Je kolem poledne a nad Kobaní se honí těžké mraky. Jakoby i počasí chtělo zaplakat nad scenériemi, které se za malý okamžik odehrají na vojenském hřbitově na okraji rozbořeného a válkou s IS zničeného města na severu Sýrie, v Kurdistánu.
Hřbitovu dominuje obrovský památník , železobetonová konstrukce z níž trčí dráty – památník je nedostavěný, vlastně jakoby rozbořený, stejně jako většina domů ve městě. Kobaní se stalo symbolem války Kurdů proti Islámskému státu právě v lednu loňského roku město kurdské jednotky YPG a YPJ (ženské milice) osvobodily. Město za to ale zaplatilo vysokou cenu – téměř 80 procent domů bylo rozbořeno a totálně zničeno bombardováním koaličními letadly.
Bez podpory letadel aliance vedené USA by se kurdským jednotkám město dobýt nepodařilo. IS měl početní převahu a byl vybaven těžkými zbraněmi – proti tomu stály kurdské jednotky s rezavými kalašnikovy…
Jenže válce tady není ani náhodou konec. Jen se přesunula o kus vedle – na frontovou linii tvořenou řekou Eufrat. Asi 30 km za Kobaní už zase začíná zóna, kde duní dopady raket a ozývá se střelba.
Na Eufratu právě probíhá velká ofenzíva Islámského státu, který se nechce vzdát hlavně strategické přehrady Tišrín. Právě zde padlo všech devět mladých lidí, které dnes jejich příbuzní a spolubojovníci ukládají do chladné země, jen v černých pytlích, jež připomínají obal na sako. Nejsou to jediné oběti ofenzivy – spoustu dalších těl kurdská administrativa odesílá do jejich domovů mimo Kobaní – do Afrinu, do Turecka nebo do kantonu Džazíra.
Jak vypadá válka v Sýrii zblízka? Podívejte se v další reportáži Lenky Kliceprové:
Ruken bylo něco málo přes dvacet a zahynula při útoku sebevražedného atentátníka IS na frontové linii u Ain Issa. Na jejím hrobě truchlí její kolegyně z jednotek YPJ, slzy se nesnaží skrývat. Spolubojovnice – to je skoro víc než vlastní rodina. Ruken se teď stane hrdinkou, bude oslavována jako mučednice – jako tisícovky před ní, jejichž obličeje jsou vidět na vlajkách na sloupech veřejného osvětlení a vůbec všude, kde to jde. Nepadla zbytečně…
Jde vůbec podobný text ukončit bez tohoto strašného patosu? Když se dívám do tváře jejích kolegyň, mám pocit, že ne…
Čtěte také:
Reportáž ze Sýrie: Uprostřed bojů na Eufratu
