Belgie - zákazníci zkrachovalých cestovních kanceláří jsou uspokojováni z garančního fondu, do něhož povinně přispívají všechny cestovní kanceláře, a to v závislosti na obratu.
Německo - všechny kanceláře jsou povinny pojistit všechny účastníky svých zájezdů proti vlastnímu případnému bankrotu. Toto pojištění obstarává většinou pojišťovna Gerling. Nemá sice monopolní postavení, ale je jasně vedoucím ústavem poskytujícím služby v tomto oboru.
Velká Británie - každá cestovní kancelář potřebuje ke svému provozu licenci Úřadu civilního letectví (CAA), který chrání práva zákazníků. Uvíznou-li turisté v zahraničí, protože cestovní kancelář zkrachovala, CAA se o ně postará. Zajistí a finančně uhradí náhradní letecké spojení a případně i ubytování. Tyto mimořádné výdaje kryje ze zálohy, kterou povinně poskytují cestovní kanceláře. Její výše odpovídá patnácti procentům odhadovaného ročního obratu firmy. Záloha je uložena v bance, která v případě bankrotu firmy dá CAA právo s finančními prostředky disponovat.
Dánsko - kombinace garančního fondu a pojištění proti insolventnosti.
Španělsko - deklarace před orgány státní správy o disponování předepsanou částkou.
Francie - písemná záruka garanční organizace disponující speciálním fondem nebo záruka peněžního ústavu či pojišťovny.
Švédsko - komora stanovuje minimální zálohu pro zahájení činnosti cestovní kanceláře, která slouží v případě potíží k ekonomické úhradě zaplacených a neposkytnutých služeb.
Rakousko - kombinace pojištění a zvláštního fondu na krytí rizik cestovních kanceláří.
