Exekutorův happy end

Firma s 260 zaměstnanci půjde do dražby

V říjnu se má dražit Chemopharma Ústí nad Labem. Největší český výrobce náplastí a významná farmaceutická firma. Oficiálně sídlí v Praze na Václavském náměstí v paláci Blaník. Samotná továrna je však v Ústí nad Labem, a to už bezmála sto let.

Mořská řasa.

V roce 1909 tam byla založena akciová společnost Dr. Viktor Stein-Norgine vyrábějící chemii a barvy pro textilní průmysl. Jméno podniku bylo odvozeno od mořské řasy Norgine zpracovávané na výrobu jódu. V roce 1927 byla zavedena výroba léčiv. V roce 1940 byl podnik takzvaně arizován a stal se součástí berlínského koncernu Schering a spol. Rozšířil se o firmu Heuer v Krásném Březně. Zaměstnával 450 lidí, také válečné zajatce a vězně z Terezína. Byla zavedena výroba sulfonamidu Alesten, ve velkém se vyráběl éter pro narkózy.
Po válce byly k podniku připojeny další farmaceutické závody v Krásném Březně a Ústí nad Labem. Podnik se jmenoval Spofa 30 a specializoval se na produkci sulfonamidů, steroidních hormonů a zdravotnických náplastí. Náplasti dnes tvoří čtyřicet procent výroby, zbytek připadá na farmacii. Patrně každá česká domácnost měla nebo má náplast z Ústí nad Labem v lékárničce. V roce 1952 se tehdejší národní podnik začal jmenovat Chemopharma. Steroidní hormony v jeho výrobním programu nahradila psychofarmaka.

Neúspěšná privatizace.

Tento historický exkurz je důležitý proto, abychom ukázali, že firma má historii a význam. Dnes zaměstnává 260 lidí, zaujímá plochu šestnácti hektarů a je tradiční součástí průmyslového image Ústí nad Labem. V roce 1994 ji získala společnost s ručením omezeným Tronic, která ovšem nezaplatila kupní cenu, takže Chemopharma se vrátila Fondu národního majetku. To se odrazilo v nepříznivém hospodářském vývoji v letech 1995 až 1997, píše Václav Pelc ve znaleckém posudku. Fond národního majetku Chemopharmu „udal“ v roce 1997, kdy ji prodal společnosti Kvestar. Ani ta však problémům nezabránila.
Kvestar je sice většinovým vlastníkem Chemopharmy, jež ale podle znaleckého posudku Václava Pelce současně vlastní třiatřicet procent akcií Kvestaru. Ten je údajně současně největším dlužníkem Chemopharmy a nevykazuje žádnou hospodářskou činnost.

Klinická smrt.

Josef Krautman, majoritní vlastník Kvestaru a generální ředitel Chemopharmy, přičítá svízelnou situaci podniku různým přehmatům, které se kolem firmy udály v minulosti. Sám přišel do Kvestaru v roce 2000 a po jeho příchodu prý Chemopharma začala dosahovat dobrých výsledků a získala nové trhy. Neochota bank k provoznímu financování kvůli tomu, že firma se soudí s Fondem národního majetku (údajně byla neoprávněně přinucena k uhrazení daně z převodu nemovitosti ve výši 40 milionů korun), však, tvrdí Krautman, srazila továrnu do kolen.
Ať už to způsobilo cokoli, znalec Václav Pelc ve svém posudku uvádí, že podle takzvaného Altmanova modelu bankrotu se podnik v letech 1999 až 2001 pohyboval v oblasti s nevyhraněnou finanční situací a počínaje rokem 2002 je v oblasti signalizující finanční problémy. Altmanův model bankrotu dělí finanční situaci firmy do tří skupin. Po uspokojivé situaci následuje situace charakterizovaná jako nevyhraněná. Finanční problémy již signalizují poplach. Zřejmě to platí, protože na začátku letošního roku Chemopharma musela zastavit výrobu. Zaměstnanci zůstali doma bez výplat. V březnu až květnu byly vydány tři příkazy k exekuci majetku Chemophramy. Jeden byl na malou částku, ale dva se týkaly vymožení zhruba třiatřiceti a osmašedesáti milionů korun s příslušenstvím.

Revitalizace.

Exekutorská rutina spočívá v tom, že když se nepodaří uspokojit nárok věřitele hotovými penězi, zajistí se jeho movité nebo nemovité věci a dotyčná částka se získá jejich prodejem. Juraj Podkonický, který byl v březnu pověřen vymožením dluhu Chemopharmy vůči švýcarské společnosti LB InterFinanz ve výši 32 852 944,94 Kč, však volil méně ortodoxní řešení a poslal do firmy správce Přemysla Jiráka.
Při tomto kroku zjevně vycházel z přesvědčení, že Chemopharma je perspektivní firma, sice dlouho špatně vedená, ale po určité konsolidaci představující zajímavou investiční příležitost. Oproti konkurzu, který by byl pro Chemopharmu při rigorózním uplatňování exekučního příkazu patrně neodvratný, je konsolidace podniku dosazeným správcem řešení rychlé, méně bolestivé a efektivní z hlediska možné další existence podniku.
Ten tak prakticky získává nejlevnější krizový management, tvrdí Přemysl Jirák, kterému se v dubnu podařilo nejdříve obnovit výrobu v části továrny a postupně ve všech provozech. Obrat se trvale zvyšuje. Firma nepropouští a Přemysl Jirák vyzývá zaměstnance, aby byli klidní, protože výroba by měla být zachována, zájemci se hledají mezi farmaceutickými firmami nebo investičními společnostmi. Konsolidace podniku uklidnila dodavatele i věřitele.

Zbytečný konec.

Přemysl Jirák, jehož pozice v Chemopharmě se oficiálně jmenuje správce podniku jmenovaný exekutorem, tvrdí, že by byla „blbost“, aby takováto firma skončila v bankrotu. Za svůj úkol označuje udržet ji v chodu a připravit na prodej novému vlastníkovi. Možný roční zisk odhaduje na patnáct až dvacet milionů korun, což by při osmileté návratnosti dávalo reálnou hodnotu firmy sto dvacet až sto šedesát milionů korun.
Jirák tvrdí, že kdyby se podobná továrna stavěla na zelené louce, představovalo by to, pokud by se to vůbec podařilo, investici ve výši 250 až 300 milionů korun, dva roky stavění, měsíce, možná roky práce při vyřizování nejrůznějších povolení. Chemopharma je k dispozici okamžitě a jako zavedený podnik v ústecké průmyslové zóně.

Námluvy.

Správce se pochopitelně nepokouší dobře firmu prodat z čitého altruismu, ale proto, že je na tom zainteresován. Což je normální a správné. Nyní přímo jedná s potenciálními investory. Josef Krautman se těchto jednání neúčastní, ale říká, že s Přemyslem Jirákem dobře spolupracuje. Vzájemnou součinnost kladně hodnotí i Přemysl Jirák. Josef Krautman, jako vlastník zadluženého podniku, o který by měl přijít, nemá silnou pozici. Říká, že je připraven nabídnout své zkušenosti novému investorovi. Zároveň ale věří, že se mu v nejbližší době podaří najít investora, který by do firmy vstoupil, uhradil závazky a odvrátil dražbu. Na otázku, zda by se mohlo jednat například o největší tuzemskou farmaceutickou firmu Zentiva – jak se o tom mluví - říká, že ne. I když je prý škoda, že se Zentivou nebyl navázán dialog, protože výrobní sortiment Chemopharmy by podle něj mohl být pro Zentivu zajímavý.

V jedenáct.

Přemysl Jirák nechce v době, kdy probíhají jednání s investory, žádnou firmu jmenovat. Vše se prý rozhodne 11. října v jedenáct hodin, kdy se bude dražba konat. Hodnota podniku bez peněz v hotovosti byla vypočtena na 444 milionů korun. Při započtení 281 milionů závazků to dělá, zaokrouhleno, téměř 164 milionů korun jako cenu podniku. Nejnižší podání je stanoveno ve výši poloviny ceny, nejvýše do jejích dvou třetin, tedy 109 milionů korun. Vítáni jsou evidentně pouze vážní zájemci, protože dražební jistota činí padesát milionů.