Hlasování o tvrdém postupu v kauze Setuza se zdržel ministr Tlustý
Setuzu zabavil exekutor. Vláda nejprve rozhodla o podání exekuční žaloby a ústecký soud ji během několika hodin schválil. Mnoho let vlekoucí se kauza zápočtu takzvané Nemethovy pohledávky tím vzala neočekávaný obrat. V samotné Setuze se totiž v uplynulých měsících nestalo nic podstatného.
Firmu na počátku podzimu ovládla společnost M. L. Moran vlastněná známými manažery Václavem Novákem a Zdeňkem Šmejkalem, kteří stáli za úspěšnou restrukturalizací akciové společnosti Vítkovice. Podnik koupili od skupiny Český olej ovládané lidmi kolem Tomáše Pitra.
Právě vítkovický model provozního financování formou takzvaného toolingu uplatňovali i v Setuze prostřednictvím své další společnosti Oleofin. Při financování toolingem je produkt od nákupu suroviny až po svou expedici majetkem financující firmy a výrobce dostává jen platbu za zpracování. Kdyby nyní po převzetí Setuzy exekutorem Novák se Šmejkalem přestali financovat výrobu, továrna zavře brány, a to může mít dramatický dopad na české zemědělství. V Setuze zpracovávaná řepka je totiž po pšenici druhou nejdůležitější plodinou pro většinu zemědělských podniků. Václav Novák říká, že se sice chtějí proti postupu vlády bránit právní cestou, o zastavení provozního financování však neuvažují. Způsob vedení exekuce podle něj umožňuje další jednání.
Týdeník EURO má informace, že při hlasování o exekuční žalobě se zdržel ministr financí Vlastimil Tlustý, který případ dobře zná z doby svého působení v dozorčí radě ČKA. Tehdy nesouhlasil s tím, aby pohledávka, která do ČKA přišla ze zkrachovalé IPB, byla podle vládního usnesení postoupena na PGRLF, a zdůvodňoval to lepšími předpoklady ČKA pro vymáhání dluhů.
Setuza totiž dluh neuznávala, protože proti němu započetla takzvanou Nemethovu pohledávku. S ČKA se soudila. V polovině roku 2004 však došlo k dohodě. Setuza notářským zápisem uznala dluh a vláda slíbila, že pohledávku převede z ČKA na PGRLF. Pitr počítal, že v tom případě bude možné dosáhnout dohody o vypořádání dluhu za výhodnějších podmínek. Jeho nominální výše totiž činila čtyři miliardy korun, ale znalecké posudky oceňovaly reálnou hodnotu na méně než desetinu této částky. V říjnu 2005 Setuza jednostranně od této dohody odstoupila a oznámila, že dluh opět neuznává, protože vláda za osmnáct měsíců nesplnila svůj slib o převodu pohledávky na PGRLF. Vláda obratem pohledávku převedla a soud ji prohlásil za platnou. V současné době probíhá odvolací řízení.
Tento stav soud nyní shledal jako dostatečný pro vyhlášení exekuce, a zdá se tedy, že exekuční titul existuje již minimálně rok. Z pohledu řady expertů byla již před dvěma roky vhodná doba pro vyhlášení konkurzu či provedení exekuce na Setuzu a pro stát by to bylo výhodné. Přesto až Topolánkova vláda ze dne na den došla k závěru, že pro tvrdý postup zde existují důvody „ekonomické, mezinárodní a bezpečnostní“, jak prohlásil minulou středu premiér. Je však legitimní otázkou, zda nyní neexistují i důvody politické. Topolánek totiž rovněž konstatoval, že existují pochyby, zda prodej Setuzy firmě M. L. Moran nebyl jen fiktivní a společnost dál neovládá Tomáš Pitr. A ten je z pohledu Jiřího Paroubka nepřítelem státu. Tvrdý zásah proti ústecké firmě by tak mohl být prvním vkladem ODS pro budování důvěry mezi největšími politickými stranami, které se chystají sestavit „vládu národního dialogu“. (pp)
