Ministr Bublan hledá nástupce Jiřího Koláře
Nebyla to žádná slíbená konzultace, ministr Bublan prostě jen přečetl hotový seznam pěti jmen. Takové zklamání dával najevo minulé úterý stínový ministr vnitra a místopředseda ODS Ivan Langer, když opouštěl neformální asi desetiminutovou schůzku členů sněmovního výboru pro obranu a bezpečnost s ministrem vnitra Františkem Bublanem, kde se mělo napříč politickým spektrem debatovat o výběru nového policejního prezidenta. Skutečně to vypadá, že o nástupci Jiřího Koláře, odstoupivšího kvůli zpackanému zákroku proti miliardáři Radovanu Krejčířovi v jeho černošické vile, je už rozhodnuto i bez konzultace s opozicí. Několik velmi dobře informovaných zdrojů týdeníku EURO za jasného favorita pokládá současného náměstka pro operativu Úřadu pro zahraniční styky a informace (čili civilní rozvědky, ÚZSI) Jana Berouna.
Je jich pět.
Za dvojku na seznamu je považován ředitel severočeské policejní správy Jiří Vorálek. Následují další, již méně pravděpodobní kandidáti: šéf Útvaru rychlého nasazení Libor Lochmann a dosavadní Kolářovi náměstci Oldřich Martinů a Vladislav Husák. Mimo hlavní pětku zůstávají pověřený šéf protikorupční policie Milan Šiška a vedoucí odboru vyšetřování závažné hospodářské trestné činnosti Jaroslav Dolejší. Ze hry naopak vypadl ředitel Národní protidrogové centrály Jiří Komorous, který o nejvyšší policejní post nemá zájem. Bublan nechce prozradit, zda nového policejního prezidenta jmenuje ještě před 15. srpnem, kdy odchází Kolář.
Předsevzal-li si ministr vnitra povolat na policejní trůn muže zběhlého v policejní praxi, příslušníka mladší generace čtyřicátníků, pak je Jan Beroun ideální typ. Ač má ekonomické vzdělání, už za minulého režimu začal sloužit u policie, na kriminálce v Praze 2. Z té doby pochází i jediný škraloup, který prý lze proti Berounovi vytáhnout, totiž funkce v místní buňce tehdejšího Socialistického svazu mládeže (SSM).
Spolehlivý, ale přes mrtvoly.
Po roce 1989 absolvoval několik zahraničních stáží včetně stáže u americké FBI. V první polovině devadesátých let nastoupil přímo jako šéf do speciálního útvaru policejních agentů, specializovaných na vysazování osob - takzvaných nelegálů - do cizího, například arabského prostředí. Beroun se údajně obstojně domluví anglicky. „Honza je spolehlivý, ale také je schopen ve jménu kariéry jít přes mrtvoly,“ říká o něm jeden z jeho tehdejších spolupracovníků. „Vždycky chtěl mít čistý štít a byl velmi opatrný. Když byly průšvihy, alibisticky dělal, že o ničem neví, naopak úspěchy si rád přivlastňoval. Víc než práci v terénu ovládal počítače a organizaci,“ říká zdroj týdeníku EURO. Jak a proč se Jan Beroun vůbec dostal do prostředí policejních agentů, netuší. „Lidé kolem něj se ho však bojí. Zbavuje se při povýšení všech, kteří kdy pracovali funkčně nad ním. Trochu v tom připomíná Stanislava Grosse, je ale schopnější,“ dodal.
Jedním z hlavních mužů policie se Beroun málem stal už na jaře 2002, když vyhrál výběrové řízení na místo náměstka policejního prezidenta Jiřího Koláře s odpovědností za uniformovanou policii (přes tuto všeobecně rozšířenou informaci zdroj blízký bezpečnostním kruhům tvrdí, že v konkurzu skončil až na třetím místě). Ovšem proti Berounově instalaci se údajně postavil tehdejší ministr vnitra Stanislav Gross, který výběrové řízení zrušil, a náměstkem se později stal „jeho člověk“ Václav Jakubík.
Bublanův muž.
Beroun pak nové uplatnění našel v Úřadu pro zahraniční styky a informace, jenž tehdy řídil František Bublan. Člověk blízký tomuto úřadu tvrdí, že Beroun je „dobrý kluk, schopný profesionál. Navíc se neplete do politiky. Kromě komunistů by nikomu nevadil“. Přes vysoce ambiciózní povahu se prý Beroun nikdy netlačil na Bublanovo místo a zůstal náměstkem pro operativu.
Koncem minulého týdne se ve zpravodajských kruzích objevila informace, že Beroun původní souhlas s kandidaturou na policejního prezidenta stáhl a chce dát přednost své práci v ÚZSI. „To může být jen zastírací manévr. Berounovi na odpor se totiž v policii staví někteří starší, méně výkonní policisté, protože se bojí, že by museli víc pracovat,“ tvrdí zdroj pracující na ministerstvu vnitra. Poradce ředitele ÚZSI a mluvčí úřadu Bohumil Šrajer odmítl podat jakékoli informace týkající se nejen Berounova dalšího angažmá, ale i životopisu. „Jsme zpravodajská služba. Nemůžeme se vyjadřovat k identitě a pracovnímu zařazení svých - skutečných i domnělých - pracovníků. Mlčení k dotazovanému jménu, ať je jakékoli, nelze vykládat jako potvrzení či popření existence dané osoby,“ uvedl Šrajer. Berounova snaha maximálně znemožnit identifikaci své osoby je také důvodem, proč je prakticky nemožné sehnat jakoukoli jeho fotografii.
Severní vítr bývá krutý.
Také ředitel severočeské krajské policejní správy Jiří Vorálek ovšem dobře vyhovuje Bublanovu zadání. Má zkušenosti z práce policejního vyšetřovatele a jako člen pracovní skupiny ministerstva vnitra pro přípravu reorganizace policejní centrály skýtá naději, že provede důkladnou přestavbu a očistu sboru. Navíc byla loni jeho krajská správa vyhlášena jako nejlepší v republice. Jeho škraloup má však jiný kalibr než Berounovo SSM: v listopadu 2003 z ústeckého ředitelství utekl sexuální násilník Martin Duna, což evokuje příliš čerstvý Krejčířův černošický útěk.
