Důchodové fondy jsou svazovány normami Evropské unie Nejen českým, ale i britským penzistům hrozí žebrácká hůl. Za několik let jich totiž bude tolik, co pracujících, z jejichž daní by se mohly důchody vyplácet.
Důchodové fondy jsou svazovány normami Evropské unie
Nejen českým, ale i britským penzistům hrozí žebrácká hůl. Za několik let jich totiž bude tolik, co pracujících, z jejichž daní by se mohly důchody vyplácet. Možná si řeknete, proč mají pracující platit důchody svých stařešinů, když ti si na ně přece střádali celý život prostřednictvím daňových srážek, zaměstnavatelských příspěvků, soukromých důchodových úspor a fondů, důchodových hypoték, a kdovíčeho ještě. To všechno se přece muselo za ta léta samo od sebe zúročit na velké sumy peněz. Nebo ne? Teoreticky budete mít samozřejmě pravdu. Jenže prakticky to bylo vždycky tak, že tyto fondy někdo průběžně proinvestovával až prošustrovával. S vědomím, že si nikdy nebudou vybírat všichni všechno naráz, takže bude věčně možné přesouvat fondy z jedné kapsy do druhé a co se někomu splatí, to se od někoho vypůjčí. Dělali to tak správci fondů státních (úspor strhávaných z daní) a dělali to tak správci fondů soukromých (úspor ukládaných z příjmů již zdaněných). Nikdo nikdy nepočítal s tím, že fondů bude jednou nedostatek. A tak se všem pořád slibovalo, že po třiceti letech spoření dostanou mnohonásobně víc, než si uložili. A teď se ta hromada začíná hroutit.
Dříve to fungovalo dobře
Penzijní systémy fungovaly v konsolidované poválečné západní Evropě přes půl století takto: 1. Státní penze paušální, na kterou mají nárok všichni, kteří platili normální daně z příjmu. T a je ale tak mizerná, že by se z ní dalo dnes vyžít jakž takž ještě v Troubelicích. 2. Podniková penze, kterou si srážkami z platu po celou dobu zaměstnání platí zaměstnanci a něco k ní připlácejí zaměstnavatelé. Její výše závisí na počtu odsloužených let a výši platu a příspěvků. 3. Soukromá penze, kterou si platí živnostníci nebo připlácejí zaměstnanci do penzijních fondů. Její výše závisí na tom, jak se fondům daří jako investicím na finančních trzích.
Šestimiliardový schodek v Británii
Bývaly doby, kdy se dalo vyžít z penze státní. Jak ale rostly ceny, především bydlení, scvrkla se na žebráckou almužnu a čím dál víc lidí si muselo připlácet na penzi druhoau či třetí. T a druhá krachuje proto, že podniky vyplácejí penze důchodcům částečně z penzijních příspěvků současných zaměstnanců, částečně z investovaných penzijních fondů - úspor svých zaměstnanců. T y jsou uloženy buď ve státem garantovaných obligacích na nízký úrok nebo v riskantnějších akciích, kde mohou vydělávat víc, ale také občas prodělat. Fiskální politika Evropské unie stlačila úrokové sazby na tak nízké procento, že po zdanění úrok jen taktak předhání inflaci. Garantované úspory se tudíž nezhodnocují o tolik, aby dokázaly platit dlužené penze. Jen v Británii na penzích zaměstnanců státního sektoru chybí 6 miliard liber. U soukromých podniků to ještě není propočítané. Podobně to vypadá v celé západní Evropě.
EU způsobí krachy fondů
Státní podniky to mohou doplnit tak, že nám všem vláda zvýší daně. To ale bude mít jako okamžitý následek pokles úspor, čímž se ještě sníží příspěvky do fondů, z nichž se penze vyplácejí. U soukromých podniků to půjde doplnit jen ze zisků, takže tam hrozí buď bankrot, pokles akciové hodnoty, nebo snížení dividend akcionářů včetně penzijních fondů. Čili další pokles zhodnocování penzijních úspor. To vede ke krachu třetího typu penze, soukromých fondů závislých stoprocentně na finančním trhu a cenách akcií. Ten ještě uspíší nová direktiva EU, která staví privátní penzijní fondy ke zdi tím, že jim přikazuje mít vyrovnaná aktiva a pasiva - právě v době, kdy ta aktiva nemají. Kolik penzijních fondů půjde na odstřel, se nikdo neodvažuje hádat. Tomu všemu dohromady se říká pokles návratnosti investic. Následkem něho se míň investuje a víc kupuje. Protože úrokové sazby jsou nízké, kupuje se na dluh. Čím víc se kupuje, tím víc rostou ceny. Ekonomika se „přehřívá“, jak říkají někteří odborníci. Nebo se také „nafukuje do bubliny“, jak říkají jiní. Největší „náfuk“ se děje nemovitostem, které se neustále zdražují rychlostí čtyřnásobku úrokové míry. A jsme v začarovaném kolotoči, z něhož neznáme úniku.
Nemovitosti jsou nejspolehlivější
Ti nejupřímnější finanční poradci začínají brzkým penzistům radit toto: Penze oželte. Strkejte všechny peníze do nemovitostí a půjčujte si na ně co nejvíc peněz dalších. Úroky splácejte tím, že část nemovitostí pronajímáte. Zadlužte se až po krk, protože z toho, co po sobě zanecháte, vláda vaše dědice beztak okrade na dědických daních. Máte-li je rádi, dávejte jim peníze teď. A až odejdete na pravdu Boží, vaše nemovitosti ať si sežerou banky. Je to sice recept na pokračující makroekonomický kolaps, ale nic praktičtějšího zatím nikoho nenapadá.
