Ať už si na celou věc vytvoříte jakýkoli názor, je důležité uvědomit si, že jsme se tímto aktem vrátili do pomalu zapomenutých normalizačních dob. Svědectvím může být například píseň Už zase bijou děti od Jarka Nohavici. Establishment dal jasně najevo, že podobné zlobení tolerovat nebude.
Od pověstného CzechTeku uběhlo čtrnáct let. Sedím v autě s lidmi, kteří ho prožili na vlastní kůži. Čeká nás bezmála tisíc kilometrů cesty. Míříme kamsi do Rumunska. Tam prý pochopím, o co jde.
START
Stojím uprostřed polorozpadlé haly. Proti mně je dunící dvoumetrová stěna sestavená z reprobeden. Po zdech freneticky šlehají rudé světelné čáry. Tempo beatů je zběsilejší, než si vůbec dovedete představit.
O hlasitosti nemluvě. Ze všech stran mě obklopují tanečníci. V pravidelných intervalech prosvítí celou místnost zásah světla ze stroboskopu. Jsem na palubě nezastavitelné vesmírné lodi, která se divoce zmítá elektronickým vesmírem. Budou čtyři ráno. Duní to. Skáču. Atmosféra mě pohlcuje. I když jsem spíš metloš, zvedám ruce nad hlavu a pařím jako o život. Tenhle výlet je jako z jiné galaxie a já mám tu čest užívat si ho s posádkou zkušených mimozemšťanů.
JEDINEJ SYSTÉM – SOUNDSYSTÉM!
Pojem freetekno vystřelil do povědomí českých undergroundových nadšenců v roce 1994, kdy do tehdy postkomunistické země vtrhl konvoj zvaný Spiral Tribe. Pro tento bájný britský soundsystém přestával být Západ bezpečný. Policie tam nemilosrdně rušila free parties, zabavovala aparaturu, a dokonce zavírala do vězení zástupce této pro veřejnost ilegální hudební menšiny.
Technaři ze Západu se proto začali stahovat na východ Evropy, který byl tou dobou, alespoň pro ně, paradoxně svobodnější než „vyspělý“ západní svět. Místní úředníci totiž v životě nic podobného neviděli. Stejně tak policie, která se namísto konání zmohla jen na zmatené kroucení hlavou. Na co nejsou zákony, není nezákonné.
V první polovině 90. let proto začaly na našem území vznikat první soundsystémy.
Vidina svobody, sounáležitosti a dobrodružství přitahovala hlavně mladou generaci.
S trochou fantazie by se dalo říci, že v porevoluční České republice začala vznikat zcela nová kontrakultura. O dekádu později zatnula politická garnitura tipec i našim systémákům. Zásahem na CzechTeku 2005 ukončila zlaté časy FreeTekna u nás. Nemyslete si ale, že tím tento fenomén umlčela. Právě naopak.
NIC NEŽ MEJDAN
Koncem dubna jsem měl možnost vyrazit do Rumunska na akci TM Takeover XVI. Do té doby jsem nic podobného nezažil. Mezi sebe mě vzali tři výrazní zástupci českého freetekna: Ark3r, TMH a ElectRyke. Velikonoční svátky jsem tentokrát místo koledování strávil v autě. Cílem cesty byl Temešvár. Česko-rumunské vztahy jsou na poli divoké elektronické hudby na výborné úrovni. Česká republika je chtě nechtě tam, kde byla Velká Británie, Francie nebo Nizozemsko v první polovině 90. let. Zatímco Rumunsko je alespoň pro vyznavače undergroundového techna pořád divoký východ.
Dáváme si sraz v 11 dopoledne před kulturním azylem Petrohradská kolektiv, kde mají kluci studio. Potřebujeme co nejrychleji sbalit cajky a vyrazit. Po odemčení dveří zůstávám stát s pusou dokořán. Připadám si, jako bych vstoupil do kokpitu raketoplánu.
Mixáky, repráky, kontrolery, stativy. Celá místnost je napěchovaná aparaturou. TMH a Ryke motají kabely a chystají svůj set-up.
Nevím, jak bych jim pomohl, proto raději mlčím a do ničeho se nepletu.
Za dvacet minut sedíme v autě a s obavami vyrážíme na nechvalně známou dálnici D1.
Za Brnem získává Ark3r kontakt na Lindu, která nám nabízí nocleh ve svém bytě v Budapešti. Druhý den ráno prý můžeme pokračovat v cestě.
O čtyři hodiny později stojíme před zašlým cihlovým barákem a zvoníme na zvonek číslo 23. Tohle číslo je pro komunitu charakteristické, používá se jako symbol. Někdo říká, že představuje parafrázi k anglickému To Free. Jiní tvrdí, že odkazuje na zmiňované Spiral Tribe, kteří měli 23 členů.
Vcházíme do pavlačového domu. Ve druhém patře nás už čeká hostitelka. Linda vypadá jako kyberpunková víla. V uších má díry velikosti pivních tácků, změť dredů jí padá hluboko pod pás a množstvím piercingů by se vyrovnala i Jody alias „ženě s bordelem na ksichtě“ z legendárního filmu Pulp Fiction. Pouští nás do svého bytu a já sleduji její tetování, které zakrývá prakticky všechno. Chodbou plnou bot se dostáváme do prostorného obýváku, kde už na nás čekají další zainteresovaní přátelé. Po zdech jsou halucinogenní obrazy, spirály a mandaly. Sedáme si na hustě vzorovaný koberec a dáváme se do řeči. I když se neznáme, spojuje nás jedna věc – hudba. Maďaři obdivně sledují TMH, který Lindě přinesl svůj vinyl jako dárek.
Trochu nám závidí českou techno scénu.
V Maďarsku byste napočítali soundsystémy na prstech jedné ruky.
ASTRONAUT KRU
Jsme na parkovišti plném odpadků. Potřebujeme se dostat do opuštěné továrny stojící za oprýskanou železnou branou.
Přes díru v plotě si podáváme krabice s aparaturou, chomáče kabelů a batohy nacpané elektronikou. Ze všech těch krabiček přechází zrak. Kolem pobíhají psi. Pár bezdomovců se nás ptá, co tady chceme.
Když ukážeme na opuštěný objekt, přikyvují hlavou a nabízejí nám pomoc. Z venku vypadá budova dost hrozně, ale jakmile vstoupím dovnitř, jsem překvapený. Vítá nás Lucian, organizátor Takeoveru a člen soundsystému Astronaut kru. On a jeho parťáci představují rumunskou freetekno scénu, která začala existovat cirka před patnácti lety. K jejímu vzniku přispěli i Češi, kteří sem začátkem 21. století jezdili šířit undergroundovou taneční kulturu.
Astronauti pocházejí z dobrých poměrů, mluví skvělou angličtinou a mají seriózní zaměstnání. Kdo si představuje technaře jako bandu bezprizorních špinavců, bude zklamaný. Dnes je všechno trochu jinak.
Komunita organizuje párty pro stovky, ne-li tisíce návštěvníků. Úroveň – hlavně zvuková a vizuální – je mnohdy na vyšší úrovni než vysokorozpočtové komerční večírky.
Samozřejmě platí, že výjimka potvrzuje pravidlo. Na exemplárního „ještěra“ narazíte vždycky.
V létě se celá Evropa sebere, naskáče do obytňáků a objíždí evropské venkovní freetekno festivaly, které jsou často široké veřejnosti utajeny. Návštěvníci znají pouze GPS souřadnice odkazující na místo konání. Kvůli nekončící stigmatizaci a zátahům policie je stále složitější uspořádat několikadenní akci bez nevítané asistence mužů zákona.
Pravdou je, že to jde i po dobrém – od pronájmů autokempů po uspořádání regulérního festivalu. Každý zasvěcenec vám ale potvrdí, že tu pravou atmosféru má jedině návrat ke kořenům. Bez pozornosti médií, reklamy a podnikavců, kteří chtějí místo tancování u beden prodávat na louce grilovaná kuřata. Exemplárním případem budiž CzechTek 2006, který posvětil sám Jiří Paroubek. Touto úlitbou prokázal freeteknu medvědí službu. Státem pronajatý pozemek byl posledním hřebíčkem do rakve největšího festivalu nezávislé taneční hudby ve střední Evropě. Politika a techno prostě nejdou dohromady.
Teď na konci dubna nás ale nečeká drncání v dodávce po lesní cestě. V Banátských horách bychom nejspíš umrzli. Místo řádění na utajované louce otevíráme těžké dveře od opuštěné fabriky a vstupujeme do prostorné haly. Jsem překvapený profesionálním dojmem, který ve mně celý prostor zanechává. Před čelní zdí stojí mohutná soustava reproduktorů. Mohutná tak, že přes ni není vidět. Za decibelovou hradbou je zázemí pro účinkující, kterému vévodí snad patnáct metrů dlouhý stůl přetékající všelijakými hejblátky, gramofony, kontrolery a mixáky. Vše propojuje hustá pavučina kabelů. Občas se kolem mihne DJ s baterkou v puse, aby zapojil ten který kousek elektroniky do oběhu. Upřímně, nemám tušení, jak to funguje. Podle čeho se hudebníci orientují. Nevidím žádný monitor. Jen světélka a krabičky plné knoflíků.
Po stranách místnosti a uprostřed nad repráky jsou ve vzduchu zavěšeny obří polystyrenové fragmenty, na které je po celou noc promítána projekce. Výzdoba klubu ctí na sto procent zásady DIY. Syrové obrazce pulzují do rytmu masivních beatů. Nelítostná a tolik charakteristická basová linka mi masíruje vnitřnosti. Atmosféru umocňuje stroboskop a zářivě červené laserové paprsky, které se rozlévají po stěnách celé haly. Napadají mě slova z Fanánkova textu: „Dlouhý prsty světel chmataj tmou.“ Tuhle asociaci si raději nechávám pro sebe. Tři sestry by na moje kolegy asi velký dojem neudělaly.
Celý tenhle audiovizuální cirkus je bez přehánění dechberoucí. Ptám se Ark3ra, v kolik začíná jeho set, prý v pět ráno. Venku začíná svítat. TMH a Ryke už své live sety dohráli. Bylo to jako sledovat vesmírné dirigenty, kteří nekrotí klasický hudební orchestr, ale podivná elektronická zařízení jako ze sci-fifilmu. Ovládali dupající dav za hradbou dunících beden. Zuřivý rytmus hudby mě nutí k pohybu. Tohle mě fakt baví!
CÍL
Stojím uprostřed polorozpadlé haly. Proti mně je dunící dvoumetrová stěna sestavená z reprobeden. Po zdech freneticky šlehají rudé světelné čáry. A dál už to znáte…
Jestli jsem pochopil, o co jde? Nevím. Jedno je mi ale jasné. I v dnešní době se může člověk setkat s něčím, co působí opravdově. Může se setkat s lidmi, kteří milují svou věc a nepodléhají svodům středního proudu.
Možná si freetekno idealizuji. Ostatně, bylo to mé první setkání s ním. První a rozhodně ne poslední. Uvidíme se v létě na louce.
Duc duc duc! ¶
Zeptejte se Ark3ra: Zeptejte se Ark3ra: Co je to soundsystém? Co je to soundsystém? Soundsystém je komunita lidí, která je schopna Soundsystém je komunita lidí, která je schopna svépomocí uspořádat hudební událost, mají svépomocí uspořádat hudební událost, mají vlastní aparaturu i své hudební umělce. vlastní aparaturu i své hudební umělce. Jaký je rozdíl mezi technem a teknem? Jaký je rozdíl mezi technem a teknem? Osobně to moc nerozlišuji, ale rozdíl je v rychlosti Osobně to moc nerozlišuji, ale rozdíl je v rychlosti bpm skladby; bpm = beats per minute, česky bpm skladby; bpm = beats per minute, česky počet úderů za minutu. počet úderů za minutu.