a p i t á l o v ý t r h
Pražskou burzu by mohla zničit ani ne tak její nízká kultura, jako spíše konkurence vznikajících aliancí evropských kapitálových trhů. Navzdory svým slabostem by přesto měla přežít, bude však muset přehodnotit své představy o roli, kterou chce hrát na globálním trhu.
První vážné varování přichází z Rakouska. Středně velká burza ve Vídni a její větší kolegyně z Frankfurtu nad Mohanem uzavřely alianci, která má dát vzniknout jediné burze pro střední a východní Evropu se sídlem na Dunaji. Měla by tak na svůj trh stáhnout akcie české, polské, maďarské, slovinské a možná i ruské nebo z trhů, které zatím stojí na okraji zájmu: z Bulharska, ze Slovenska či z Rumunska. Ambiciózní projekt má své přednosti i nedostatky. Nabízí mnohem tradičnější a standardnější regulativní prostředí než ve většině zemí na východě. Láká i soustředění obchodů na jednom místě a kvalitní systém převzatý z Frankfurtu. Ani to ovšem k vítězství stačit nemusí. Generální tajemník Burzy cenných papírů Praha Pavel Hollmann připomíná, že jakákoliv koncentrace obchodů za hranicemi znamená problémy s vypořádáním. „To je mnohem větší překážka než obchodní systém. Ten už dokážeme v patřičné kvalitě nabídnout také. Musíme brát Vídeň jako konkurenci, ale zatím není důvod, abychom se stali jen zprostředkovatelem obchodů uzavíraných tam, říká. Aliance totiž nabídla ostatním burzám, aby se k ní připojily, ovšem jen jako zprostředkovatelé. „Touto cestou jít nechceme. Pražská burza by si měla zachovat samostatnost, protože bude důležitá pro střední podniky, které budou potřebovat kapitál a v cizině je na trhy nevezmou, zdůrazňuje Hollmann.
Svatby už začaly
I Hollmann však přiznává, že se náš největší organizátor trhu s cennými papíry nevyhne zaujetí konkrétního postoje k probíhající globalizaci. Musí definovat představu o své budoucí roli ve světě stále integrovanějších trhů. Projekt pro střední a východní Evropu není totiž zdaleka jediným a ani největším propojováním dosud samostatně fungujících burz. Již delší dobu funguje společný trh v Beneluxu a systém s termínovanými kontrakty založený Němci, Francouzi a Švýcary. Paříž a Brusel se navíc spojili do systému Euronex, pokukujícího po východních GDR. Na severu Evropy se již Švédi spojili s Dány do Norexu (Nord Exchange) a vstup do jedné party s nimi zvažují i Norové. Leccos se chystá i na burze v Istanbulu.
Největším kalibrem je však nedávno vyhlášená aliance dvou burz, které překračují regionální charakter. Jednou z nich je největší evropský akciový trh v Londýně, druhou právě ten, který si brousí zuby na východ - expandující Frankfurt. Zbytek Evropy o této akci zatím moc neví a, jak se zdá, je z ní i trochu nervózní. Zájem o možnost připojení do tohoto panevropského trhu deklaroval například 30. července ve Financial Times šéf burzy z Amsterdamu. Londýn s Frankfurtem zatím oznámili jen tolik, že nejprve sjednotí standardy, poté umožní obchodování s německými akciemi v Londýně a naopak, nakonec dospějí k trhu pro 300 evropských blue chips, k němuž by se mohly připojit i ostatní burzy.
Je jasné, že do tohoto počtu se východoevropské tituly nevejdou. Za několik let však nemusí jít o číslo konečné. Panevropská burza může mít několik trhů, a pokud se k ní připojí i trhy regionální, soustředí na sebe vše, co v Evropě stojí za pozornost.
Ani to jistě nemusí znamenat konec národních burz. Dokonce ani jejich omezení na střední a velké podniky. Jde jen o to, jak by vedle sebe fungovaly. Není nikde psáno, že Evropa nedopadne jako Severní Amerika. Tam vévodí newyorská burza (NYSE), avšak vedle ní bez problémů přežívají menší sestřičky. Chicagská burza má jen 4,6 procenta celého trhu, a přesto funguje. Ačkoliv i nejlepší kanadské akcie pohltil New York, Albertská burza v Calgary se soustřeďuje na lokální firmy a rovněž přežívá. Podobné to může být i v Evropě.
Bude to chtít mix
Pražská burza může vedle obchodů zprostředkovávat propojení na pan-evropský trh, a to ať už se českých blue chips vzdá, či nikoliv. Mohla by v nadnárodním systému působit jako pseudočlen garantující vypořádání obchodů. Tím by zpřístupnila nadnárodní burzu i těm členům, kteří by jinak neměli šanci. Burza by je „prolustrovala , pokryla v garančním fondu a na panevropském trhu vystupovala jako ten, kdo dává pokyny. Podobně už dnes funguje RM-systém.
Řešení otázky, jak se postavíme k panevropskému trhu, je nyní možná předčasné. Mnozí dokonce nevěří, že by vůbec vznikl, nebo alespoň nevěří, že by to bylo hned. „Propojené burzy se budou zaměřovat na největší emise. V porovnání s nimi jsou ty naše tak malé, že v dohledné době nehrozí, aby se tam dostaly, tvrdil pro Euro před svým nedobrovolným odjezdem ze země generální ředitel společnosti Atlantik finanční trhy Daniel Gladiš a dodal: „GDR Komerční banky se sice obchodují v Londýně, ovšem více se obchoduje v Praze se samotnými akciemi banky. Proto bych zatím v propojených burzách neviděl žádné větší nebezpečí. Pokud jde o nějaký panevropský trh, obchodování s akciemi je dost konzervativní záležitostí a Paříž nebo Frankfurt nemají takovou tradici jako Londýn. Co do obce investorů je dokonce za Londýnem na druhém místě Skotsko a teprve potom přichází kontinentální Evropa. Navíc se v Londýně hovoří stejným jazykem jako v USA. Podpis dohody chápu spíše jako jeho projev potřeby nestát mimo integrační snahy.
Varšava už se chystá
Pražská burza se však útoku minimálně z Vídně nevyhne. Musí se na něj dobře připravit a zohlednit existenci této integrace ve své nové strategii. Jinak by jí mohly obchody utéct jinam, než si myslíme - třeba do Polska. Varšavská burza se už dohodla na převzetí obchodního systému kapitálových trhů v Paříži a v Bruselu, přičemž nevylučuje částečné propojení s jejich „dráty . Maďaři koupili systém z Austrálie a rovněž hovoří o tom, že i budapešťská burza bude o transakce soutěžit se zahraničím. Pražská burza již na jaře začala koketovat s myšlenkou vlastní spolupráce s Frankfurtem, která po založení koalice tohoto trhu s Vídní nejprve usnula, ovšem v září opět proběhla mezi představiteli obou trhů nová jednání.
